G. 3 KOLA Z CHEBSKA A KARLOVARSKA (smíšená – střídavě i párová)

Kolo 1.

Z Chebska a Karlovarska, Plánska a Tachovska.
Sběr a zápis M. a A. Balounovi, 1983 a 1985,
na mel. písně „Vdávala se Andulička“ s. 28.

Muzikanti, muzikanti,
vy přijdete do nebe,
za to vaše pěkný hraní
Petr vás tam probere.

Housličky tam vyhrávají,
basa k tomu bručí,
klarinet si popískává,
a harlička zvučí.

Kolo 2. 3/4, 3/8

Píseň „Muziko, muziko, zvesela jen“ – viz G.1.

Kolo 3. 2/4

A. a M. Balounovi, 1983, s. 30.

Támhle jede falckej,
támhle jede mysliveček,
támhle jede falckej,
falckej myslivec.
Tralala, tralalala, tralalala,
támhle jede falckej, falckej myslivec.

Co to vezeš, falckej,
co to vezeš, myslivečku,
co to vezeš, falckej,
falckej myslivče.
Tralalala…

Vezu srnky, laně,
až do Vídně, až do Vídně,
vezu srnky, laně.
až tam do Vídně.
Tralalala la…

Ukázka na snímku je suita volně skloubených smíšených a párových kol. Na Plánsku, Tachovsku a Chebsku se kola na tanečních zábavách tančila ještě ve 20. letech 20. století. Byla rovněž spojena s předzpěvem krátkých popěvků kolečkového typu, při nichž se i tleskalo, výskalo a podupávalo. Kola tančená při přestávkách tanečních zábav doprovázel dudák, při zpěvu též několik hráčů z muziky. Kola tančená jako tanec doprovázela muzika, obvykle ve složení: dvoje housle, Es klarinet, dudy, někdy doplněná o další housle, kontrabas a lidovou harfu.17

Prostorové figurace kol uvedené na snímcích:
a/ zavřené smíšené kolo v držení za ruce v mírném upažení; spletené zkříženýma rukama za zády.
b/ přerušované kolo ve zpracování karlovarským souborem: toto kolo je pojato jako určitá soutěž improvizovaných krokových prvků mezi CH a D: utvořil se půlkruh, na jednom konci dívka, na druhém chlapec, kteří se vzájemně předstihují ve svých variantech kroků. V praxi je obvykle všichni opakovali. Je to ukázka pozdější zábavné povahy kol, jejichž provedení nebylo již tak závazné jako klasické pojetí tohoto druhu tanců. Na Plánsku např. dívky utvořily vnitřní kolo v chlapeckém kole, během tance však podvlékly paže pod rameny chlapců, opět se uchopily vzájemně za ruce, takže se vytvořil jeden velký kruh, velmi pevný, který se prudce roztočil. Dobré tanečnice vyskočily na spojené ruce chlapců, kteří je za stálého točení kola nesli.
c/ kola rozvinutá „do hada“ a „do šneku“ s oblibou se spojovala s tanečními hrami. (Popis podle záznamu tance A. Balounové.)

