A. 3 SEDLCKÁ (BREZOVSKÁ) I z Březové u Uherského Brodu

Na brezovskéj veži dva kosjérky visjá,
jeden mosím dostať, aj keď mňa obesjá.

Mala som, mala som, tulipán za pásom,
ale som ho dala brezovským mládencom.

Brezovští mládenci, vraťte mi tulipán,
přišel mňa namlúvať od Brna jeden pán.

Tančí dvojice smíšené ve volném rozestupu čelem k hudbě, D po pravici CH. Navzájem se nedrží, někdy dokonce D o malý krok vzad.

I. Zpěv taneční písně.
Zpívají muži, výjimečně se k nim připojí i ženy. Zpěv je ve středně rychlém tempu, bez doprovodu hudby – nyní dechovky. Dříve hudecké muziky podobně jako na Kopanicích. Muži stojí, při zpěvu mohou gestikulovat pažemi, někteří i přidupnout. Ženy se v rytmu zpívané písně pohupují, paže připaženy nebo složeny vpředu na pase ve stoji snožmo, mírně se natáčejí v lichých taktech napravo, v sudých nalevo.

II. Hudba přehrává předzpívaný nápěv tance poprvé.
Následuje víření dvojice v polootevřeném držení vpravo (D couvá), prokládané občas podupy. Muzika přehrává třikrát předzpivaný nápěv tance v rychlém tempu.

Nápěv se hraje poprvé.
1. takt – a: Dvojice se natočí k sobě a CH provede potlesk pravé ruky do levé, D výdrž.
2. – 10. takt – Dvojice v držení polootevřeném (viz hrozenská), vnější spojené paže téměř ve vodorovné rovině, hlavy jakoby mírně skloněny, pohled dolů na nohy. Víří kolem společné osy vpravo, zvláštním krokem.

Mužský krok:
2. takt: CH vykročí levou nohou vpřed a provede jeden krok s podtrhnutím (zvrtem) na chodidle – pata odlehčená od země se při zvrtu vytáčí mírně ven doleva.
3. takt: Krok se zvrtem pravou vpřed, pravá pata se při zvrtu vytáčí doleva atd.
4., 6. a 10. takt = 2. taktu.
5., 7. a 9. takt = 3. taktu.

Někteří tanečníci místo zvrtaného kroku postupovali nízkými krokem poskočným. Druhá noha pokrčena přednožmo, koleno dosti vysoko, chodidlo vodorovně až 20 cm nad zemí.

Dívčí krok:
2. takt – a: D zakročí pravou nohou těsně za patu levé nohy. Pravé koleno vytočeno zevnitř. Pravá noha našlápne na přední část chodidla a D se pravou nohou mírně odrazí od země. Malým nadnesením až odražením z vnější nohy se uvolní vnitřní noha od země.
b: Malý krok vnitřní nohou vzad po obloučku, noha došlápne na celé chodidlo, pata vytočena silně doleva – zevnitř. Všechny další taky jako 2. takt.

Nápěv se hraje podruhé.
1. takt: CH i D na místě (čelem k hudbě) dva podupy, začíná vnější noha.
2. – 10. takt = 2. – 10. taktu první přehrávky (víření vpravo, D couvá, vykračuje vnější noha).

Nápěv se hraje potřetí.
Dvojice mění směr víření dvěma podupy na začátku v 1. taktu 3. opakování nápěvu.
1. takt – CH i D ještě v postavení jako při víření, čelem k hudbě, dva podupy na místě, oba levou a pravou. Pozn. k D: V posledním taktu víření 2. opakování na a) zůstane stát na vnější noze – pravé, s mírným nadnesením, levá – vnitřní noha se pozvedne od země, na b) výdrž v tomto postoji. Tím je levá – vnitřní noha připravena k podupu na začátku 3. opakování nápěvu, kdy oba, CH i D, provedou v prvním taktu a) podup levou a b) podup pravou nohou. Současně se připravuje ke změně držení při víření doleva.
2. takt: Od tohoto taktu se uchopí v objetí, tanečnice před CH s tendencí přiblížit se více k jeho levému boku a současně na a) vykročí oba levou (vnitřní nohou), došlápnou mírným skokem na celé chodidlo, povolí kolena a na b) provedou krok pravou (vnější) nohou vpřed s mírným odpérováním.
3. – 7. takt: Víření doleva v držení jako v 2. taktu. Víření je rychlé a má spíše běhový charakter, s přičapáváním na vnitřní nohu a s odpérováním na vnější.
8. – 10. takt: CH uvolní držení při víření. Sám dále přešlapuje v taktu přehrávané písně, kroky jako při víření na místě, čelem k hudbě, zvedne levici, pod kterou podbíhá D stejnými kroky jako při víření (celkem 6 kroky), obíhá CH zezadu až k jeho pravému boku. CH jí přitom uhýbá mírně doleva.
V závěru 3. přehrávky stojí oba jako na začátku přehrávky, čelem k hudbě, zpívá se další sloka a celý taneční proces se opakuje.
Podobně se může zpívat i 1. sloka další písně atd. Ženy se mohou občas připojit ke zpěvu mužů, a není řídkým jevem, že přitom rovněž gestikulací pravé paže. kolmo vztyčené v lokti vzhůru, se současným pootáčením vztyčeného předloktí a otáče­ním dlaně doleva a doprava asi ve výši hlavy, doprovázejí zpěv. Hudba může po určité sérii tanečních písní (sedlckých -„brezovských“) ve 3. dílu místo třetího opakování předzpívaného nápěvu zahrát dohrávku. Při této dohrávce je všem tančícím párům jasno, že tanec bude končit. Víří se doleva až do konce přehrávky. V posledním taktu tanečník uchopí D oběma rukama v pase, ona se opře o jeho ramena. CH ji mírně vyzvedne do výše.

Staří tanečníci vířili doleva poněkud jiným krokem a v jiném držení.
Držení dvojice při víření doleva ve třetí části tance v podstatě bylo stejné jako na počátku v první až druhé části víření doprava, polootevřené držení a spojené vnější paže téměř vodorovně. Tanečník však tanečnici jakoby posunul více před sebe ke svému levému boku. V tomto postoji víří dvojice doleva a to tak, že CH couvá (jako prvně D opačným směrem) a také taneční krok CH se podobá technikou i stylem kroku D.
1. takt: Dva podupy na místě čelem vpřed, oba začínají vnější nohou (CH levou. D pravou) nohou.
2. – 7. takt: Víření doleva, CH vykračuje vnější vzad, D vnější vpřed.

Krok CH:
2. takt – a: Levá (vnější noha) zakročí za pravou (vnitřní), našlápne přední částí chodidla za patu pravé nohy. levé koleno vytočeno zevnitř, pata odlehčena. Nadnesením nebo odrazem do mírného poskoku z levé nohy se současně uvolní levá (vnitřní) noha CH a patou se nadzvedne mírně nad zem.
b: Malé posunutí pravé (vnitřní) nohy vzad přes přední část chodidla (špice zůstává téměř stále na zemi) a odlehčená pata se otáčí mírně doprava jakoby se přizpůsobovala části kroužku, po kterém se dvojice při víření obchází. Pravá (vnitřní) noha však stále zůstává asi o půl stopy vpřed před nohou vnější. Podle tanečníků „špica bola jak pribitá hrebíkom“. Osou víření dvojice byla vlastně ta pravá noha „pribitá hrebíkom“.

Krok D:
2. takt – a: Nakročení pravou nohou vpřed (vnější) s nadnesením na přední část chodidla, pata odlehčena od země, špička mírně vtočena dovnitř, otáčení po oblouku!
b: Malý krok vnitřní – levou nohou vpřed po kroužku s došlápnutím na celé chodidlo, koleno mírně povolí.
3. – 7. takt = 2. taktu, víření je živé, dynamické.
8. – 10. takt: CH uvolní držení – dvojice se pustí levýma rukama. CH zvedne levici a přešlapuje levou a pravou nohou na místě v charakteru vířivého kroku z předcházejících taktů (stále čelem k hudbě) a pravicí pošle D pod svoji levou paži. D jej šesti kroky (vykračuje stále vnější s mírným nadnesením jako při víření) obíhá až na své místo po jeho pravici. CH ji při obíhání mírně uhne doleva.

Podobně jako sedlcká-brezovská se tančila v Lopeníku tzv. dúpaná.

Tančí Jan Janík (1925) a Františka Janíková (1911), Ludvík Janík (1923) a Justina Jurásková (1921), Vladislav Vacula (1926) a Veronika Hlaváčová (1931) z Březové, hrají Brezované z Březové ve složení Josef Vacula (1927) kapelník a kontrabas, Vojtěch Vráblík (1951) a Václav Zámečník (1943) křídlovky, Vladimír Janků (1961) B klarinet, Vladimír Vaculík (1941) Es klarinet, Petr Janků (1963) a František Vacula (1947) trumpety, Zdeněk Jurásek st. (1947) baryton, Tomáš Balada (1940) baskřídlovka a Jan Vacula (1957) bicí.