G. Chebsko, Plánsko, Mariánsko-lázeňsko a Karlovarsko

Oblast Chebska, Ašska, Sokolovska a Karlovarska je jednou z nejstarších průmyslových oblastí v Čechách. Na rozdíl od průmyslové oblasti Plzeňska tu již ke konci 18. století, vedle starších tradic významného rudného dolování a zpracování železa, zaujímaly důležité místo domácí vinařství, krajkářství a výroba mušelínu rozvíjející se především v manufakturní výrobě. A tak se již toto území v průběhu 1. poloviny 19. století změnilo také na naši významnou tovární bavlnářskou základnu. Ve druhé polovině tohoto století zinten-zivněla na Sokolovsku a Karlovarsku další průmyslová odvětví - chemická a železářská výroba, výroba keramického a porcelánového zboží, sklářství, papírenský průmysl, oděvní průmysl a výroba hudebních nástrojů. Některá z těchto odvětví se záhy šířila i do sousedních oblastí, jako bylo Mariánskolázeňsko, Tepelsko aj. Samozřejmě není možné zde pominout rozkvět profesí spojených s rozvojem lázeňství a velkolepé stavitelské dovednosti, které rovněž zanechaly v této době své stopy na výstavnosti různých částí krajiny. Pro horské části západního Krušnohoří byly typické řídké osídlení a tradice domácké výroby založené na systému rozptýlené manufaktury.
Obyvatelstvo Ašska, Chebska, Sokolovska a Karlovarska bylo vesměs národnosti německé. Teprve v posledních třech desítiletích 19. století vytvořily např. na Sokolovsku českou enklávu hornické rodiny z Plzeňska, Rožmitálska a Příbramska a posílily tak roztroušeně žijící české obyvatele vesnic v širokém pásmu zemědělské oblasti Doupovska, Bochovska, Tepelska, Žluticka a Stříbrska, a které navazovaly na české tradice Mariánskolázeňska, Tachovska a Plánska. Nejen toto zemědělské prostředí a atmosféra, jakou se vyznačovaly charakteristické "lesní vesnice" na Mariánskolázeňsku, ale také zdejší tradice lidové kultury vázané na domáckou výrobu, si v tomto prostoru zachovaly svoji svéráznost a namnoze i starobylost. Potvrzují to především hudebnětaneční projevy -setrvalá existence dudácké hry a točivého tance "do kolečka", pokračující od západního Krušnohoří přes podhůří Českého lesa až k severní části Šumavy, na jejímž úpatí dominantní pozici zaujímá Chodsko.
Přirozeným integračním činitelem této severozápadní části Západních Čech byla dvě města - Karlovy Vary a Cheb. Není divu, že vedle světových karlovarských lázní se zájem západní Evropy obracel také na Chebsko, v podstatě již na dávný historický euregion. Jeho krásné údolí Ohře s četnými skalisky a smrkovými lesy se také vyrovnalo romantickému úbočí Českého lesa na Karlovarsku. Navíc monumentální vstup do jeho obvodu, jakým byla poloha hradu Lokte, byl odedávna považován za "klíč německé země ke koruně české". Ať již právem, či historicky složitou cestou, širší Chebsko si zachovalo silné podloží slovanských rysů kultury. Nejvíce se to projevilo v příznačně příbuzných typech hudebně-taneční lidové kultury, v lidovém oděvu a v dalších rodinných i společenských vztazích, jichž jsme si dosud málo všímali.16 Soudobé intenzivní výzkumy v oblasti Chebska, ale i starší německá etnografická literatura nám mohou také pomoci rozšifrovat typologické stránky některých našich tanců. Velkou zásluhu na shromáždění důležitých dokladů, získaných přímo v terénu od českých i německých informátorů, žijících v naší zemi ještě po r. 1945, mají manželé Aleša a Miroslav Balounovi, kteří své poznatky ze širšího Chebska a Karlovarska uložili ve svých zápisech a částečně publikovali ve sbírkách "Kola a oblíbené taneční hry na Karlovarsku" a "Lidové písně nejzápadnějších Čech", k nimž v současné době přibyl i díl o lidových krojích. Odborný souhrn významné mnohaleté badatelské práce, vedle starších studií, představuje nová publikace Josefa Režného "Po stopách dudáků na Chebsku", zahrnující i souvislost s tanci typu "do kolečka" a s dalšími staršími tanci a tanečními zábavami v této oblasti. Tato práce dokumentuje především nečekané množství aktivních dudáků a výrobců dud v rozsáhlém pásmu Horního Falce, na Chebsku a Prácheňsku. Připojené odkazy na četnou domácí i německou literaturu a výsledky vlastního výzkumu mohly potvrdit závěry, že ve starším období této širší oblasti byla klasickým doprovodem tanců dvojice dudy a housle. V následných obdobích se pak v jednotlivých okruzích vyskytovala obsazení muziky v různých obdobách. Na širším Karlovarsku, Mariánskolázeňsku, Tachovsku a Plánsku byla připojována přenosná háčková harfa (Hackbrett), v šumavské oblasti malý cimbálek. Na Sulislavsku bylo později zvykem doplňovat dudáckou muziku kytarou a speciální hudební rekvizitou horníků byl ocelový triangl. Potulní muzikanti užívali, vedle malé harfy, také niněru nebo některý žesťový nástroj a později vše ovládla harmonika. Citera se objevovala ponejvíce v horské a podhorské oblasti Krušných hor.
Ráda bych připomněla, že málo dosud zůstaly využity také vzácné zápisy k českoněmeckým tancům v Rittersberkově sbírce a v ostatních rukopisných částech této sběratelské akce.
Náš příspěvek k audiovizuální dokumentaci lidových tanců z této nejzápadnější části Čech by nebylo možné realizovat nejen bez pomoci obou jmenovaných sběratelů, ale také bez nadšení s jakým se rekonstrukce tanečního provedení ujali i členové souboru Dyleň z Karlových Varů.
Z bohaté zásoby tanečního repertoáru na zábavách, kde od konce 19. století převládly párové novodobé tance typu valčíku, polky, štajryše, lendleru a dalších figurálních a kolových tanců, jsme vybrali ukázky základních druhů: točivé párové tance "do kolečka" a "kola", tance s proměnlivým taktem, starší typy figurálních tanců - předchůdci valčíku a naší sousedské a křížové polky.


Poznámky:

16 Srov. pasáže o demografické a sociální situaci in: Západočeská vlastivěda.

G. 1 Roia z Chebska a Stříbrska
G. 2 Dívčí a ženská zábavní kola a reje z Chebska a Karlovarska
G. 3 Kola z Chebska a Karlovarska
G. 4 Krajcpolky z Karlovarska a Chebska
G. 5 Schleifer (klouzák) z Ašska
G. 6 Grainfouss z Chebska
G. 7 Schaufelstiel (topůrko k lopatě) z Chebska

Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice