C. Lipenské a Hostýnské Záhoří

O tancích z Lipenského a Hostýnského Záhoří
Záhoří je další okrajovou částí Hané. Rozkládá se v kopcovité krajině po obou stranách Bečvy přibližně v prostoru mezi městy Kelčí, Bystřicí pod Hostýnem, Holešovem, Hranicemi a Lipníkem nad Bečvou až téměř k Přerovu. Možno říci, že jeho osou od severu k jihu je v Moravské bráně od Hranic přes Lipník n. B. směrem k Přerovu řeka Bečva. Po levé straně toku Bečvy se zvedá Pahorkatina hranická s vrchem Maleníkem v blízkosti Hranic, která prostupuje krajem až k Hostýnským horám u Bystřice pod Hostýnem a dále ke Kelči. Od Hranic k Lipníku a odtud k Velkému Újezdu tvoří od severu hranici Záhoří okraje Oderských vrchů. Údolí Bečvy od Hranic až k Přerovu rozděluje oblast Záhoří na dvě části, pro něž se užívá označení Lipenské Záhoří v okolí Lipníka a západně směrem k Olomouci, a Hostýnské Záhoří na druhé straně Bečvy v okolí Bystřice pod Hostýnem směrem ke Kelči, Hranicím, Lipníku n. В. а na jihu přes Holešov ke Kostelci u Holešova, k Dřevohosticím a Prosenicím. Část Záhoří pod Oderskými vrchy je na nejstarší anonymní národopisné mapě Hanén patrně z přelomu 18. a 19. století, označena názvem Tragačníci (zřejmě podle výrobků, které zde Záhoráci vyráběli a vozili do měst na trh).
Záhoří tvoří zeměpisně most mezi Hanoun Valašskem a Lašskemn zčásti i mezi Spálovskem a Vítkovskem na severu. Přirozená poloha i čilé kulturní styky Záhoří s okolními oblastmi zanechaly svoji pečeť i na záhoráckých tancích a na jejich celkovém tanečním i hudebním rázu. Celé Záhoří podobně jako na opačné straně Hané Drahanská vrchovina se vyznačují v tanečním projevu, snad jen s vyjimkou tanců typu hanácké, neobyčejnou dynamikou, pohybově se jevící především v skočně prováděných základních tanečních krocích (polky, třasáky, obkročáky, zvané "obkružníky" poskočné a celá řada druhů poskoku), skoků zhusta s doprovodnými pohyby nebo příklepy druhé nohy (poskoky kalamajkové, pohyby druhé nohy při špicpolkách), přídupy různě akcentovanými, často se zvyšující se intenzitou přídupů (ruská polka), celkovou větší rychlostí, rozletem po taneční ploše, ale i občasnými potlesky atp. Proti tomu je u záhoráckých tanců patrná celá škála drobnějších pohybů, které spolu s výrazem tanečníků dokreslují celkový taneční tvar. (Viz tance špicpolka-"hřebeček"-C.17, litery-C.6-s výměnou místa chlapce a dívky, stojících ve dvou řadách čelem proti sobě, "rozmarýnkovým"- kříženým osmico-vitě předkračovaným a v bocích vytáčeným krokem, aj.)
Proti tomu silný lyrický akcent zaznívá z třídobého tance typu hanácké, který se však zvláště v některých ze čtyř zapsaných znění (C.1-4) blíží více valašskému nebo lašskému "starodávnému". Jako svatební tanec byl zajisté především tancem ženicha a nevěsty a určitou obřadností a důstojností se blíží Opluštilem zapsanému svatebnímu tanci zřejmě umělého označení "nevěsta" a s dokomponovaným textem z Velkého Týnce u Olomouce (viz 2. část VI. dílu tohoto programu - Haná). V kraji kde doznívá ještě hanácká-cófavá (viz Bartošovu pozůstalost, SA Brno, G 33/9-lístky, heslo "tanec"-citáty ze Sušila, píseň č.63: Trojí pozdravení P. Marie-Taneční svatá. Z Něčic u Soběchleb.-Zpěv a tanec.-Han.Suš. 63.- Zpracováno v pojednání Zd. Jelínkové. Zprávy o lidovém tanci a hudbě na Moravě a ve Slezsku v Bartošově pozůstalosti. Slovácko 29, 1987, s. 89-106), je to zajisté jev výjimečný. Navíc nutno připomenout, že první tři z celkem čtyř nápěvů jsou pouze instrumentálního rázu. Tanečním textem je opatřena pouze píseň ke čtvrtému záhorskému. Mimochodem si připomínáme, jakou roli hrál hanácký tanec právě typu coufavé v zámecké hudbě v 17.-18. století na Hané i daleko mimo její území, kdy se skladatelé inspirovali hanáckými lidovými tanci v umělých kompozicích, jako byl např. Hanaken Ehrentanz z r. 1677 od Alessandra Pogliettiho, vídeňského varhaníka, vlastníka nemo­vitostí v Dědicích u Vyškova a skladatele, angažovaného po určitou dobu i v zámecké kapele v Kroměříži. Poglietti, který hanácké tance zajisté dobře znal, symbolizoval touto skladbou vznešený kráčivý tanec z Hané, nazývaný obecně "hanácký" a tančený i při "svatých " - nábožných písních.
Hanácká, jako volné obcházení královské dvojice, byla součástí i obchůzky královniček, která měla na Hané a v při­lehlých oblastech zajisté jednodušší formu nežli na Brněnsku. Na písně typu hanácké královská dvojice obcházela kolem nebo se tančily zátočky chůzí za pravé a levé lokte. Po hanácké následoval obvykle skočný tanec, třeba jen kolo cvalem. Takto jednodušeji je zapsala sběratelka a vedoucí souboru z Veselíčka. Oldřiška Čočková s cimbalistkou a hudební pedagožkou Marií Mrvovou asi kolem roku 1960, jak svědčí úryvek dopisu Oldřišky Čočkové z 16.3.1990 (viz příloha).
Bohatý taneční repertoár kolem 120 tanců, zaznamenaný oběma uvedenými sběratelkami, především z Lipenského Záho­ří, je reprezentováni ve výběru nejcharakterističtějšími tanci nejrůznějších skupin a druhů i stylů základních tanečních kroků a vůbec celého pohybově-výrazového záhorského rejstříku.
Kromě tanců starší pohybové i hudební vrstvy, jako jsou záhorské i zmíněný již tanec hanácká, je většina ostatních tanců z kategorie jednonápěvových tanců, zvaných figurální. Jsou vždy tančeny pouze na jedinou píseň. Vycházejí ze základních tanečních kroků dvojdobých (chůze, poskoků, kroků polkových ve všech vertikálních obměnách i v různém technickém prove-dení-hladké, houpavé, natřásané, poskočné, přičapované atp.), ale i trojdobých (sousedská, různé druhy valčíku, mazurkové kroky mazurky skákavé i vydupávané atp.). Další skupinu kroků tvoří kroky obkročáku v taktu 2/4 i 3/4, prováděné hladce, houpavě i poskočně. Další okruh pohybů vyplyne přímo z popi­su např. ruských polek, špicpolek atd.
Taneční repertoár Lipenského Záhoří obsahuje jednak tance, které se blíží na jedné straně Hané, na druhé straně Valašsku, především Rusavě. (Rusavěnka z Veselíčka a Horních Nětčic-C.12- s obkročákem houpavým, uvedeným přísuny a přídupy na místě a ukončeným rychlým šlapákem). Ve výběru tanců dominují především tance typicky záhorské, špicpolky (C. 16-19), nazvané od pohybu špičky volné nohy, ruské polky (C. 13-14), typické pro tento kraj a dále pak pro Lašsko a Slezsko, vyjímečně zapsané na Valašsku a na Hané. Rovněž mazurky (C.7-8), tanec zvaný německá (C.9) se skočně provede­nými trojdupy a vyšlapávanou mazurkou na tři kroky. Trojicový tanec Pec nám spadla (C.11), stejně jako rejovitý dívčí tanec ve vázaném kruhu Dívčí kolečko (C.5) a trnka, zvaná čertův kus z Oseku a Týna nad Bečvou (C.20) doplňují žánrově ukázky tanců z Lipenského Záhoří. (Celá sbírka autorek Marie Mrvové a předčasně zesnulé Oldřišky Čočkové vyjde v r. 1997 v Muzeu Přerovska v Přerově.)
