Před naším mosteček z drobného kamení na kopečku,
leží tam syneček, porúbaný všecek o děvečku, o děvečku.
Kdože ho porúbal, to mosel byt šohaj vybíraný,
mosel mět šablenku nabrúšenú pěkně [: na dvě strany :].
V pondělí doma nebudu,
v úterý na jarmak půjdu,
ve středu z jarmaku,
ve čtvrtek z palírně do šenku.
A v pátek to bude hoja, ty budeš frajárka moja,
v sobotu pérko dáš,
v nedělu pojedem na sobáš.
Aj, ženy, ženy, poraďte že mi, zlého já muža mám,
a on mňa bije, velice pije, co si s ním počat mám.
Zajdi do pola, natrhaj zelá, zelá králového,
jak ho okusí, hněď umřít mosí, do dňa devátého.
Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně (zpívají muži )s doprovodnými pohyby (přenášení váhy těla z nohy na nohu).
II. Víření dvojice na místě kolem společné osy v postavení pravými nebo levými boky u sebe (vykračuje vnitřní noha).
Popis jednotlivých tanečních kroků a prvků:
I. Předzpěv taneční písně s doprovodnými pohyby
Tanečník se postaví před muziku a zpívá první sloku taneční písně. Doprovází ji přenášením váhy těla z nohy na nohu (buď krouživými pohyby střídavě doprava a doleva anebo běžným přenášením váhy těla na levou nohu vpřed a na pravou nohu vzad) v mírném stoji rozkročném. Zpěv doprovází gestikulací jedné nebo obou paží. Ke konci zatleská. V tu chvíli k němu přibíhá tanečnice a pokud ještě zpívá, postaví se po jeho pravé straně a zaujme s ním základní postavení při zpěvu:
D po pravici CH, položí levou ruku ohnutou v lokti na CH levé rameno a CH ji objímá pravou paží kolem pasu. Pravice D připažena, levice CH v gestu. V tomto držení přenášejí váhu těla v lichých taktech vpravo stranou, v sudých vlevo stranou s mírným zakroužením. Druhá noha buď se mírně přitahuje k noze výkročné nebo chodidla obou zůstávají na místě a při přenesení váhy těla na pravé nohy se uvolní levá pata. V sudých taktech při přenesení váhy těla na levé chodidlo se pozvedne pravá špice, kterou někdy tanečnice vytočí směrem zevnitř (noha opřena pevně patou o zem). Podobně i tanečník.
Druhý způsob přenášení váhy těla: liché takty směrem vpřed na vnější nohu, vnitřní zůstává na místě a odlepí se patou od země, v sudých taktech pak vzad na vnitřní nohu, vnější zůstává opřena patou o zem na místě, špička D se vytáčí vpravo a CH vlevo (zevnitř). Objevují se tu a tam i další, drobnější obměny.
II. Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci jedenkrát
Dvojice víří na místě kolem společné osy skočným krokem buď jen vpravo v postavení pravými boky u sebe (vykračuje pravá noha) nebo se změnou směru na konci hudební fráze.
Držení k víření:
CH uchopí D oběma rukama kolem těla (lokty poněkud výš), D jej uchopí oběma rukama ze strany za ramena.
Krok víření:
1. takt – a: CH i D vykročí pravou nohou vpřed po obloučku. Noha na celém chodidle, špička vytočena mírně vpravo zevnitř. Pevným odrazem z celého chodidla (koleno však zůstává pružné) vyskočí dvojice s pootočením asi o 45° doprava. Výskok je vyšší, nežli u kyjovské skočné (H. 4). Druhá noha se současně pokrčí v koleně dosti vysoko, chodidlo vodorovně se zemí.
b: Švihem při dalším otočení o 45° vpravo dokročí zprudka shora celým chodidlem na zem, špice vtočena dovnitř (pravá špice je asi u středu chodidla nohy levé). Současně se připravuje vnitřní noha k dalšímu kroku. Každým skočným krokem se otočí dvojice o půl kola. čili ve dvou taktech o 360°.
Změna směru víření:
V posledním taktu nápěvové fráze se přetočí dvojice jedním poskočným krokem o 180° doprava (nyní stojí levými boky u sebe) a přechytne se k víření doleva. Vykračuje vnitřní (nyní levá) noha.
Charakter kroku je dynamický, poskok je vyšší nežli u všech ostatních druhů skočné, otočení pravidelně o půl kola, druhá noha pokrčuje dosti vysoko. Provedení plně odpovídá názvu „skočná“.
Tančí Josef Kyněra (1942-1996) a Hedvika Varmužová (1944) ze Svatobořic Mistřína, hraje Varmužova cimbálová muzika ze Svatobořic-Mistřína ve složení Pavel Varmuža (1966) prim. František Koráb (1960) a Petr Varmuža ml. (1976) housle-terc, Jiří Varmuža (1970) a Josef Varmuža ml. (1963) housle-kontry, Petr Varmuža st. (1939) cimbál a Josef Varmuža str. (1941) kontrabas.