D. Uherskobrodsko

O tancích z Uherskobrodska

Uherskobrodsko (bližší i vzdálenější okolí Uherského Brodu) tvoří v tanci přechodnou oblast mezi nížinou pomoravskou (Uherskohradišťsko, Napajedelsko, Uherskoostrožsko) a mezi oblastí horskou (oblast Bílých Karpat). Je rovněž spojovacím mostem mezi Moravskými Kopanicemi na úbočí Bílých Karpat v okolí Starého Hrozenkova a mezi Luhačovským Zálesím, kde již převládají v lidovém tanci některé prvky valašské.
Uherskobrodsko lze rozdělit na několik okrsků: Nivnice, Dolní Němčí, Korytná, Bánov, Suchá Loz, Bystřice pod Lopeníkem ve směru k Moravským Kopanicím, Vlčnov, Drslavice, Havřice, Hradčovice, Veletiny směrem ke Kunovicím. Prakšice, Pašovice, Maršov, dále pak Újezdec u Luhačovic, Těšov a Polichno směrem ke Zlínu a k Luhačovicím. Toto rozdělení platí především z tanečního hlediska s hlavním přihlédnutím k tancům točivým. Točivé tance, pojmenované zde často názvem "sedlcká", tvoří na Uherskobrodsku několik druhů, které se od sebe liší nejčastěji základním tanečním krokem, popř. postojem a držením dvojice při víření. Tato členitost, na poměrně malém území tak bohatá, je způsobena různými činiteli: sousedstvím s jinými oblastmi (s Kopanicemi a Luhačovickým Zálesím), větším nebo menším pronikáním cizích vlivů, jejichž působením zanikly v některých obcích starší formy tanců a nabyly převahy formy mladší. Někdy v téže obci možno pozorovat u příslušníků různých generací vedle sebe dva i tři vývojové typy téhož tance (našská z Bystřice pod Lopeníkem, korytňanská z Korytné). V době největšího rozkvětu točných tanců (koncem minulého století), pouze v některých případech ještě v tomto století, dosáhla vrcholu i diferenciace těchto tanců. Možno říci, že téměř co vesnice, to jiný druh točivého tance. Začátkem tohoto století (nejvíce po první světové válce) nastává úpadek točivých tanců, který však nezachvacuje všechny kraje stejně. Po stránce hudební i pohybové se na tom nesporně podílí dechovka. V současné době se v mnoha obcích uchoval už jen nejjednodušší tvar sedlckých (Vlčnov aj.).
Vedle sedlckých náleží ke starším tancům Uherskobrodska mužské tance typu "zbojnické". (viz Z. Jelínková: Lidové tance na Slovácku, Praha 1954). Dalším druhem pak jsou mečové tance z Bystřice pod Lopeníkem, z Komně a ze Strání (viz oddíl A. prvé části VII. dílu). Názvy těchto tanců jsou: "pod šable" (Strání - viz první část VII. dílu), "bobkovníci" (z Bystřice pod Lopeníkem) a "skakúni" (z Komně).
Tančíval se zde kdysi i verbuňk (čardáš), ale ten už ve své celistvé formě zanikl a objevuje se pouze jako malý zlomek v cifrování ("verbování") ve svatebním průvodu a v točivých tancích. Nejstarší zpráva o verbuňku - čardáši z Uherskobrodska je v Tomkově publikaci Slovenské písně z Uherskobrodska z obce Korytná (str. 38): Čardáš. Tančí se na píseň "Husár pije, gajdoš platí", označení tempa: "friško". Popis neuveden, ale v pojednání "Jak sa prvej v Korytnej tancúvalo" vzpomíná jeden dědáček: "Co to bylo enom za potěšení, dyž stúpňa před muziku a daja si ruky na bok, dal sem sa do čardáša a nevěděl, kdy přestat. Šak sem sa aj kolikrát sadil s leckerým chlapcem z cuzí dědiny, kerý délej vydrží a vydržel sem to celé dvě hodiny bez konca, až krajovice (podkovky) mně bříňaly a jiskry od nich odletovaly, až sem to vyhrál." V tomto případě šlo o soutěživou formu verbuňku - čardáše.
Připomeňme si ještě některý z výroků informátů při výzkumu tanců v 50. - 60. letech. Informátor z Prakšic: Chlapci tančívali verbuňk. Zazpívali si, potom hrála muzika a chlapci tancovali. Ženáči zpívali na pivo. Byly to pijácké pěsničky, při kterých podupávali a juchali a připíjeli sobě i muzikantům. V současné době se zachoval verbuňk jen v souborech (především Olšava a Brozané), které jej rozvíjely po vzoru uherskohradišťském.
Mladší taneční vrstva je bohatě zastoupena četnými, ale pro Slovácko méně typickými tanci figurálními, jejichž původ dlužno hledati v jiných částech Moravy (Haná), ba až v Čechách, a které se na Slovácko začaly šířit zřejmě pod vlivem obrozenských snah v minulém století. Tance figurální tvoří více skupin tanců: tance řemeslnické, tance s kombinací přísunných kroků (šotyšky, štyrkročky, sedmikročky atp.), ale i tance mazurkové, valčíkové apod.. Jinak obvyklým tanečním repertoárem býval vedle sedlc-kých a jiných tanců valčík, tajč, mazurka vyšlapávaná, mazurka skákavá, mazurka hopkaná a polky: hladká, na šest a třasák.
Často se objevuje jako samostatný kolový tanec i šlapák nebo švihák, vrťák, sekera - motyka, který je častou součástí i fi­gurálních tanců. Jedním z nejcharakterističtějších tanců tohoto druhu je bajeryš nebo hopan, jehož jméno je odvozeno od vyzvednutí tanečnice tanečníkem v závěru tance. Zvláštní skupinu mezi tanci figurálními tvoří tance trojicové, hrášek - šátečkový -zahradnický a jatelinka - šátečková.
Běžný taneční repertoár doplňují taneční hry: kopisťový -palicový, holúbek - holubičková - šátečková, legátková -stoličková, metlový, Naša kočička brňavá (hra podobná dětské hře na kočku a na myš), která má spojitost se starodávným kotem.
Obřadní tance jsou vedle mužských tanců mečových (tančí se o masopustu) v některých obcích ještě zastoupeny skákáním na konopě, které však již ztratilo osobitou tvář a přejalo většinou formu točivého tance nebo tance kolového - polky nebo šlapáku. Ze svatebních tanců se zachovala zmínka o svatebním kotu (Vlčnov) a o vodění káčera (Prakšice, Pašovice). Jde o svatební obřad vedení nevěsty v průvodu k ženichovi s písní Kač, káčerku domů, vedeme my ťa, nevíme komu který má ráz starobylého chorovodu. Podobně tomu bylo i na Luhačovickém Zálesí v Hřivínově Újezdě atp.. Mezi tanečními záznamy Františka Sušila byla i hra Na Elišku z Vlčnova, která je dokladem toho, že hru typu Elišky, známou u dětí. hrála i odrostlá a dospívající mládež.

Přehled sedlckých z Uherskobrodska podle druhů kroků víření

I. Hladký vířivý krok
Rychlý nebo klidnější, někdy s mírným vertikálním výkyvem:
napadnutím shora obyčejně na vnitřní nohu s mírným podřepem.
Sedlcký z Vlčnova - novější forma (rychlý běhový krok).
Našská z Bystřice pod Lopeníkem - novější typ (rychlý běhový krok s mírným napadnutím na vnitřní nohu).
Sedlcká z Těšova - soudobá forma (lehce šoupavý, klidný přízemní krok, mírně běhového charakteru).

II. Skočný vířivý krok
a) Vykračuje vnitřní noha. Krok začíná našlápnutím vnitřní nohy s mírným poklesnutím v kolenou. Následuje nadnesení na vnitřní noze, někdy až do mírného poskoku. Druhá noha dopadá na zem plochou celého chodidla shora buď současně s nohou vnitřní, výkročnou - našská starší, nebo o zlomek později (nivnická -brodská). Takto se tančila sedlcká z Nivnice, Lubina z Nivnice, sedlcká z Uh. Brodu, našská z Bystřice pod Lopeníkem - starší typ.
b) Vykračuje vnější noha, která dopadne prudce shora na zem. buď současně s nohou vnitřní (sedlcká z Korytné II - viz Z. Jelínková, Lidové tance z Uherskobrodska, Brno 1957), jež se při výkroku vnější nohy nadnese až do malého výskoku. Nebo dopadne o zlomek později (sedlcká z Korytné na videokazetě).

III. Vířivý krok se zvrtem
Kráčivý krok s mírným zvrtem na výkročné noze (sedlcký z Uh. Brodu).

D. 1 Našská (starší) z Bystřice pod Lopeníkem
D. 2 Sedlcká z Dolního Němčí
D. 3 Sedlcká (korytňanská) z Korytné
D. 4 Sedlcká (nivnická) z Nivnice
D. 5 Sedlcká (těšovský) z Těšova a Újezdce
D. 6 Sedlcký z Uherského Brodu
D. 7 Čardáš I z Nivnice
D. 8 Čardáš II z Nivnice
D. 9 Zbojnická I z Nivnice (rekonstrukce podle Joži Černíka)
D.10 Zbojnická II z Nivnice (rekonstrukce podle Poluše Šimčíkové)
D.11 Zbojnická III z Nivnice (rekonstrukce podle Karla Bártka)
D.12 Zbojnická z Korytné (rekonstrukce podle Jana Nováka a zápisu Ferdinanda Tomka)
D.13 Bobkovníci z Bystřice pod Lopeníkem
D.14 Skakúni z Komně
D.15 Verbuňk z Uherskobrodska
D.16 Bajeryš z Dolního Němčí
D.17 Hopan (bajeryš) z Vlčnova
D.18 Litery z Dolního Němčí
D.19 Mazurka z Dolního Němčí
D.20 Mazurka z Nivnice
D.21 Šotyška z Dolního Němčí

Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice