(rekonstrukce Věra Šejvlová podle tanečníků ze Serafínova a Oščadnice)
Idzem si ja, idzem sija, ma mila premila,
[: ale mi pomaly chodnička ubyva. :]
Uvjazal konička u pňa duboveho,
išel nahovárať děvča do Rovneho,
děvča do Rovneho.
/:Išel nahovárať:/
/:děvča do Rovneho.:/ 3x
*
/:Cingaj, cingaj, pocingavaj,
cudzim ženkam pokoj davaj,:/
/:cudzi ženky take su,
do haňby ťa doněsu.:/
Forma zvrtku z pomezí slovenského (z Kysuc) je proti zvrtku z moravské strany bohatší figurálně. V průběhu tance se objevuje navíc u některých figur zrychlování tempa.
Přehled tanečních figur.
I. Zpěv taneční písně dvojic před muzikou s přenášením váhy těla atp.
II. Víření dvojice kolem společné osy v postavení pravými nebo levými boky u sebe (držení „čardášové“). Provádí se v tempu volném i rychlém.
III. Individuální taneční projev CH a D:D se otáčí na místě, CH „cifruje“ kolem ní. Kromě poskočných kroků a dalších „cifer“ známých i na moravské straně (souvisejí často s prvky mužského tance Ondráš – skok), se zde objevuje i tzv. „valaský skok“, tj. přeskoky z nohy na nohu pravou, levou, pravou směrem vpravo a naopak směrem vlevo, zkřížením druhé nohy vpředu. Viz slovenské mužské tance.
IV. Společná „cifra“ CH i D v postavení čelem proti sobě.
Taneční skladba je pestrá, dynamická, zvýrazněná gestikulací CH, podupy atp. a vzájemnou souhrou obou partnerů. Volbu předzpívané písně i jednotlivých tanečních figur určuje CH.
Významnou složkou tance je hudba, která reaguje na veškeré popudy tanečníka: přehrává jím vybranou píseň a sleduje tanečníkovy pokyny v průběhu tance.
Popis průběhu tance.
Tanečník si předzpívá před muzikou sloku písně, kývne nebo tleskne na tanečnici, která k němu přiběhne (učiní tak během zpěvu). D se postaví po pravici CH. Mohou se držet za vnitřní ruce v připažení. Zpěv doprovázejí rytmickými pohyby: přenášením váhy těla (oba mírně pérují v kolenou a současně pohupují v rytmu písně trupem s mírným natáčením zevnitř a dovnitř). Možný je též malý krok výkročný vnější nohou vpřed (liché takty) a vnitřní nohou vzad (sudé takty). Zpívá jen CH. Tempo zpěvu je volnější. Muzika podchytí nápěv volné sloky a ještě jednou nebo dvakrát ji bez zpěvu opakuje. Dvojice se uchopí k víření (pravým bokem u sebe) a pomalu víří kolem společné osy.
Krok víření v pomalé části: Dvojice v „čardášovém“ držení pravými boky u sebe se pohybuje dokola kolem společné osy měkkou chůzí – na každou dobu taktu jeden krok. Začínají oba buď vnějšíma nebo vnitřníma nohama. Při pomalé chůzi nohy našlapují měkce přes patu na celé chodidlo. Chodidla se kladou těsně před sebe (pata před špičku nohy stojné), a to po obvodu malého kroužku. Při víření dvojice se nezaklání, nutno dbát, aby bylo držení pažemi spíše zaoblené.
Hraje-li muzika více pomalých slok po sobě, vystřídají tanečníci chůzi pomalým „čardášovým“ krokem.
1. takt – a: Výkrok vnitřníma nohama (vnější strany chodidla obou tanečníků jsou těsně u sebe) s nepatrným povolením v kolenou.
b: Na vnitřních nohách malý zvrt (pata se stočí doleva) a současně pokročí vnější nohy šikmo vpřed (délka kroku asi 3/4 stopy) a dokročí na patu, přičemž se oba tanečníci napřímí tahem vzhůru (nadnesou). Chodidla obou nohou jsou stále rovnoběžná.
