A. Moravské Kopanice

O tancích z Moravských Kopanic, Březové u Uherského Brodu, Strání a Květné

Moravské Kopanice se spádovou obcí Starým Hrozenkovem a s řadou horských osad, rozházených po okolních horách (Vápenice, Vyškovec, Žítková, Bošačky směrem k bošácké dolině a Lopeník v dolině pod Lopenickým sedlem) si uchovaly až do současné doby především dynamický točivý tanec zvaný hrozenská, - ý (v Lopeníku lopenická, - ý nebo dúpaná - podle Josefa Černíka též sedlcká, - ý). Tento tanec podobně jako ostatní točivé tance je vázán na velké množství tanečních písní, které tanečníci předzpěvují k tanci po jednotlivých slokách (viz písňové sbírky z Kopanic Josefa Černíka). Po předzpěvu jedné sloky některé z tanečních písní (zpívají obvykle muži) následuje vlastní tanec, který spočívá ve víření dvojice kolem společné osy (D zpočátku po pravici CH v držení polootevřeném - D víří pozpátku, "zadkuje", CH vpřed - "predkuje"). Při víření vpravo v držení polootevřeném tančí buď oba stejným krokem (poskočným) nebo CH poskočným a D jiným podle popisu u jednotlivých tanců. Na konci nápěvové fráze (někdy až ve 2/3 nápěvu) ukončí víření vpravo obvykle podupy a na další část nápěvu si přehodí CH D ke svému levému boku do "čardášového" držení v objetí a dvojice víří doleva buď kroky s podřepy na vnitřní nohu nebo krokem s určitou obměnou (viz popisy). V předposledním taktu ukončí dvojice víření a D se dostane po pravici CH (čelem vpřed) zvrtnutím (viz popis), které charakterizovali Kopaničáři pojmem "ricú zakrúcic".
Ve Starém Hrozenkově se tančí hrozenská poněkud mírněji nežli např. na Vyškovci, kde je celkový projev i kroky dyna­mičtější (viz manželé Šopíkovi z Vyškovce - "V jamě"). V Lope­níku pro dupavý ráz kroku při přenášení váhy i při společném víření nazývali tanec "dúpanou". V Lopeníku se jak tanec, tak i kroj blíží více "Brezové" (spisovně Březové u Uh. Brodu).
V jednotlivých částech Kopanic přistupují k běžným tanečním krokům a figurám některé prvky např. ze sousedních bošáckých Kopanic nebo z Drietomy. Je to prvek naskočení nebo náklek D na pokrčené koleno nebo "kĺb" CH nebo nasednutí D na pravé stehno CH. Ne vždy byly tyto pro Kopanice cizí prvky přijímány Kopaničáři zcela příznivé, jak o tom svědčí záznam z Hrozenkova v Bartošově pozůstalosti. V tomto záznamu srovnávají místní obyvatelé svůj vlastní tanec s tancem z pitínských Kopanic za Žítkovou, na rozmezí moravsko-slovenském: "Pitěnský taněc, to je mi za taněc, to len hore, dolu, hore, dolu. Ale hrozenský taněc, to je taněc: zadkovac, predkovac, ricú zakrúcic, aj nohámi cifrovac."
Variantou hrozenské je žítkovská obtáčaná. Jak už název tance napovídá, je v ní navíc proti jednodušší hrozenské, které se obtáčaná podobá charakterem vířivého kroku a celkového umírněnějšího provedení, obíhání - "obtáčání" D okolo CH. Tanec začíná vířením dvojice v polootevřeném držení vpravo, proklá­daným podupy, následuje "obtáčání", tj. vedení tanečnice CH kolem sebe. a tanec je ukončen vířením v "čardášovém" držení vlevo a oběhnutím D okolo CH.
Další variantou hrozenské je lopenická dúpaná, kterou lze srovnat s "brezovskou" z Březové pod Lopeníkem (viz příslušné popisy).
