• English

Zřizovatel:

H. Kyjovsko

O tancích z Kyjovska

Kyjovské Dolňácko je rozsáhlé území mezi Uhersko­hradišťskem, Strážnickem, územím Hanáckých Slováků a Podlu­žím. Jeho severní hranici tvoří vrcholky Chřibů. Na jihu sahá v okolí Hodonína a Rohatce až téměř k řece Moravě. Jeho hlavním střediskem je Kyjov, podle něhož celé území nazýváme Kyjovskem. Území od Kyjova na sever je severní Kyjovsko a k jeho nejvýznačnějším obcím patří Nětčice, Boršov, Kostelany, Bukovany, Ježov, Hýsly. Jižním směrem je pak jižní Kyjovsko se známými obcemi Svatobořicemi, Mistřínem, Miloticemi, Ratíškovicemi, Dubňany a dalšími. Na rozhraní s Hanáckými Slováky leží v severozápadní části Kyjovska Bohuslavice a Sobůlky. V jihozápadní části další význačnou obcí jsou Šardice, v těsném sousedství Hovoran a Čejče.
Kyjovsko patří k oblastem, kde se udržují s neobvyklou silou lidové tradice a s nimi i kroj, lidová píseň, tanec a hudba.
Po hudební a taneční stránce tvoří Kyjovsko svébytnou a osobitou oblast. Zvláště lidový tanec se zde rozkošatil do mnoha hudebních a pohybových forem a druhů, které se od sebe liší nejen hudební, skladebnou a pohybovou strukturou, ale i funkční­mi vazbami na život lidu. na obřadní a jiné příležitosti.
K nejstaršímu a pro Kyjovsko nejtypičtějšímu tanci patří specifický druh párového točivého tance, zvaného podle točivého kroku při víření - skočná nebo též slovenská. Druhý název označuje domácí původ tance, je zřejmě starší a v minulosti platil zajisté nejen pro Kyjovsko, ale i pro další části Slovácka. Ke kyjovské skočné a slovenské se. podobně jako k většině točivých tanců na Slovácku, předzpěvuje větší počet písní 2/4 taktu, které hudba přehrává k tanci v charakteristickém rytmu a tempu. Kyjovská skočná se skládá ze dvou figur (viz popis). V jejím provedení se objevuje několik variant. V některých obcích (v Boršově, Sobůlkách), ale i u starší generace (v Nětčicích, Kostelci aj.), se její provedení lišilo v charakteru základního tanečního kroku, který byl vlivem různých okolností individualizován. Tak v boršovské skočné, zvané lokálně též mlynářská - vyklepávaná je vířivý krok prováděn natřásavě, zatímco starší generace tanečníků v Nětčicích a Kostelci místo kroku poskočného se otáčí na místě kolem společné osy pouze krokem podtrhávaným, "zvŕtaným".
Slovenská se podnes tančí na někdejším milotickém panství především v Miloticích, ale i v dalších obcích jižního Kyjovska. Její víření se provádí obíhavými krůčky (Milotice) nebo obchá-zivými kroky s mírným podřepem na vnitřní nohu (Ratíško-vice). V Ratíškovicích se udržela slovenská především při obřad­ním svatebním tanci "s rúchy" t.j. se svatebními praporci před domem nevěsty po příchodu z oddavek. Proto byl také tento tanec nazýván "rúchová". V některých obcích se k základnímu pohybovému schematu (víření a otáčení dvojice kolem společné osy) připojují ještě další pohyby. Tak v Miloticích je to "šúpání" nohama, někdy označované jako "vykopávání" (viz popis). Ve Vacenovicích se mezi víření vkládají potlesky do dlaní. Ve Vlkoši a Skoronicích se střídá v tanci pouze obcházení dvojice s pohupováním při zpěvu taneční písně. I v tempech bývají drobnější rozdíly (srov. milotická slovenská).
Ve Svatobořicích zdomácněl kromě skočné a slovenské i danaj, tančený v tempu strážnického danaje, a vrťák - vrtěná v tempu a pohybu příbuzné podlužácké vrtěné. Tyto tance sem pronikly zřejmě v důsledku styku jednotlivých skupin při společ­ných vystoupeních na národopisných slavnostech, na hodech a při jiných příležitostech.