Oba kroky pomalé části je možno provádět oběma směry. Před změnou směru naskočí tanečník do mírného stoje rozkročného.
Krok víření v rychlé části: Po pomalých slokách muzika náhle prudce změní tempo ve velmi rychlé. Tanečníci se otáčejí na místě „čardášovými“ kroky velmi prudce dokola. Při dokročení na patu (viz v pomalé části) se otáčení jakoby zarazí. V rychlejším tempu je krok výraznější, závěrečné odpérování je tvrdší a krok končí prudkým doskokem shora na obě paty. Také zde mění tanečníci libovolně směr otáčení. Stejně jako v pomalé části je tu proveden doskok na obě nohy v čelném postavení proti sobě (kolena povolena). Rychlé sloky se vícekrát po sobě opakují, takže tanečníci mají prostor pro různé variace některých tanečních prvků (CH „cifer“), např. trojkročky – valaského skoku.
Trojkročka jednoduchá:
1. takt – a1: Malý úkrok pravou vpravo stranou.
a2: Překročení levé přes pravou.
b: Znovu přešlap na pravou, levá uvolněna od země.
2. takt = 1. taktu, ale naopak.
Trojkročka je provedena na přední části chodidla lehce, pružně, mírně skočně. Této trojkročky podobně jako dalších variant (viz. dále) se používá při společné „cifře“ CH i D. Touto trojkročkou se může dvojice různě obcházet (nedrží se, každý postupuje volně). Nebo se drží za obě ruce v postavení čelem proti sobě. nebo zůstanou oba na místě čelem proti sobě a CH i D současně vykračují pravýma a levýma nohama tak, že v lichých taktech jdou vpravo stranou (od sebe) a v sudých vlevo stranou (zpět k sobě).
Trojkročka s opačným rytmem:
l. takt – a1: Špička pravé nohy lehce dokročí před špičku nohy stojné (levé), pata vytočena vně, takže se dotýká země jen přední část chodidla pravé nohy.
a2: Levá noha přešlápne jen na místě nebo malinko vpřed. b: Chodidlo pravé nohy se prudce vytočí doprava a patou důrazně dokročí asi do poloviny délky chodidla levé nohy (stojné).
2. takt – a1: Levá noha pokračuje dokročením před špičku chodidla pravé nohy (stojné).
a2 – b = 1. takt a2 – b, ale opačnou nohou.
V každém taktu se tanečníci vytáčejí trupem do směru nohy výkročné.
Trojkročka s opačným rytmem nazad:
l. takt – a1: Špička pravé nohy lehce dokročí za patu levé (stojné) nohy, pata vytočena dovnitř.
a2: Rychlý přešlap na přední část chodidla levé nohy s malým posunem vzad.
b : Pravá noha se vytočí doleva a důrazně došlápne těsně před špičku levé nohy.
Tuto trojkročku může dvojice tančit velmi různě. Buď se obcházejí, aniž by se drželi, nebo si podají ruce křížem v předpažení a tančí pak buď na místě, nebo postupují jeden nazad, druhý vpřed a přitom se tanečníci vytáčejí trupem (překřížené paže provádějí jakousi „řezanku“), tanečníci jsou jednou pravými a jednou levými boky u sebe.
Po sledu tanečních písní a jejich rychlých slok, ve kterých se střídal předzpěv tanečních písní s doprovodnými pohyby, víření pomalé i rychlé (změna směru provedena dvěma podupy) a společná „cifra“ CH i D sestavena z různých variant trojkročky, následuje dohrávka – cifra. Při ní se D otáčí na místě samo a CH okolo ní „cifruje“ (poskočné kroky, trojkročky, dřepy, řezanka atp.) – individuální taneční projev CH a D. Tímto tanec obvykle končí.
Tančí členové souboru Grunik z Ostravice Vít Konopáč (1972) a Veronika Švébišová (1978), hraje hudecká čtverka Cimbálové muziky Technik z Ostravy ve složení Miroslav Hlosta (1946) housle-prim, Jiří Dvořáček (1943) viola, Pavel Rokyta (1973) viola-kontry, Jan Rokyta (1938) kontrabas.