Co to máš, Hanačo, co to máš za guču,
jak veznu palicu, hned ti to roztluču.
Neco za cibulu, neco za křen,
neco zapłatíme, neco zapřem.
Tančí dvojice smíšené po kruhu levým bokem do středu, D po pravici CH. Drží se za vnitřní ruce v připažení, vnější v bok nebo CH uchopí D pravou rukou kolem pasu, D mu položí levici ohnutou v lokti na pravé rameno. Vnější paže připaženy. CH může volnou levicí někdy gestikulovat.
I. část tance:
Dvojice postupuje vpřed volnou chůzí (na každou dobu taktu jeden krok), vykročí vnější nohy. Pokud se drží za vnitřní ruce v připažení, při každém kroku kmih spojenými pažemi jednou vpřed, jednou vzad. Začínají kmihem dopředu.
7. – 8. takt: Místo kroků podupy.
7. takt – a: CH i D dupnou vnější nohou.
b, c: Výdrž ve stoji.
8. takt: 3 podupy vnější, vnitřní, vnější nohou (na každou dobu jeden podup). Při této části se zpívá první píseň „Co to máš Hanačo“.
II. část tance:
Na další píseň („Neco za cibulu, neco za křen“) se uchopí dvojice v postavení čelem proti sobě. CH zády do středu v držení zavřeném – v objetí. V tomto postavení a držení tančí až do konce šlapák (dva kroky v taktu). Při šlapáku se prudce otáčejí a našlapují někteří shora na celá chodidla a stále takto přešlapují z nohy na nohu až do konce této písně. Nebo tančí obkročákem mírně houpavým. Jak u šlapáku, tak u obkročáku se otáčejí každým krokem pouze o čtvrt kola. takže se točí stále na jednom místě. Opakuje se několikrát po sobě.
Tančilo se za starodávna na konec masopustu. Při tomto tanci se vlastně v 1. části každá dvojice postupně přiblížila ke stolu, u kterého seděli „výboři“ a případně stárek, a tam jednotlivé dívky platily do dvou na sebe položených talířů určitý obnos na úhradu stárkovských výloh s pořádáním fašankové zábavy. V druhé části se pak tančí, jak je shora popsáno.
Tančí a hrají členové souboru Břeclavan z Břeclavi Pavel Kadrnka (1968) a Libuše Zapletalová (1972), Jiří Rotter (1970) a Miloslava Horáčková (1971), Lubor Zápeca (1973) a Pavlína Sedlmayerová (1971), muzika jako v J. 15.