Tance z Lipenského Záhoří byly dlouho neznámy. Prameny ze Záhorské kroniky uvádějí pouze písně, zvyky svatební, masopustní-obchůzky s medvědem i s právem aj. Jak dokládá Ludvík Kunz v bibliografii Valašska a Záhoří, není však nikde ani zmínky o lidových tancích. V Sušilově třetí sbírce z r. 1860 jsou uvedeny četné taneční písně (viz nahoře), avšak bez taneč­ních popisů. Proto sbírka jmenovaných autorek bude velkým přínosem naší taneční folkloristiky. Významným doplněním je i naše videokazeta, která zachycuje interprety, kteří přejali tance, možno říci, z první ruky.
Tance na Hostýnském Záhoří byly zapisovány od 19. dubna 1952 do r. 1954 a ještě s několika dalšími doplňky až do r. 1986. Původně byly zaznamenány Ludvíkem Kunzem (nápě­vy) a Zdenkou Jelínkovou (popisy) v Osíčku, Příkazech a Loukově. Byly publikovány v Čas. Mor. musea v Brně, roč. 38, 1953, s. 63-82 pod názvem Příspěvky k výzkumu lidové písně a tance na hostýnském Záhoří II.-celkem 19 tanců. Další tance v záznamu obou autorů vyšly pod názvem Lidové tance na hostýnském Záhoří (Příspěvky k výzkumu lidové písně a tance na hostýnském Záhoří III.). Vyšlo ve sborníku SLUKO, oddíl B, společenské vědy III v Olomouci 1955. Celkem 32 tanců. Výbor z obojí edice viz. v publ. obou autoru Lidové tance na hostýnském Záhoří, vyd. OKS Gottwaldov 1978.
Další záznamy pocházejí ze Všechovic (zapsány u řed. školy v.v. Malanta v Rajnochovicích).
Podobně jako na Lipensku i zde se jeví v četných tancích vliv Valašska (rusavská vlaštovička je zde tančena jako tanec voják ve dvou variantách). Z tanců figurálních je velké procento tanců založeno na kroku valčíkovém nebo polkovém (tance řemeslnické, tanec otava-C.28. šotyš, špacírpolka, hus-C.22) nebo na starších tanečních krocích, jako je obkročák nebo řezanka. Obkročák se rovněž tančí ve trojí podobě: hladký, houpavý a poskočný (holáň-C.21, malý holáň-C.25, litery, trnka, Sil sem proso, cigánka, študent-C.30 aj.). V četných tancích se objevuje kombinace kroku přísunného, cvalového a polky (proso, zlatá panimámo, mašina, hus). Krok přeměnný se tančí v několika obměnách podobně jako na Lipenském Záhoří. Někdy v lehčím, nadnesenějším provedení, po druhé důrazněji se tančí i v mnoha tancích pro Záhoří typických: špacírpolka I. německá, sviňák, kalamajka. Je dokonce i tam, kde se na Valašsku nebo na Hané tančí zátočky za lokty (v tancích Sivá holubičko, konopě-C.23-24 - v tomto tanci dokonce v taktu 3/4). Zátočka je poměrně vzácná.
Tanec konopě patří sice k tancům figurálním, ale jeho hudební předloha poukazuje na tanec typu starodávného, který byl znám v blízkých již valašských Rajnochovicích. Z tanců, které jsou buď zcela jedinečné nebo jsou známé jen v málo variantách, nutno jmenovat hus - C.22 (na Lipenském Záhoří je jedním z dílů jiného tance). Dalším tancem je špicpolka (C.29) se dvěma varianty. Úplnou zvláštností je tanec otavа (C.28). s jemnou stylizací pracovních pohybu při hrabání sena. Zvláštní skupinu tvoří mazurky (C.26-27).
Záhorský repertoár doplňují tance se střídavým taktem, podobně jako na Valašsku, ze skupinových tanců dva křižáky, taneční hry stoličková, pastýřská, řadová taneční hra káčer a svatební kot.
Na Záhoří Lipenském i Hostýnském bývaly dobré kapely, které hrávaly v obsazení "štrajchovém", ale i dechovkovém. Podle zpráv v Bartošově pozůstalosti zde byl znám i malý cimbál, podobně jako na Přerovsku aj. Byl zachován ve Veselíčku a hrála na něj Marie Mrvová.