Ze slovenské strany pronikl na Kopanice čardáš. Druhem kroku se většinou přizpůsobil hrozenské s výjimkou Vyškovce, kde při víření doleva v čardášovém držení je krok ráznější a odlišný od kroku při víření doprava. Podobně jako u hrozenské např. František Šopík při vířivém kroku doleva na první dobu nakročí s mírným podřepem na vnitřní - levou nohu. druhá noha ohne v koleně zánožmo (obě kolena těsně u sebe) a na druhou dobu při otočení provedeném vypnutím pokrčeného levého kolena prudce nahoru rázně napnutím pokrčené pravé nohy přirazí při dokončení kroku mírným obloukem (kolena stále u sebe) pravou nohu vnitřní stranou holeně i chodidla k noze levé. Poněvadž na Vyškovci tančívají v holínkách, je každé přiražení doprovázeno lusknutím holínek a podpatků o sebe. D přitom obíhá mírněji, bez pohybů popsaných u muže. Čardášů je na kopanicích několik. Na Vyškovci i ve Vápenici se tančil tzv. "prechýtaný čardáš" (taneč­níci si při individuální figuře mění navzájem tanečnice) a "prešla­povaný čardáš" (se zvláštním druhem dvojkročky v polootevřeném držení). V čardáši se postupně mírně zrychluje tempo. V jeho skladbě se objevují navíc dvě figury, které v hrozenské a jejích regionálních variantách nejsou; individuální projev CH a D: D se otáčí na místě kolem vlastní osy vpravo krokem s mírným podřepem v první době taktu. CH při ní nebo kolem ní drobně "cifruje". Po společném víření přidřepávaným krokem na vnitřní nohy oběma směry (v postavení pravými a levými boky u sebe, CH s luskáním holínkami u sebe), následuje ještě figura, kdy dvojice v postavení čelem proti sobě cifruje. Při víření a cifrách se tempo zrychlí do "friška". Po určité době se opět tempo zvolní, případně se znovu zazpívá další sloka čardášové písně a tanec se zase postupně zrychluje až do závěru.
Tomuto cifrování se říká. zvláště u mužů i "nohámi prepletac". Zajímavé je. že se na Kopanicích nezachoval a patrně se zde ani netančil odzemek i když v blízké Korytné i Nivnici jsou stopy po "zbojnickém" s písní Zbojníci zlodějé, kdože vás oděje, která byla na Kopanicích rovněž zaznamenána a je pravděpodobné, že tento tanec, který patří do okruhu tanců pastýřsko-zbojnického původu, se zde rovněž tančil.
Rovněž o verbuňku - čardáši není nyní na Kopanicích ani zmínky i když by se v některých mužských cifrách v čardáších zvláště u starších pamětníků (M. Kročil, F. Šopík, J. Lebánek aj.) daly některé osobité kopanické prvky mužských skočných tanců vystopovat.
Ze starších tanců by bylo možno poukázat na Bartošem uváděný fašankový tanec ze Starého Hrozenkova Chodzí káčer po barine, tančený všemi přítomnými v úterý večer. Při něm tanečníci a tanečnice pobíhali v řetězu na způsob kota sem a tam po taneční místnosti. Nakonec vyběhli ven k potoku, kde "máčali konopice". Hudci zahráli "hrozenský taněc", každý tanečník popadl nejbližší tanečnici a tančil s ní i ve vodě a "kerý kerého može, shodí do vody".
Hrozenská - "hrozenský taněc" - se podle Bartošovy pozůstalosti tančívala při všech příležitostech. Např. ve Starém Hrozenkově se sousedé scházeli u některého hospodáře při žatvě "na mesjáčkách" - při svitu měsíce. Sousedé se sešli a pomáhali sežat obilí. Obyčejně býval při tom gajdoš i pálenka. Chvíli se žalo, chvíli tancovalo. "Za tú muzigú nahnalo sa moc sveta a žalo". Podobně chodili chlapci s muzikou "vybérac na máj" k děvčatům pod okna.
