A. 8 POD ŠABLE A STRAŇANSKÁ ZE STRÁNÍ

Otvíraj, šenkérko, vrata,
vedeme zbojníčka brata.
Hojaja, hojaja, hoja,
vedeme zbojníčka brata.

Horenka, hora, zelená hora,
/: kdosi mňa do téj horenky volá :/.

Volá mňa, volá, frajárka moja,
/: príď k nám, šohajku, sama sem doma :/.
Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje,
ej, horenko nehoruj, ej, děvenko nebanuj.
Pon šable, pod šable, aj pod obušky,
šecko my bereme aj plané hrušky.
Ej, Javorinka šedá, ej, kdo že pod ňú sedá,
ej uherští zbojníci, ej co zabili žida.
Ej, jak ho zabíjali, ej, tak mu povídali,
ej, nepůjdeš, židáčku, ej, z Uher do Moravy.
Dziny, dziny od dzedziny
a já porád dziny, dziny.
Ej, na straňanskéj věži, ej, dva kosírky visá,
ej, já jich dostať mosím, ej, keď mňa hneď oběsá.
Ej, kebych já býl věďél, ej, že mňa budú věšať,
ej, nechodíval by já, ej, šibeničky kresať.

Hop, děvča, ne moje, prehodím ťa pres oje,
pres ojíčko, pres osy, hop, děvča, moja si.
Hop, děvča, marijáš, z turkynišťa boty máš,
sochorem sa opasuješ a měchem sa podpíráš.
/: Na Novej hore :/
/: orú mládenci :/.
/: Poháňajú jim :/
/: panny pod věnci :/.
/: Zlámala sa jim :/
/: na pluhu klača :/.
/: Dala ju spraviť:/
/: Kačenka, Kača :/.

/: S pánem bohem temu domu :/,
kde sme měli dobrú vúlu.

/: S pánem bohem tej materi :/,
kerá chová hodné céry.

Straňanské pod šable se tančily ve fašankovém úterý při obchůzce fašančárů v každém domě. Taneční obřad měl několik oddílů: požádání gazdy o povolení zatančit, příchod fašančárů vedených gazdou do domu za zpěvu písně Otvíraj šenkérko vrata, seřazení tanečníku do kruhu za zpěvu písně Horenka hora, vlastní tanec pod šable s několika základními figurami („had“, „podlézání – brána – most“, „překročování – okno“, „hvězda“, „hrkání“), tyto figury se střídají v celkem libovolném pořadí, pouze na začátku se zahajuje vlastní tanec „hadem“ a ke konci se obvykle vytvoří „hvězda“ spojená s „hrkáním“. Tanec doprovázel zastara gajdoš, později hudecká muzika ve tří až čtyřčlenném obsazení. Poněvadž šlo o obřadní obchůzku spojenou s tancem, bylo i oblečení tanečníku doplněno o určité obřadní součástky (např. růžová hara-sová tkanička poskládaná do růžice a připevněná na klobouku tanečníku).
Starší druh oblečení fašančárů: bílé huněné nohavice, krpce, opasky, klobúčky.
Mladší oblečení: tmavomodré nohavice a vesty, holínky, zdobené širáčky s harasovou růžovou růžicí na temeni.
Gazda měl u staršího typu oblečení přehozenu halenu a v ruce držel ostrou šavli, na kterou se napichovala slanina atp. U mladší skupiny byl gazda oblečen jako ostatní chlapci, na vestu však měl ještě oblečený bílý flanelový lajbl. Ženy u starší skupiny byly oděny do původního straňanského kroje s oranžovým vrapeným konopným fěrtochem s dvoudílnou tmavomodrou zástěrou sešíva­nou uprostřed barevným ozdobným švem, s volnými rukávci a se starobylou šatkou na hlavě. Oblečení žen v mladší skupině se blíží již tvarem i materiálem a výzdobou krojům z dolňáckých dědin.
Důležitou taneční rekvizitou jednotlivých tanečníku „podšablá-rů“ byla dřevěná červeně natřená „šabla“ s vejčitým otvorem na držadle a asi s pěti mosaznými kroužky („hrkávkami“), které při tanci chřestily, zvláště při tzv. „hrkání“ tj. potřásání šablemi ve vázaném knihu ve vzpažení nad hlavami anebo při překřížení šavlí u „hvězdy“, kdy se jimi tlouklo navzájem o sebe.
Účast: pět podšablárů a gazda.

Popis jednotlivých částí tance:
I. Vstup do domu za zpěvu písně Otvíraj, šenkérko, vrata. Píseň zpívá gazda za bohaté gestikulace a s ním i všech pět podšablárů.
Při této písni přichází gazda a za ním skupina podšablárů volnou chůzí dovnitř a postupně se v taneční místnosti nebo v průjezdu domu řadí do kruhu. Podšabláré se buď opírají o šavli, kterou drží v pravé ruce nebo si ji položí horní částí na pravé rameno.

II. Příprava k tanci – gazda začne zpívat píseň Horenka hora (k němu se vzápětí přidají i podšabláré). Podšabláré za zpěvu první sloky se seřadí do kruhu levým bokem do středu a začínají postupovat v rytmu zpívané písně volnou chůzí s přičapáváním na levé noze a s oporem šavlí, kterou drží v pravé ruce o zem:
1. takt – a: Všichni udělají krok vpřed levou nohou, šavle držená v pravé ruce se špicí opře vpředu o zem.
b: Krok pravou vpřed, noha došlápne na celé chodidlo, podřep se shupem levé nohy přednožmo vpřed (levá noha se tímto připravuje k dalšímu kroku). Ruka se šavlí mírně pokrčena, šavle směřuje dozadu a připravuje se rovněž ke kmihu vpřed při dalším kroku levou nohou.
Tyto kroky se opakují až do konce zpěvu písně.
Gazda od počátku obchází vně kolem knihu fašankárů, ve směni hodinkových ručiček, zpívá s tanečníky, gestikuluje šavlí i volnou levicí atp. Jeho chůze je rovněž podřízena rytmu zpívané písně.
Při druhé sloce fašančáré postupují stejně jako prve vpřed po kruhu, nyní se však již neopírají o šavli, nýbrž šavli drží v mírně pokrčené pravé ruce špicí vzad dolů a místo oporu v první době taktu vždy jenom šavlí kmihnou vzad.

III. Vlastní tanec
Gazda, který vlastně určuje taneční píseň, zazpívá první sloku písně Ej, horenka horuje, která je v rychlejším tempu, kterým se pak tanec tančí až do konce. Tanečníci přejdou do základního skočného podšablového kroku, kterým tančí tanec až do konce a při kterém se střídají jednotlivé figury:
1. takt – a: Podtrh na pravé noze s mírně sníženým těžištěm, levá noha pokrčí přednožmo, chodidlo vodorovně se zemí asi deset centimetrů od země.
b: Levá noha dokročí na zem celým chodidlem.
2. takt – a: Podtrh na levém chodidle, pravá noha pokrčena přednožmo, chodidlo nízko nad zemí.
b: Došlap pravým chodidlem na zem.
Pohyby taktů 1. – 2. se střídají až do konce zpívané sloky i po dobu celé přehrávky, která po každé sloce následuje. Tanečníci v postoji se sníženým těžištěm doprovázejí tyto kroky hmitem pravé pokrčené paže se šavlí, jejíž špice směřuje šikmo k zemi vzad (na a) a zpět (na b). Při přehrávce každý tanečník založí levici hřbetem za záda.

Poznámka: Tato figura zdomácněla zřejmě ve Strání jako novotvar po vzoru podšablí z publikace B. Kosa a F. Strusky Mužské lidové tance.

Figura „had“:
Gazda, který se pohybuje tanečním krokem kolem tanečníků nebo před muzikou, zazpívá další sloku podšablové písně Pod šable, pod šable, aj pod obušky. Jakmile zanotí gazda tuto sloku, každý tanečník si přehodí šavli přes pravé rameno (špici jeho šavle uchopí další tanečník v pořadí levou rukou), tím vytvoří všech pět podšablárů vázaný kruh, ve kterém pokračují po dobu celé zpívané sloky i celé přehrávky základním pošablovým krokem vpřed po kruhu. Šavle bývají buďto v klidu položeny na ramenou (figura „had“), nebo jimi tanečníci potřípají a tlukou o ramena.

Figura „most – podlézání – brána“:
Gazda začne zpívat sloku „Ej, Javorinko šedá“. Nápěv písně opakuje hudba jedenkrát k tanci. Na tuto sloku i celou přehrávku tanečníci podlézají pod bránou. Ve tvoření brány se střídají počínaje prvním tanečníkem ve směru hodinových ručiček.
Při této figuře se podchází stále krokem poskočným pod zdviženou šavlí:
První tanečník (ve směru hodinových ručiček) se na 1. dobu prvního taktu otočí o 180° vpravo, takže je pravým bokem dovnitř kruhu a vzpaží pravou, v níž drží rukojeť šavle. 2. vzpaží levou s koncem šavle prvního a jeden po druhém podbíhají pod touto branou, začíná druhý. Když podbíhá druhý, zvedne první tanečník levou paži a pátý pravou, takže se utvoří druhá brána ze šavle pátého. Druhý, třetí a čtvrtý tanečník podejdou pod oběma šavlemi, pak pátý a první jen pod šavlí prvního. Když všichni skončí podlézání, jsou zase jako původně levým bokem dovnitř kruhu a každý drží rukověť šavle na svém pravém rameni. Podobně se utvoří brána mezi 2. a 4. tanečníkem a když ji všichni projdou mezi 3. a 4. atd.. až se všichni vystřídají v dělání brány. Při další sloce a přehrávce (Ej. jak ho zabijali) se v tanci vystřídá had s tlučením šavlí o ramena a opět podbíhání pod bránou.

Figura „hvězda“ a „tlučení – hrkání“ šavlemi o sebe
Gazda začne zpívat píseň „Dziny, dziny, do dzedziny“ – ostatní se k němu zpěvem připojí. Na tuto sloku vytvoří hvězdu s tlučením překříženými šavlemi o sebe:
1. takt – a: Při podtrhu na pravé noze všichni CH přehodí šavli pravou rukou přes hlavu dovnitř (opačný konec drží stále další tanečník levou rukou). Šavle zde navzájem překříží a vytvoří „hvězdu“. Tanečníci jsou mírně natočeni trupem do středu kruhu (doleva) a poněkud předkloněni. Překřížené šavle drží ve výši pasu.
b: Všechny další takty za zpěvu písně šavlemi o sebe tlukou v každém taktu dvakrát v souladu s tanečními poskoky.
Při opakování nápěvu na začátku prvního taktu při prvním poskoku pravou nohou vpřed přehodí každý tanečník pravou ruku se šavlí přes hlavu zpět na pravé rameno (opačný konec drží následující tanečník levou rukou – vytvoří se opět „had“). V tomto postoji tančí až do konce přehrávky. Při hadu šavlemi poklepávají každý o své pravé rameno.

Figura „okno – prolézání“
Gazda začne zpívat sloku „Ej, na straňanskej veži“. Na tuto píseň a na následující přehrávku se vystřídají jednotliví tanečníci ve tvoření okna a v jeho proskakování – prolézání.
1. takt – a: První tanečník se otočí o 180° vpravo (při poskoku na pravé noze), skloní se a pravou ruku se šavlí dá dolů a levou zdvihne. Druhý tanečník spustí dolů levou ruku, v níž drží konec šavle prvého, a v poskocích překračuje šavli prvého, která je asi 20 cm nad zemí.
Každý překračuje napřed levou nohou za podtrhu na pravé a teprve za ní se přetáhne pravá, došlápne ihned celým chodidlem na zem a pokračuje dále v poskocích. Po prvním začíná druhý tanečník, za ním 3. a 4.
První tanečník zatím převede šavli pátého nad hlavami 3 překračujících, pak překročí pátý a nakonec první a přetočí si šavli na pravé rameno. Všichni jsou zase jako před začátkem této figury levým bokem dovnitř kruhu s šavlí na pravém rameni. Podobně se překračují postupně šavle ostatních tanečníků.

Figura „had s potřásáním šavlemi“
Gazda zazpívá sloku „Ej, kebych já byl věďél“ a hudba ji opakuje. Tanečníci dokončí prolézání oknem a dále až do konce přehrávky pokračují v „hadu“ doplněném o tlučení šavlemi o ramena.

Figura „hvězda a hrkání“
Gazda zazpívá „Hop, dívča, nemoje“. Na začátku prvního taktu přehodí tanečníci za pohybu po kruhu pravou ruku přes hlavu a vytvoří znovu hvězdu a až do konce zpívaného nápěvu pak ve hvězdě hrkají šavlemi o sebe.
Při opakování předzpívaného nápěvu s přehozením šavlí přes hlavu zpět na pravé rameno utvoří hada s tlučením šavlemi o ramena. V závěru písně se pustí, šavle zvednou do výšky a zavýsknou. Tím končil vlastní tanec.

Poznámka k tanečnímu kroku: Nynější tanečníci začínají skočný krok v kruhu na a) podtrhem na noze pravé a na b) dokročí na levou nohu (liché takty). V dalším taktu pak podtrhem na levé noze a došlapem na b) na pravou nohu (sudé takty).
Kolem roku 1950 tančívali staří Straňané (např. Pavel Vintr) krokem v opačném členění:
1. takt – a: Krok pravou nohou vpřed.
b: Podtrh na pravé noze se sníženým těžištěm směrem vpřed, druhá noha pokrčená přednožmo, chodidlo vodorovně se zemí asi 10 cm nad zemí. V druhém taktu pak opačnou nohou.
Po podšablích následuje scénka připomínající pravděpodobně násilné verbování chlapců (viz druhá skupina).
Fašanková obchůzka končila v každé domácnosti tancem fašančárů s domácími ženami. Ženy přiběhly k f., kteří začali zpívat straňanskou, a tímto tancem byla ukončena obchůzka. Posledním článkem fašankové obchůzky ve Strání byl odchod tanečníků v čele s gazdou a hudci. S písní „S pánem Bohem tomu domu“ odcházejí volným krokem jako na začátku tance z domu a pokračují v obchůzce do dalšího stavení.

Straňanská
Tančí jednotlivé dvojice ve volném rozestupu před hudbou čelem k hudbě. D po pravici CH. CH se uchopí s D za vnitřní ruce. Vnější paže D připažena, CH drží v levé ruce šavli, s kterou volně gestikulují (špice otočena vzhůru).

I. Zpěv taneční písně
Tanečníci zpívají první sloku: „Na Novej hore orú mládenci“. Ke zpěvu CH se připojují někdy i ženy. Dvojice při zpěvu přenáší váhu těla z nohy na nohu a komíhá spojenými pažemi vpřed i vzad:
1. takt – a: CH i D krok vnější nohou vpřed, došlápne na celé chodidlo.
b: Vnitřní noha přikročí k noze výkročné. Kmih spojenými pažemi vpřed.
2. takt – a: Krok vnitřní nohou vzad.
b: Přísun vnější nohy k noze vnitřní. Spojené paže kmih vzad. Dvojice se při přenášení váhy těla mírně natáčejí od sebe a k sobě. Takto podobně až do konce zpívané sloky.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy.
CH uchopí D pravicí kolem pasu, D položí levici na jeho pravé rameno. Vnějšími pažemi se uchopí navzájem za předloktí ve výši ramen (lokty jsou zaobleny). Do poloviny nápěvu víří dvojice doprava (D couvá, CH postupuje vpřed). Vykračuje vnitřní noha, D levou vzad, CH pravou vpřed. Krok víření je měkký a rychlý (krpcový), má běhový charakter s mírným akcentem na vnitřní nohu. V každém taktu se provedou 2 kroky – na a) vnitřní, na b) vnější nohou. V posledním taktu 1. části nápěvu dvojice zastaví víření dvěma podupy vnitřní a vnější nohou. Ve 2. části nápěvu (v případě, že má píseň méně taktů, přehrává se celý nápěv 2x) se otáčí dvojice opačným směrem (CH couvá, D postupuje vpřed). Vykračuje opět vnitřní noha (CH pravou vzad, D levou vpřed). V závěru víření doleva v posledních 3 taktech se dvojice pustí vnějšíma rukama, CH zvedne levou ruku a D jej obíhá pod levou ruku zadem až na své místo po jeho pravici šesti krůčky.

III. Individuální projev
CH a D se pustí, D se otáčí na místě přešlapováním z nohy na nohu doprava. Paže volně podél těla. CH buďto na místě při ní přešlapuje přisouváním jedné a druhé nohy, potleskává, pohviz­duje atp. nebo poskočí nějakou cifrou, např. vycházející z podšablového podtrhávaného nebo poskočného kroku. Tímto krokem může postupovat kolem točící se tanečnice proti hodinovým ručičkám.

Poznámka ke skladbě: V tanci se střídá pravidelně zpěv s přehrá­váním 1x až 2x předzpívaného nápěvu. Při přehrávce se buď víří jen doprava a doleva (nakonec podběhne D kolem CH na své místo po jeho pravici). Nebo po předzpěvu se D otáčí a CH cifruje až do poloviny písně či na první přehrání nápěvu a v závěru se pak uchopí a víří doleva s podběhnutím pod levicí tanečníka.

Tančí a hrají členové souboru Javorina ze Strání gazdu Stanislav Popelka (1939) s Marií Zetkovou (1957), Josef Mimochodek (1957) a Věra Mimochodková (1961), Martin Popelka (1973) a Lenka Podešvová (1972), Pavel Popelka ml. (1955) a Ivana Hloušková (1969), Petr Popelka (1968) a Eva Bruštíková (1969), Jan Zetka (1972) a Dana Pavlušová (1968), muzika ve složení Antonín Bruštík (1961) primáš, Václav Málek (1978) housle terc, Josef Knotek (1963) viola kontr a Pavel Popelka st. (1949) gajdy.