J.Czerny, EV 2, 1909, č. 29,
zapsáno od dudáka Andrease Sprieslera 1885.

Zwiefacher – Dvoják

Tanec s proměnlivým taktem typu české „bublavé“. Dvojice tančí po kruhu v kolovém držení zavřeném, doleva.
Schema kroků: SSOO/SSOO//:SSOO/SSOO:/ Způsob kroků: ve 3/4 taktech valčík na tři kroky – případně zřetelně vyšlapávaný, ve 2/4 taktech poskočný obkročák, případně houpavý, dvěma obkročáky otočení o 360 stupňů! V 8. a 16. taktu se někdy provedly 2 podupy – s otočením dvojice o 180 stupňů! což zpravidla bylo podnětem ke změně směru tance. Někdy se tančil 1 obkročák s přídupem.
V podání souboru byl k doprovodu užit překlad textu v české přibližné verzi: „Násada, násada od lopaty, násada, násada s lopatou“ (refrén).

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var: Lubor Hanka (1954) a Eva Hanková (1953), Svatopluk Tesař (1950) a Hana Brožová (1975), Rudolf Zuber (1953) a Alena Zuberová (1954), hráli jako v G.5.

***

Taneční repertoár nejzápadnější části Západočeského kraje byl ovšem daleko bohatší, než jaký jsme mohli představit. Vedle velkého počtu českých klasických tanců, např. rejdo-váka a rejdovačky, špacírky, manžestru, celé sady polek a šotyšů, tu byly oblíbeny některé řemeslnické tance: ševcovský, tkalcovský, mlynářský, Scháfertanz – pastýřský ad. varianty v německém prostředí – kolovrátek, var. břitvy, Jägerschotisch, Batschertanz – plácavá v Rittersberkově sbírce zaznamenaná z Loketska, anebo mateník z Chebska slepička a jiné. Zvláště oblíbeny byly taneční hry popsané též ve sbírkách A. Balounové i ve starší německé literatuře.
Neodlučitelnou částí tanečního projevu byl odedávna lidový kroj. Kromě známého chodského a plzeňského kroje, neměly západočeské soubory mnoho na vybranou. Vedle zdařilé rekonstrukce kroje z Chotěšovska, o níž jsme se již zmínili, přibyla pro dokreslení západočeské lidové tradice také rekonstrukce kroje A. Balounové, z českolesského podhůří (z Dolního a Horního Žandova, Tří Seker, Chodského Újezda, Halže ad.), ve které se mohl také již představit soubor Dyleň na našem snímku.