Na Vyškovci, ve Vápenici i jinde na Kopanicích se tančívaly palicové tance. Dvojpalicový z Vyškovce přes dvě překřížené palice připomíná Josef Kopunec, místní rodák, ředitel školy a sběratel písní. Dvojpalicový, trojpalicový a štyrpalicový uváděl jeho jmenovec z Vápenice, rodem z Vyškovce. Jde o starý tanec, který se v mnoha oblastech u nás i na Slovensku tančil jako slámkový. V podstatě je to druh tance obratnosti, neboť tanečník (někdy současně přeskakují podle určitého řádu dva tanečníci -CH CH nebo CH a D) nesmí rozházet při přeskocích z palic nebo slámek sestavený obrazec (kříž, dvojitý kříž atp.) Tento tanec, známý i jako zaječí, zajačí, zajac, byl znám podle různých pramenů a vyobrazení již ve středověku téměř po celé Evropě.
Z mladší taneční vrstvy se ujalo na Kopanicích jen málo tanců. Z figurálních tanců je to např. krajčovský (Když Jalovec gatě stříhal). Moja milá zadrímala, zvaná "kúbový" a Janko z Bánovec. V obou případech jde o ustrnulé prvky čardáše a tance s vyhazo­váním "na kúb" - "na kĺb" v pevném sledu figur na známé slovenské písně. Dvojicový tanec Za našima huménkama roste kmínek... (kmínek) je jednoduchá taneční forma s vířením dvojice střídavě vpravo a vlevo obyčejnými kroky v čardášovém postavení a držení na místě a s potlesky do dlaní v závěru tance. Z kolových tanců se s oblibou tančila polka, zvláště tzv. dúpaná polka - trcipolka na píseň Oženil sa Kulibaj..... Při ní CH v každém lichém taktu v prvních třech osminách třikrát zadupe a v sudém taktu se vždy pouze otočí na jedné noze, druhá mírně pokrčena přínožmo. D tančí po celou dobu hladkou polkou. Tančívaly se ještě i další figurální tance, jako trojicový šátečkový atd., ale ty už většinou zanikly.
K tancům na Kopanicích hrávala gajdošská muzika nebo pouze gajdy (viz Bartošovu pozůstalost); nebo malá hudecká muzika (dvoje housle a malá basa). Toto trio se někdy rozšiřovalo ještě o další housle. V tomto obsazení hrávali kopaničářští hudci ještě občas v 50. - 60. letech. Později je nahradila muzika souboru Kopaničár z Hrozenkova, ve které se vystřídali různí místní primáši. Nyní hraje prim Jan Rapant, rodák ze Žitkové.
Všechny údaje z Bartošovy pozůstalosti, citované v tomto příspěvku, jsou otištěny v článku: Zprávy o lidovém tanci a hudbě na Moravě a ve Slezsku v Bartošově pozůstalosti, ve sborníku Slovácko v roce 1987 (vyd. Slovácké muzeum v Uh. Hradišti 1988. str. 89- 106).
Březová u Uh. Brodu byla známa svými zpěvy, tancem a hudbou již v minulém století. Sem vedly sběratelské cesty Leoše Janáčka stejně jako do Strání. Osada leží v dolině stulena pod Lopeníkem, na křižovatce cest z obce Lopeníku do Strání a Korytné. Dolní část obce. zvaná Olšovec, leží pak na cestě, která spojuje bošáckou dolinu s Moravou. Podle straňanského učitele a sběratele Aloise Doufalíka měli Březované tři druhy písní: táhlé pro hory. písně polní a luční a písně taneční. Ty se pojily k tanci "brezovská". nazývané též "hodová" - sedlcká. Dále podle Doufalíka k tanci hrávali koncem minulého století tři hudci rodiny Pobehajů: otec na basičku a dva synové na housle. V hospodě "na šancoch" v bošácké dolině hrával často i gajdoš "Fraňo", řečený "Strelec"; při jeho prý čarovných gajdách Bre-zovjané často tančívali svoji "brezovskou".
Nejstarší zpráva o muzice v oblasti Kopanic je právě z Březo­vé. Je v Guberniální sbírce z roku 1819. Jan Zapletal, školní učitel z Březové v ní sděluje německy úřadům mj., že "obvyklý doprovodný nástroj jsou zde dudy, obecně zvané "šutky". Při slavnostních však příležitostech musely být dvoje housle a velké dudy...."