Kola dvoudobá 2/4, 4/4
Postavení a držení: jako u kol třídobých (viz dále).
Směr tance: v protisměru r. hod., směr otáčení se někdy střídal i během jedné písně.
Taneční kroky:
1. chůze – podle rázu doprovodu: volná, mírně houpavá, svižná, rázná; s mírným komíháním rukama;
2. taneční běh – mírně vypérovaný; v mírném upažení nebo zkřížení rukou vzadu; stejně jako v chodných krocích někdy natáčení dvou tanečnic k sobě čelem – sudá vpřed, lichá pozpátku; var. dívky se ve dvojicích předbíhaly jedna za druhou;
3. přísunné kroky – až cval s výskoky: na veselé písně. Oba způsoby se střídaly stejně jako popsané držení; kroky směrem vlevo nebo vpravo po kruhu, čelem do kruhu; oblíbené bylo protisměrné otáčení ve dvou soustředných kruzích; mezi přísunné kroky se vkládaly různě rytmizované podupy, mezi cvalové výskoky snožmo;
4. poskočné a dvojposkočné kroky: 2/4 nebo 4/4 – na veselé písně; na 1. dobu vykročení, na 2. poskok na výkročné noze, častější byly kroky dvojposkočné (2 poskoč, kroky v jednom taktu), dosti vysoké a prudce provedené; přidávaly se kmihy spojených rukou, vkládaly se podupy a seskoky snožmo;
5. kolečkový krok: tentýž jako u 3/8 kolečka, ale v dvou-dobém rytmu; tančí se na plných chodidlech.
U Nejdku se vyskytoval ještě přeměnný krok – patrně vlivem školních tanečků.

Změna směru otáčení:
a/ přinožením nebo přídupem volné nohy a s okamžitým výkrokem téže,
b/ nohy opačným směrem,
c/ třemi podupy (pravou, levou, pravou a naopak),
d/ lehkým valčíkovým nebo přeměnným krokem na místě,
e/ přetočením těla.

Kola třídobá 3/8 a 3/4 ve smíšeném kole, ve dvou kruzích, v soustředných kruzích, smíšené i chlapecké a dívčí. Jednosměrné i protisměrné.
Držení: za ruce v mírném upažení nebo za ruce vzadu křížem ve výši pasu – všichni liší; sudí se uchopí za ruce za lichými tak, že ramena mají a/ nad rameny lichých, b/ pod rameny lichých, c/ jedno rameno nad a druhé pod rameny lichých.
Postavení: bokem nebo čelem do středu kruhu, při bočném postavení špičky chodidel směřují ve směru tance.
Taneční kroky:
1. trojkrok (tři chodné kroky v taktu) a/vyšlapávaný, b/ v druhé době taktu s mírným výponem; obvykle vykračuj vnitřní noha, první krok je poněkud delší, s větším důrazem a zhoupnutím v koleně, další dva kratší, stejně dlouhé, mírně vypérované; tančí se po směru nebo proti směru r. hod.;
2. běh – všechny tři kroky jsou stejně dlouhé, mírně vypérované: na vlastním Karlovarsku s našlápnutím nejprve na přední část chodidla, pak teprve dokročení na plné chodidlo, ale bez šoupání nohou. Na Plánsko-Tachovsku se našlapovalo na celá chodidla, případně přes paty. Běh býval hladký, s boky do středu kruhu;
3. vyšlapávaný, valčíkový – jako hladká sousedská, boky do středu kruhu;
4. přeměnný v třídobém rytmu, na druhou osminu taktu mírný výpon, boky do středu kruhu, někdy čelem do kruhu;
5. poskočný krok v rytmu 3/8 3/4 boky nebo čelem do středu kruhu;
6. kolečkový – obdobný jako u 3/8 párového tance „do kolečka“: na 1. osminu vykračuje vnitřní noha — buď pravá křížem před levou vlevo stranou s mírným zhoupnutím, nebo levá před pravou vpravo stranou, na třetí osminu přísun levé (pravé) před pravou (levou) s mírnějším zhoupnutím než při prvém kroku. Tančí se na plných chodidlech, špičky směřují téměř do středu kruhu, tančící čelem do středu kruhu v rytmu:

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var: Lubor Hanka (1954) a Eva Hanková (1953), Petr Holub (1954) a Ivana Holubová (1949), Jaroslav Kubát (1952) a Lenka Kubátová (1955), Svatopluk Tesař (1950) a Gabriela Škodáčková (1954), Rudolf Zuber (1952) a Alena Zuberová (1954), Jiří Žemlička (1952) a Jana Dusilová (1970), muzika jako v G.2, zpívala Ivana Kodetová (1965).


Poznámky:

17 Balounovi, 1983, 1985.