H. 13 KONOPĚ Z RATÍŠKOVIC

Fašanku, fašanku, už je ťa namále,
jako téj rosenky na zelenéj trávě.
 

Už sa fašank krátí, už sa nenavrátí.
[: staré babky plačú, že sa nevyskáčú :].

[: Rostú, rostú, rostú, konopě za cestú, a sú pěkné zelené :]
[: a při nich vyrústá galánečka jistá, líčenka má červené :].

[: Konopě dozrály, robky jich trhaly, na cérečku volaly :],
[: poď, cérečko, s nama, starýma robkama, budeme si zpívati :].

Konopě sme trhaly, trhaly, do snopu jich vázaly, vázaly,
v jezérečku namáčaly, potom zaséj sušily,
na terlici, na mětlici, kus po kúsku drobily.

A dyž sme jich zdrobily, zdrobily,
kúdelenku zrobily, zrobily, na hatli ju vyhatlily,
šeckých súčků zbavily, od pazdeří vyčistily, přadení připravily.
Kolovrátku toč sa, toč, toč sa, toč,
pěkných nití nám natoč, nám natoč,
na rubáče, na rukávce, třaslavice, košele,
vyskočme si od podlahy, hopsa, kúdel neseme.
d)
Fašanková neděla, neděla, bývá dycky veselá, veselá,
[: hopsa kúdel, vrť sa kúdel, kúdelenko kúdelná :].
A dyž dojde pondělí, pondělí, bývá hlavy bolení, bolení,
[: hopsa kúdel, vrť sa kúdel, kúdelenko kúdelná :].

Hrály sme sa na konopě, dělaly sme malé snopě,
málo nás, málo nás, pojte, chlapci, mezi nás.

Hráli sme sa na konopě, dělali sme malé snopě,
málo nás, málo nás, pojte, všeci mezi nás.

Hráli sme sa na konopě, dělali sme malé snopě,
moc je nás, moc je nás, běžte všeci pryč od nás.

Ratíškovská šenkérka má širokú sukňu,
a tá sukňa vážila půl devátá funtu.
Jeden funt, dva funty, tři funty, čtyry funty,
pět funtů, šest funtů, sedum funtů, osum funtů,
a tá sukňa vážila půl devátá funtu.

Starý zelé okopává, gatě drží v hrsti,
stará za ním poskakuje, že ho neopustí.

Vem si ňa nebo neber, já mám kabát enom jeden,
vem si ňa nebo neber, já mám kabát enom ten.

Jaká je to smutná chvíle, dyž sa žena s mužem bije,
netřeba sa s mužem bit, ale trochu vyhovit.

Švácnút hrncem mezi oči, až mu hlava zatočí,
[: potom už ho nečekat, hore humnem utěkat :].

Fašanková scéna Na konopě z Ratíškovic má dlouhou tradici. Do současné podoby se vyvinula z původního tance Na konopě podobného konopicím Nové Lhoty na Horňácku nebo dětské hře Na konopky. Velkou roli zde hrají snopky konopí jako symbol této rostliny, pro jejíž úrodu se tento tanec tančí. Scénky se zúčastní především starší ženy – tetky, které jednak představují přástevnice, ženy trhající konopí atp. Ale také muži přestrojení za ženy a zase naopak ženy za muže. Nyní scénu zahajuje příchod celé skupiny včetně dvou nebo tří tetiček s příslušným nářadím na zpracování lnu (trdlice, kolovrat a motovidlo). Důležitou součástí též je ozdobený snopek konopí či lnu nabodnutý na holi, který nese buďto skutečná tetka nebo muž převlečený za tetku. Přicházejí nyní s písní Fašanku, fašanku, za které se postupně vytvoří kolo, střídavě muž a žena, otočeni čelem do středu a uchopí se za ruce. Uvnitř kruhu je žena se snopkem konopí na palici. Ve své scénce znázorňují postupně seřazením vhodných písní postup setí, růstu a zpracování konopí.

I. Začínají zpěvem písně Rostú, rostú, konopě za cestú. Při první sloce této písně se otáčí kolo vpravo kolem s kmihy spojených paží dovnitř a zevnitř. Žena se snopkem tančí uvnitř libovolně v rytmu zpívané písně. Po první sloce přehrává hudba v rych­lém tempu nápěv, při kterém se ženy nebo muži oblečení za ženy zatáčejí s muži (ženy převlečené za muže) za pravé a levé lokty („muž“ v mužském oblečení se nejdříve zatáčí s ženou po pravé straně čtyřmi běhovými skoky, pak s ženou po levé straně za levé lokty rovněž čtyřmi běhovými skoky, takže celé kolo je ustavičně v pohybu). Po přetančení zátoček zpívají všichni opět ve vázaném kruhu píseň Konopě už dozrály a to tak, že chvílemi postupují ve vázaném kruhu kolem jako v první sloce a chvílemi pak znázor­ňují různými pohyby práci s konopím (podle textu druhé sloky). Na přehrávku následuje tanec jako prve – zátočky s pravou a levou dívkou v kruhu.

II. Konopě jsme trhaly – při této písni, která má celkem tři sloky, v první části, kde zpívají o práci s konopím, napodobují pohyby prací: trhání, sušení, tření atd. Po každé sloce následuje rychlá dohrávka (Hopsa kúdel) a při ní v rychlém tempu se uchopí v po­stavení pravými boky u sebe jako u skočné a na první přehrávku se otáčejí skočnými kroky vpravo (první doba – poskok na pravé, levá vysoko pokrčí, druhá doba – došlap zprudka shora na levou nohu). Na druhou přehrávku se pustí a všichni, kdo mají ženské šaty, se otáčejí po kruhu vpřed a „muži“ za nimi poskakují poskokem jako při víření a tleskají do dlaní. Takto se to opakuje při všech třech slokách.

III. Hrály sme sa na konopě – ženy utvoří kruh a začnou zpívat píseň známou z dětských her, přivolávají k sobě postupně všech­ny účastníky fašankového veselí (i chlapce a svobodná děvčata). Když už je všechno v kole. zazpívají poslední sloku této písně („moc je nás, moc je nás, běžte všecí pryč od nás“). Nato se svobodná chasa rozeběhne a zůstanou pouze ženy a muži z pů­vodní skupiny. Pak si zpívají „babky“ i chlapi, kteří jsou mezi nimi, píseň Fašanková neděla a na rychlou dohrávku „Hopsa kúdel“ tančí ve dvojicích rychle na způsob šlapáku atp. Zazpívá se ještě druhá sloka této písně, při které ukončí taneční rej v kole.

IV. Ratíškovská šenkérka – funty – trojice, uprostřed převlečený muž za ženu. po stranách převlečené ženy za muže, předvedou taneční grotesku tohoto tance, při kterém pomáhají při vyska­kování děvčata chlapci uprostřed trojice.

V. Taneční mumraj všech pokračuje ještě divokým tancem ve dvojicích, šlapákem s úklony stranou nebo běháním v kruhu atd. Před odchodem ze šenku ještě zazpívají „muži“ posměšnou píseň na ženy a „ženy“ posměšnou píseň na muže a v závěru pak všichni v bujaré náladě odcházejí.

Předvádí skupina Příkopky z Ratíškovic Anežka Antošová (1929), Terezie Burešová (1929), Marie Koplíková (1927), Františka Kotásková (1937), Anna Kratochvílová (1950), Terezie Macková (1928), Marie Nesvadbová (1933), Vojtěch Příkaský (1935), Ludmila Příkaská (1934), Marie Příkaská (1926) a Františka Sedlačíková (1939), dále členové souboru Konopa z Ratíškovic Jana Burešová (1978), Petra Ingrová (1977), Jiří Gajdík (1966), Josef Komplík (1966), Jaroslav Macek (1968), Jiří Příkaský (1966), Emil Souček (1958), František Toman (1961) a muzika jako v H. 8.