Březovská sedlcká se velmi podobá lopenické dúpané, a to především svým rázným odráživým krokem žen (podobně tančívala i Tereza Šopíková, vynikající tanečnice z Vyškovce) a poskočným nebo zvláštně podtrhávaným krokem mužů. pro­kládaným pravidelně spolu s partnerkami podupy. Víření se provádí v první části v držení polootevřeném. Takto s mezidupy se tančí asi po dobu 2/3 nápěvu. Pak po podupech na konci druhé fráze se mění postoj i držení. Někdy bývá velmi zvláštní držení vnějších rukou (ohnutá předloktí dovnitř před obličej). V závěru víření doleva oběhne D CH kolem jeho levého boku až na své místo po jeho pravici, viz popisy. Takto se tančí lopenická "dúpaná" v Lopeníku a na Kopanicích na úbočí Velkého a Malého Lopeníku, a v Březové a v Olšovci "brezovská". Písně předzpěvují muži. Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci podle délky písně 1x - 2x. V závěru tance se zahraje dohrávka, na kterou dvojice víří doleva.
První zmínky o pohybové stránce jsou v Bartošově pozůstalosti v popisu aldamáše (oldomáše) u Zapletalů. Bartoš je cituje dokonce 2x. Poprvé jsou uvedeny jako "Náš taněc na aldamášu. Tančí tam a tam, ale na jednom místě, jen dúpe při tom do taktu. Točí se chvíli na tu, chvíli na onu stranu. Pohyby nohou do tempa dva tři a při tom dupoty úměrné...". Druhý záznam je nazván: "Oldomáš u Zapletalů". Jde o obsáhlejší popis, z něhož vyjímám pouze poznámky o tanci:
"1. Hraje na harmoniku, levá hraje na basy rychle, přerychle... Vůbec se hraje co nejrychleji, divoce a divoce se tančí. Tanečnice se před ním vrtí, on jí tleská.
2. K tanci si zpívají, t. j. nyní se zazpívá, zpívá muzikaněc nebo hlavní tanečník, přitom se už tancuje. Potom touže melodii hraje muzikant sám a ostatní jen tančí. Tanec a zpěv souvisí."
V národních písních moravských, Brno 1889, č. 742 u písně Na dolině, v dolině.... popisuje F. Bartoš pod čarou tanec, který nazývá "hodová". "Tančí se v hody.....dva kroky vpřed, dva vzad, otočí a dupne si." Bartoše cituje i Josef Černík v Moravském Slovensku II, kap. IX. - Umění hudební, s. 654 ("Hodová z Březové.... jakýsi druh "sedlckého").
Kromě "brezovské", která dosáhla velké tvarové i stylové dokonalosti (viz ještě tanečníky a tanečnice o svatbě začátkem šedesátých let - potomky informátorů Janáčkových), se tančilo v Březové u Uh. Brodu ještě několik tanců figurálních (šátečková I, šátečková II - zahradnická, šotyška, židovka - kavalír, reznická a tanec čtyř párů čtverylkového typu "sárečka - "saroča"). Z obvyklých tanečních her je to ovčák (Chodí ovčák po ovčírně) a holúbek.
"Straňanská" je točivý tanec ze Strání. Je rychlého tempa, rychlého přízemního běhového kroku víření, který je u mužů na začátku víření vpravo v držení polootevřeném, (žena couvá, muž postupuje vpřed kolem společné osy) nahrazen měkkým, nízko podtrhávaným krokem poskočným (jeden poskok v taktu). Nebo někdy poskočí tanečník pouze v prvním taktu a od druhého taktu již obíhá drobnými rychlými přízemními krůčky kolem společné osy. V polovině víření dvojice asi 2x dupne vnitřní a vnější nohou a pak víří v obměněném postoji a držení (mírně natočeni bočně k sobě - držení za paže v loktech, předloktí složena na sobě doleva). V závěru víření pak tanečník tanečnici někdy posílá za sebe. Ona jej oběhne a postaví se opět na své místo po jeho pravici. U straňanské podobně jako u sedláckých z horských obcí Horňácka (Vápenek a Nové Lhoty) navazuje na víření individuál­ní projev. D se při něm rychle otáčí na místě vpravo přešlapová­ním z nohy na nohu, CH při ní poskakuje, tleská do dlaní ap. Při předzpěvu písně (vždy jen jedné sloky) se dvojice buď drží v objetí nebo za vnitřní ruce, nebo se nedrží vůbec (Viz film Fašanek ve Strání z roku 1949).
Obměnou straňanské je tzv. "palagrija" (podle písně s tímto refrénem). Je to straňanská tančená pouze na jedinou píseň "Zasadil som bobkovníček", proložená pohyby nohou uprostřed nápěvu s doteky země špičkou dovnitř a zevnitř. Po vzoru slovenských tanců z Mor. Lieskového se zřejmě uchytil ve Strání "kĺbák" s vířením v polootevřeném držení vpravo a vlevo a s vyhozením tanečnice "na kĺb", nebo tanečnice nasedne několikrát po sobě na pravé stehno tanečníka. Z ostatních tanců se tančila hubičková - holúbek, žabská, židovka a šátečková - zahradnická.
Nejvýznamnějším tancem ve Strání je mečový fašankový tanec zvaný "podšable". Tančil se při fašankové obchůzce v každém domě. Jeho existence a původ zajímaly mnohé badatele (Frant. Pospíšil, L. Janáček), ale i domácí učitele (Al. Doufalík aj.). Tančíval se při gajdách, později jej doprovázela hudečka muzika. Jeho podrobný popis uvádíme ve sbírce. Je zachycen v podání dvou generací ve zmíněném filmu Fašanek ve Strání, jednak s hudbou hudeckou, jednak s gajdošskou. Mladší tanečníci jej tančí v holínkách, starší při gajdách v krpcích. Podšable končí scénou "vytínáním a vyplácením provinilce."
Kromě podšablí se ve Strání netančí ani verbuňk ani žádný jiný mužský tanec. Zřejmě tomu však tak vždy nebylo. Svědčí aspoň o tom zpráva v článku J. Rudczynského Die Straniaken z roku 1808 o tanci Straňáků na nádvoří ostrožského zámku. Podle této zprávy prý předváděli Straňáci kolem roku 1784 v přítomnosti svého knížete "s velkou dovedností u nich obvyklý zbojnický tanec, ozbrojeni šavlemi a dřevařskými sekerami, a kteří směle a divoce s tímto vražedným nářadím šermovali, snažíce se navzájem poranit. A krvácejíce ještě chladnokrevně odvrhovali bolest." Patrně šlo o druh zbojnického odzemku s použitím šavlí a obušků. Začátkem 30. let tohoto století tančíval ve Slováckém knížku v Brně vysokoškolák Hubert Kohútek ze Strání-Květné odzemek, který výborně ovládal. Původ jeho odzemku není přesně znám. pravděpodobně jej zachytil od některého ze starších pamětníků z Květné.
Nejstarší zprávy o hudbě ve Strání jsou zřejmě v Bartošově pozůstalosti. Zde čteme jednak, že zde byl "dudanár" - "gajdoš". Jednak: "Muziga: dvoje housle a bas; pro místo basy - gajdy". V těchto sestavách hrávala podle Bartoše muzika na Slovácku např. v Blatnici, Kunovicích, na Horňácku (Kuželov, Velká), v Žeravinách, Tvrdonicích aj.

A. 1 Hrozenská ze Starého Hrozenkova
A. 2 Obtáčaná ze Starého Hrozenkova
A. 3 Sedlcká (brezovská) I z Březové u Uh. Brodu
A. 4 Sedlcká (brezovská) II z Březové u Uh. Brodu
A. 5 Prešlapovaný čardáš z Hrozenkovských Kopanic
A. 6 Prechýtaný čardáš z Hrozenkovských Kopanic
A. 7 Čardáš ze Starého Hrozenkova
A. 8 Pod šable a straňanská ze Strání
A. 9 Pod šable s vytínáním a straňanská ze Strání
A. 10 Dvojpalicový z Vyškovce
A. 11 Štyrpalicový z Vyškovce
A. 12 Saročka z Březové u Uh. Brodu

Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice