Dyž sa mně, děvčico, pěkná zdáš, budeš-li taková, až sa vdáš, eště pěknější, můj najmilejší, teprú sa ty na mňa podíváš. Staroměstská sedlcká jako všechny jiné druhy sedlcké na Uherskohradišťsku má tři základní části: I. Zpěv taneční písně s doprovodnými pohyby při zpěvu (přenášení váhy těla). II. Společné víření dvojice vpravo

a) U Antonínka studánečka, u Antonínka studánečka, [: ošidila ně, ošidila ně galánečka. :] b) Blatnické děvčata pěkné líčka máte, enom nám povězte, čím sa umýváte. c) Réž, réž, réž, drobná réž, komu sa ty, moja milá, dostaneš. Réž, réž, réž, drobňučká, šak je moja galánečka hodňučká. Takú sem si

Keď sem išel zrána, muzika ně hrála, [: [: všecky panny tancovaly, :] enom moja stála. :] Hojsa, chlapci, hojsa, co kosárky nosá, [: [: a né tací drevenci, :] co za sukně visá :]. Verbuňk tanečníků starší a střední generace. Tančí Karel Pavlištík (1931), Vít Polášek (1952) a Milan

Pod tým naším okénečkem bývá velký mráz a v téj našéj studánečce není voda zas, veznem si já sekéřečku, prerúbem tu studánečku a v téj našéj studánečce bude voda zas. Verbuňk tanečníků mladší generace Tančí Josef Bazala (1960), Jiří Gregor (1973) a David Pavlíček (1971), hraje muzika souboru Dolina ze

Pověz ně, má miłá, pověz, pověz, po čem je v Hradišti oves, oves, [: po pětadvacíti šesti, šesti, hledaj si, má miłá, štěstí, štěstí. :] Půjdem do včelínka, je tam jatelinka, jatelínka hustá, co si sa tam šústá, šohajovi koně, běž, má miłá, pro ně.  Šeł zahradník do zahrady s