Protějškem starých párových tanců na Kyjovsku jsou mužské tance skočného rázu, tance obratnosti a mužské taneční hry. V současné době k nejrozšířenějším patří verbuňk. Tančí se vesměs na písně novouherského typu. Jeho kořeny na Kyjovsku je možné hledat v druhé polovině minulého století. Byl spojen též s názvem čardáš nebo cifrování. Do své nejrozvinutější podoby se ustálil zajisté vlivem vystupování na národopisných slavnostech (na Slováckých rocích), v prostředí slováckých krúžků na Kyjovsku a v poslední době v souborech lidových písní a tanců.
Písně k verbuňku nejsou ani v nejstarší sbírce, zvané Guberniální, z roku 1818, ani ve sbírkách Sušilových a Bartošo­vých. Jestliže se však přece v Guberniální sbírce setkáváme mezi písněmi z Kyjovska nebo Ždánska s označením "verbuňk", pak jde spíše o píseň k dramaticko-taneční hře, známé podnes na Horňácku pod názvem "verbířská" nebo "na husára", napo­dobující žertovnou formou verbování na vojnu podle písně Husárovi dobre je, nic nerobí len pije.... Píseň, uvedená jako verbunk, začíná v Guberniální sbírce s textem Juž sem přišel, dajže mi a je datována rokem 1804.
Ovšem nejstarší doložený a podnes známý mužský tanec na Kyjovsku je obdobou tance "do skoku", "skočná" a "hošije", známému dnes především u Hanáckých Slováků a na Podluží, kdysi též na Horňácku a Strážnicku. Na Kyjovsku se s ním setkáváme pod názvy holénková, po holénce, ale též "funty" ve spojení s písní Moravanská (aj.) šenkérka (nebo hospodská) měla novú sukňu... Na tuto píseň se připojují k tanci ke každému tanečníkovi i dívky po dvou a při výskocích mu pomáhají, držíce jej jedna za pravou, druhá za levou ruku (srov. též hanácko-slováckou skočnou). Holénkovou ze severního Kyjovska uvádí již Fr. Sušil z první třetiny 19. stol. pod názvem Pleskavá (protože chlapec při výskocích v tanci tleská dlaní na jednu nebo obě holénky). Spojuje ji s písní Kdo to jede, kdo to práská, synečkova ruka jasná. Holénková - pleskavá se podnes tančí na větší množství písní určitého společného rytmického rázu, které tvoří v písňovém bohatství Kyjovska, podobně jako na Podluží a u Hanáckých Slováků, samostatný písňový fond. Na Kyjovsku je podnes holénková uváděna písní prvního tanečníka (stárka) anebo i více chlapců: S dovolením chlapci, s dovolením, budeme sa pleskat po holeni. Podle historických pramenů tvořila ještě začátkem 19. století párová skočná - slovenská spolu s holenko­vou pevný svazek, podobně jako tomu bylo rovněž podle dobových dokumentů na Podluží, u Hanáckých Slováků, u Mo­ravských Chorvatů a u mor. obyvatelstva na druhém břehu Dyje, v Dolních Rakousích (na Mor. poli.). Zprávy o tomto tanci a o hudbě z Kyjovska jsou přibližně o čtvrt století mladší nežli ostatní uvedené zprávy, ale taneční a pěvecký projev i vazba obou tanců jsou stejné. Tak v roce 1836 se dovídáme ze zprávy správce vrchnostenského úřadu panství Milotice při přípravě korunovační slavnosti v brněnských Lužánkách, že Slováci z Milotic .... "zvláštní hudební nástroj při svých tanečních zábavách nemají" a že "jejich nejoblíbenější tanec, jehož melodie sami muzikantům předzpěvují, spočívá ve vznešených skocích, v nichž se muži střídají a po nichž se tanečník se svou tanečnicí otáčí kolem v malém kroužku." Podobně tvrdí i o Mistříně a Svatobořicích. Poněkud širší je zpráva o "národních tancích Slováků ze Šardic", kde (volně citováno) muziku tvoří gajdy a dvoje housle. Kolem muzikantů jsou v půlkruhu nebo v řadě tančící muži, zatímco ženy jsou v blízkosti pohromadě. Muži postupně začínají první, přistupují blíže k muzikantům a skáčí do výšky (patrně po zpěvu), jak dlouho vydrží. Zatím ostatní tleskají do taktu. Na to ustoupí muž - sólista nazad, uchopí svoji tanečnici a točí se s ní několikrát dokola. Zatím již vstoupí před muzikanty další muž a tak se postupně všichni vystřídají. Tolik o tanci v Šardicích.
Tuto praformu točivého a skočného tance na Kyjovsku potvrzuje o pět let později a opakovaně v roce 1844 Bruno Wohlmann při popisu dožaté v článku Aus Gaya (z Kyjova). I když je pořadí tanečních částí obrácené - nejprve tančí v párech CH s D v širokém kruhu, za zvuku cimbálu, harfy a houslí, jednoduchý tanec se střídavým předzpěvováním, po chvíli pak se postaví CH do kruhu a skáčí dva a dva proti sobě vícekrát do výšky "přičemž se tlukou dlaněmi na lýtka, zatímco ostatní dávají takt". Dále následuje údaj o tom, jak dívka pomáhá tanečníkovi při výskocích. "Zvlášť pěkný je však pohled, když děvče chlapce při skákání podpírá, přičemž jej ona uchopí za nadloktí a snaží se jej rychleji zvednout." Podle autora článku se skočný tanec chlapců s předcházejícím vířením dívek nazývá šibaj.
K tancům staršího původu na Kyjovsku náleží podle sou­časných pamětníků řada chlapeckých a společných tanečních her a tanců obratnosti a tance spojené s výročními nebo rodinnými obřady. Z prvních to byla trojicová hra liskaná, zvaná v Ratíško-vicích na habáňa nebo je trefa, v sousedním Rohatci medvědí. Ke hrám a tancům patří dále trojicová hra na ševce nebo hra s podhazováním vařečky pod koleny - vařejkářská a jí příbuzná hra šátečková s podhazováním šátku pod koleny podle textu písně Kde ju máš, tu, tu, tu. Ke hrám chlapců s přeskoky patří kozácká (řetězové přeskakování koz), z dalších pak to jsou slámková, kohútci, kolo mlýnské, halabuňa a všude známá žabská. Ze společných tanečních her holúbek, legátková, ovčák, palicová a Černý Jan.
Obřadních tanců je poměrně málo. Je to dříve již uváděný rúchový-á z Ratíškovic, tanečný jako volná slovenská s přidřepáváním. V Ježově na severním Kyjovsku zapsala Fr. Kyselková tanec kozílek. O fašanku a hodech se tančil tanec Do řetaza - řetaz nebo věnec se zaváděním dívek do tance kolem hodového věnce a posléze ke stárkovskému stolu - ke "skládce". Někde se tomuto zvyku říkalo "skládka" nebo "zasaďování". V Šardicích pak "hanácká". Veselým fašankovým tancem byl tanec "na dyně" nebo ratíškovské "konopě" (srov. konopice z Nové Lhoty na Horňácku). K tancům obřadního akcentu patří i kyjovské královničky.
Mladší vrstva tanců je na Kyjovsku poměrně bohatě zastou­pena různými figurálními tanci polkového nebo valčíkového rázu, ale i osobitých místních forem. Jsou mezi nimi i tance trojicové (jatelinka, šátečková) a tance v polohách křižákové formy - šiml. Dalšími figurálními tanci jsou kočičí (tančí dvě a dvě dvojice) a párové tance glckavá - Spadla z habra, ořechovská, mynářská, rajdovák a hovado (obkročák).
Na mnohé tance z Kyjovska poukázal František Sušil. Hlavní výzkum na Kyjovsku provedla sběratelka Milada Bimková, která též zpracovala publikaci Z hudební minulosti Milotic, ve které jsou shromážděny veškeré doklady o zdejším vývoji hudby i o muzikantských rodech.

H. 1 Skočná z Nětčic
H. 2 Skočná z Boršova
H. 3 Skočná z Ježova
H. 4 Skočná ze severního Kyjovska
H. 5 Skočná ze Svatobořic-Mistřína
H. 6 Slovenská z Milotic
H. 7 Slovenská ze Svatobořic
H. 8 Slovenská - rúchová z Ratíškovic
H. 9 Vrťák ze Svatobořic
H. 10 Po holénce-holénková ze Svatobořic-Mistřína
H. 11 Verbuňk ze severního Kyjovska
H. 12 Verbuňk z Ratíškovic
H. 13 Konopě z Ratíškovic
H. 14 Funty z Ratíškovic
H. 15 Hanácká z Dubňan (rekonstrukce)
H. 16 Kočičí ze Svatobořic-Mistřína