Mezi valašskými a záhorskými obcemi býval čilý kontakt i po stránce hudební. Záhorské muziky hrávaly v širém okolí, např. i na Rusavě, a tak se nelze divit, že se ve Veselíčku tančí tanec Rusavěnka na píseň Rusava. Rusava a na Rusavě špicpolka. Na složení lidových kapel na Záhoří, na jejich styl hry i na široký okruh jejich působnosti za hranicemi Záhoří poukazuje Ludvík Kunz v Lidových tancích na hostýnském Záhoří III.

Příloha: ZÁHORSKÉ KRÁLOVNIČKY

Z dopisu Oldřišky Čočkové z Veselíčka, zaslanému Zdence Jelínkové dne 16.3. 1990:

....." Spolu (t.j. s Marií Mrvovou-Z.J.) jsme daly dohromady celý ten sběr záhorských tanců a písní .....královničky.....jak jsme je zapsaly před 30 léty. Tenkrát nám babičky říkaly, že v den svatodušních svátku děvčata vstávala brzy ráno, před východem slunce a běžela bosky do trávy do rosy a v té si koupaly bosé nohy, aby mohly celý rok dobře běhal a tančit, protože rosa této noci je kouzelná a dá jim tu moc, že je nohy nebudou bolet. Pak se myly ve studánce, aby byly celý rok hezké. Potom natrhaly na louce kvítí, upletly věnečky, daly si je na hlavu a ulomily čtyři haluze vrby, které ověnčily stužkama. Vybraly mezi sebou dvě děvčata za královničky, které musely mít bílé oblečení. Vzaly je mezi sebe do kroužku, aby je nebylo vidět. Čtyři děvčata, většinou ty větší, šly vpředu a nesly ty okrášlené haluze. Chodily dum od domu a u každého zpívaly a tančily. Až obešly celou vesnici, daly dary, které tam dostaly, dohromady a při zpěvu a tanci se hostily a vyprovázely zase slunce za kopec. Byly oblečené do rukávců, někde říkaly do "košilek", které většinou byly tak dlouhé, že tvořily zároveň spodničku, na kterou opásaly jen pestrou nebo kanafasovou sukni. Ty malé běhávaly někdy jen v košilkách."

С. 1 Záhorský - svatební z Veselíčka u Lipníka nad Bečvou
C. 2 Záhorský - svatební z Opatovic a Všechovic
C. 3 Záhorský - svatební z Horních Nětčic
C. 4 Záhorský z Veselíčka u Lipníka nad Bečvou a Horního Újezdu
C. 5 Dívčí kolečko Hyn do trávy spadlo jabko ze Zákovic a Soběchleb
C. 6 Litery z Veselíčka u Lipníka nad Bečvou a Oseku nad Bečvou
C. 7 Mazur z Veselíčka u Lipníka nad Bečvou a Dolního Újezdu
C. 8 Mazurka z Horních Nětčic
C. 9 Německá ze Sušice, Dolních Nětčic a Veselíčka u Lipníka n. Bečvou
C. 10 Obkružník - holica z Dolního Újezdu a Hlinska
C. 11 Pec nám spadla ze Soběchleb a Opatovic
С. 12 Rusavěnka z Veselíčka u Lipníka nad Bečvou a Horních Nětčic
С. 13 Ruská polka z Dolních a Horních Nětčic
С. 14 Ruská polka z Veselíčka u Lipníka nad Bečvou a Týnu nad Bečvou
С. 15 Šel Brožek ze Skoků a Tupce
С. 16 Špicpolka z Horních Nětčic a Soběchleb
С. 17 Špicpolka - hřebeček z Horních Nětčic a Všechovic
С. 18 Špicpolka z Opatovic, Rakova a Všechovic
C. 19 Špicpolka z Opatovic a Oseku n. B.
C. 20 Trnka - čertův tanec z Oseku n. B., Lipníka n. B. a Týnu n. B.
C. 21 Holáň z Loukova
C. 22 Hus z Osíčka-Příkaz
C. 23 Konopě I z Osíčka-Příkaz
C. 24 Konopě II z Osíčka-Příkaz
C. 25 Malý holáň z Osíčka-Příkaz a Loukova
C. 26 Mazurka z Osíčka-Příkaz a Loukova
C. 27 Mazurka - klubko ze Všechovic
C. 28 Otava z Osíčka-Příkaz
C. 29 Špicpolka z Loukova a Osíčka-Příkaz
C. 30 Študent z Osíčka-Příkaz
C. 31 Voják I z Osíčka-Příkaz
C. 32 Voják II z Osíčka-Příkaz

Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice