A. 2 OBTÁČANÁ ZE STARÉHO HROZENKOVA

 

Pred našimi, za našimi zahrádka trněná, trněná,
v tej zahrádce rozmarýnek, ružička červená, červená.

Natrhaj si, moja milá, téj růže, /: téj růže:/,
a nascel jéj šohajkovi do lože, /: do lože:/.

Obtáčaná ze St. Hrozenkova je variantou hrozenské. Je obohacena o obcházení dívky okolo CH („obtáčání“). Písně k obtáčané jsou tytéž jako k hrozenské. Stavbě písní odpovídá i stavba tance – především délka jednotlivých tanečních částí. Tančila se i na Žítkové.
Tančí dvojice smíšené, volně rozestavěné před hudbou.
Při zpěvu taneční písně stojí D po pravici CH, oba čelem k hudbě. Drží se za vnitřní ruce v připažení. Vnější ruka D připažena, CH může volnou levicí gestikulovat.

I. Zpěv taneční písně v uvedeném postavení a drženi s přenášením váhy těla vpřed na vnější nohy (liché takty) a vzad na vnitřní nohy (sudé takty). Pohyby tytéž jako u hrozenské A.1.

II. Hudba opakuje nápěv poprvé. Dvojice se uchopí k víření jako ke hrozenské: CH obejme D v pravicí kolem pasu, D položí levicí ohnutou v lokti na jeho rameno. Za vnější ruce se uchopí podobně jako u hrozenské: CH nastaví levou dlaň proti pravé dlani D, palce se zaklesnou za sebe a prsty pravé ruky D jsou shora přes prsty levé ruky CH. V tomto postavení a držení víří dvojice vpravo kolem společné osy, D couvá, CH postupuje vpřed. Víření je prokládáno vždy ve dvou taktech výdupy vnějšíma nohama vpřed a vnitřníma vzad.
1. takt – a: Výdup vnější nohou vpřed (noha došlápne na celé chodidlo, koleno povoleno).
b: Poskok na vnější noze, vnitřní noha pokrčena přednožmo, chodidlo nízko nad zemí.
2. takt – krokem jako u hrozenské se otočí dvojice o 180° doprava D couvá, CH postupuje vpřed.
a: CH vykročí vnitřní (pravou) nohou mírně vpřed, D vnitřní (levou) nohou mírně vzad, pata vytočena zevnitř. Nohy došlápnou měkce na celé chodidlo.
b: Poskokem na noze výkročné (vnitřní), vnější nohy pokrčeny přednožmo, chodidlo nízko nad zemí, se dvojice otočí o 180° doprava.
3. takt = 2. taktu, ale opačnýma nohama (vnějšíma). Dvojice se otočí o 180° doprava (opět čelem k hudbě).
4. takt – a: CH i D zakročí vnitřní nohou (CH pravou, D levou); došlap je rázný, celým chodidlem na zem.
b: Poskok na vnitřní (výkročné) noze na místě, vnější nohy pokrčí přednožmo, chodidlo asi 10 cm od země.
Toto čtyřtaktí se opakuje až do konce písně (do konce 16. taktu). Při výdupech je znatelný pohyb dvojice směrem vpřed včetně pánve. Ve 2. a 3. taktu je pravidelná a plynulá rotace jako při hrozenské; a při 4. taktu s výdupem směrem vzad se současně dvojice mírně předkloní a pánev se zatáhne vzad.

III. Hudba opakuje nápěv podruhé.
Následuje „obtáčání“: D obchází pravidelnými měkkými krůčky (dva v taktu, vykračuje levá) s mírným podřepem na vnitřní (levou) nohu. CH drží D pravicí za její levou ruku a zdvižením spojených pravých paží nad hlavu ji vede kolem sebe od svého pravého boku předem k levému boku a zadem opět k pravému boku. Spojené paže obkreslují při převádění D dozadu oblouk nad hlavou. Jedno obejití D kolem CH se provede ve 4 taktech 8 krůčky. CH při obcházení D péruje ve stoji snožmo v kolenou: na a) v každém taktu směrem dolů (mírně povolí kolena), na b) odpéruje nahoru. (Někteří tanečníci ze Žítkové prováděli v každém taktu 3 limity podřepmo: na a) dva méně hluboké, na b) jeden hlubší, čili rytmus je dvě osminy a jedna čtvrtka.)
Při převádění D v držení nad hlavou CH na začátku posledního 4taklí ji přechytne u svého pravého boku levicí dole za její levici a nyní ji vede ve výši svého pasu kolem sebe až do konce tohoto čtyřtaktí. D jej obešla 8 krůčky zase jednou kolem až k jeho pravému boku.

IV. Hudba opakuje nápěv potřetí.
Následuje společné víření dvojice v „čardášovém držení“ v postavení levými boky u sebe, viz hrozenská. Víření se provádí měkkým krokem (dva v taktu) na a) vykročí CH i D vnitřní nohou s mírným podřepem (noha na celém chodidle), na b) krok vnější nohou s odpérováním v kolenou. Noha opět na celém chodidle. U některých tanečníků se objevuje při tomto víření náznak zvrtu pod vlivem čardáše (viz hrozenská A. 1).
Víření navazuje plynule na obcházení D, k čemuž dopomůže CH tím, že v závěru 16. taktu, kdy je D už po jeho pravicí, se k D otočí čelem (levým bokem k muzice).

V. Hudba opakuje nápěv počtvrté.
Následuje opět obtáčání jako v III. Nyní však převádí CH D přechytnutím její levice z pravé ruky levou vpředu u svého pravého boku, ve výši pasu vede spojené paže kolem svého levého boku vzad. kde přechytne ve výši pasu levici D svojí pravicí a vede ji dopředu a znovu ji přechytne vpředu u svého pravého boku levicí atd. V posledním čtyřtaktí ji vede obloukem spojených paží (své pravice s její levicí) nad hlavou dozadu ke svému pravému boku. kde toto obtáčení končí, dvojice se pustí a opět se přechytnou za vnitřní paže ke zpěvu. Na začátku posledního čtyřtaktí (13. taktu) po přechytnutí levice pravicí za zády, zvedne spojené paže nad hlavu a pak už následuje plynulé obcházení tanečnice, při kterém se vedou spojené paže nad hlavou CH.
Následuje pak zpěv další sloky a po ní všechny další taneční figury II. – V. Pro taneční krok jak D při „obtáčání“, tak i pro celou dvojici při víření doleva při „čardášovém“ držení, je cha­rakteristický‘ měkký krok, krpcového nebo papučového rázu s přidřepáváním na vnitřní nohu (levou).

Tančí a hrají členové souboru Kopaničár ze Starého Hrozenkova Oldřich Křižka (1965) a Jana Babrňáková (1969), Pavel Zapletal (1967) a Ivana Křižková (1968), muzika jako v A. 1. zpívají také Miroslav Jurák (1967), Jiří Zapletal (1976) a Josef Zapletal (1973).