Už sa na klášteře, už sa na klášteře dvanást hodin bije, dvanást hodin bije. [: Obrať sa, má milá, :] [: pravým líčkem ke mně :]. [: Já sa neobrátím, :] [: já sa na ťa hněvám :]. Tančí dvojice smíšené v postavení čelem k hudbě, D po pravici CH.

Ančo, Ančo ty sa nevdáš, povedajú, že nic nemáš, mladé roky ti utečú, budeš sedět za peců. Tančí dvojice smíšené po kruhu nebo v rozptylu po taneční ploše, čelem proti sobě, CH zády do středu. Drží se za pravé ruce, levé v bok. I. Rozcházení dvojice v prostoru Tempo volné.

V podstatě jde o tentýž tanec jako v D. 7, jen s některými malými odchylkami. Např. v oddíle I. – 1. takt při krocích vpřed po kruhu s půlobratem zevnitř, CH vlevo, D vpravo, nevykročí křížením vnitřní nohy, ale oba vykročí vnější nohou (CH levou, D pravou). Podobně v taktu

(rekonstrukce podle Joži Černíka) Rúbal sem letinu kozlencom na zimu, rúbal sem celý deň kozlencom na týdeň. D10 Zbojníci, zlodějé, kdo že vás oděje, císař má dukáty, kúpí vám kabáty. D11 Rúbal sem letinu kozlencom na zimu, rúbal sem eště víc, kozlencom na měsíc. D12 Zbojníci, zlodějé, kdo že vás

(rekonstrukce podle Poluše Šimčíkové) Melodie jako v D. 9 Text D. 10 Tančí dva CH. Nejprve zazpívají jeden nebo oba první sloku taneční písně (Zbojníci, zlodějé, kdože Vás oděje…) nebo další sloku (Rúbal sem letinu). Po předzpěvu první sloky se postaví tanečníci čelem k sobě a uchopí se za pravé

(rekonstrukce podle Karla Bártka) Melodie jako v D. 9 Tančí dva CH. Nejprve zazpívají jeden nebo oba první sloku taneční písně (Zbojníci, zlodějé, kdože Vás oděje…) nebo další sloku (Rúbal sem letinu). Po předzpěvu první sloky se postaví tanečníci čelem k sobě a založí ruce za záda (na kříže, dlaň

(rekonstrukce podle Jana Nováka a zápisu Ferdinanda Tomka) Melodie jako v D. 9 Tančí 2 CH čelem proti sobě, pravou ruku opřenu v bok, levou v gestu. V tomto postoji s mírným kývavým pohybem a částečným přenášením váhy z nohy na nohu přezpívají základní taneční píseň. I. figura (na jedno

Jano mlynárů na húre leží a jeho mlýnek a jeho mlýnek po prázdnu běží, po prázdnu běží. [: Šest dní do týdňa, sedmá neděla, :] pověz ně, má milá, srdénko moje, [: s kýms to seděla :].   Dva bučky, dva bučky, jeden je slabučký, nežeň sa, synečku, dokáď si

Zhusta, chlapci, zhusta konec masopusta, masopust sa krátí, už sa nám nevrátí. Dva bučky, dva bučky, jeden je slabučký, nežeň sa, synečku, eště si malučký. Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my šecko bereme aj plané hrušky. Tuto nám nedali, tuto nám dajú, komára zabili, slaniny majú. Já do

[:U bánovské boží muky :], plače Anička složa ruky. [: Pláče, pláče, aj naříká :], že jí šohajek nic neříká. Původní verbuňkové prvky na Uherskobrodsku byly jedno­duché: poskočný krok. přeskakování z nohy na nohu, podseká-váná figura zezadu a zepředu atp. Často se objevovaly i přírazy (příklepy) chodidla k chodidlu, klepnutí