H. 6 SLOVENSKÁ Z MILOTIC

Ti miločtí úřadové tvrdého srdéčka,
dali sobě ponalévat starého vínečka,
kerého by ěohajíčka na vojnu chytili.

a jak ho vypili, hned sa uradili,

[: Když sa oni uradili, tak hned nařídili :],
bohatého škoda, mosí robit doma,
ten chudobný šohajíček mosí jít do boja.

Čí to lúka nesečená, ej, milockého pána, ej, milockého pána.
Půjdem na ňu, zesečem ju, ej, za rosenky zrána, ej, za rosenky zrána.

Čí to lúka nesečená, [: ej, milockéj hraběnky :],
půjdem na ňu, zesečem ju, [: ej, zrána za rosenky :].

Tanec má dvě části:
I. Zpěv taneční písně s doprovodnými pohyby (přenášením váhy těla z nohy na nohu krouživým pohybem – vlevo a vpravo stranou).
II. Víření dvojice na místě nízkými běhovými krůčky kolem společné osy střídavě vpravo a vlevo kolem. Mezi víření je v urči­té nápěvové části vkládáno vykopávání střídavě pravé a levé nohy (CH i D jsou natočeni čelem k sobě a drží se za obě ruce).

Popis jednotlivých figur a kroků:
I. Zpěv taneční písně
CH se postaví před muziku a v mírném stoji rozkročném začne zpívat první sloku taneční písně, gestikuluje přitom pravou i levou paží a ke konci zatleskáním přivolá tanečnici. D k němu přibíhá a postaví se po jeho pravici. CH ji obejme pravou rukou v pase. D položí levici ohnutou v lokti přes jeho pravou paži (prsty levé ruky směřují ke středu jeho zad). Přenášení váhy těla je doprovázeno mírnými krouživými pohyby. Buď začínají v lichých taktech podle CH na levou nohu, druhá noha zůstává opřena patou o zem a vytáčí se špičkou zevnitř. V sudých taktech pak přenesou váhu na pravou nohu (špička pravé nohy došlápne na zem, levá noha se špičkou odlepí od země a vytočí ji zevnitř).
Nebo začnou opačným směrem a opačnýma nohama. Při zpěvu CH volnou levici gestikuluje a D má pravou ruku založenu v bok.

II. Víření kolem společné osy oběma směry
Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci v rychlejším tempu jedenkrát, CH a D se postaví pravými boky k sobě a uchopí se za obě ruce (CH i D skrčí levou ruku v lokti a přitáhnou si ji až k svému levému rameni, pravou ruku volně napnou k levé pokrčené ruce protějšku a v této poloze se navzájem uchopí za ruce tak. že D má obě ruce hřbety vzhůru a CH dlaněmi vzhůru). V tomto postoji a držení víří v první části tance (1. – 4. takt) doprava drobnými běhovými krůčky – vykročí pravá – dva kroky v taktu. Krůčky jsou krátké, lehké a prováděné sice po celých chodidlech, ale váha je více na přední části chodidla. V 5. – 8. taktu víří doleva v postavení levými boky u sebe, vykračuje levá – vnitřní noha. Přetočení k levému boku se provede na začátku pátého taktu. V 9. – 12. taktu se přetočí dvojice k sobě, aniž by se pustila a drží se za obě ruce jako prve asi ve výši prsou (D hřbety rukou nahoře vloží ruce do nastavených dlaní CH). V tomto postavení a držení vykopávají, mírně trupem zakloněni, poskoky nohy nízko nad zemí („vykopávání“ – „šúpání“). V první době přeskokem na levou nohu vykopnou nízko nad zem dopředu pravou, ve druhé době přeskočí zpět na pravou a vykopnou vpřed levou atd. 13. – 16. takt – víření vpravo jako v taktu 1. – 4. Nyní následuje zpěv další sloky v poněkud volnějším tempu a opět rychlá přehrávka k tanci.
Ke konci víření hudba zpomalí do původního zpěvákova tempa. V závěru tance si tanečníci tlesknutím do dlaní poděkují (viz Ježov, H. 3).

Poznámka: Při přenášení váhy těla při zpěvu někdy tanečník nebo tanečnice nezvednou špičku odlehčené nohy, ale pootočí celým chodidlem v příslušném směru. Není zde pevného předpisu, kterého druhu kroku při přenášení váhy těla nutno používat.

Tančí Jan Krist (1950) a Jaroslava Kristová (1952) z Milotic, hraje Varmužova cimbálová muzika ze Svatobořic-Mistřína jako v H. 5.