Povídajú, že su chłápek;
že já mosím nosit kłátek, já su chłap.
Dyž było mája měsíce,
kúpił ně miłý střevíce,
já střevíčky ráda nosím
za milého boha prosím velice.
Už je to už, pobil ňa muž,
pobil ňa velice, že sem išla k muzice, nepůjdu už.
Už je to už, pobil ňa muž,
pobil ňa čaganem, že sem išla s galánem, nepůjdu už.
[: Vrana na dubě žaludy glve, :]
[: pověz ty ně, vrano, čí Janča bude. :]
[: Čí bych já była, šak sem slúbiła :],
[: pod zeleným dubem, že my svoji budem, sem přísahała :].
[: pod zeleným dubem, že my svoji budem, sem přísahała :].
Je to tanec, kterým obvykle končíval fašanek. Tančíval se v úterý večer po desáté hodině. Jeden z mužů nebo z chlapců vzal do ruky špalek nebo jakýkoliv kus dřeva („klát“), třeba i nějakou tlúčku na mák nebo vál na válení prádla. Postavil se před muziku, zvedl klátek a zazpíval vstupní píseň, kterou pak hudba opakovala. Ostatní tanečníci a tanečnice pak utvořili kolem něho kolo. uchopili se za ruce a otáčeli se „proti slúnečku“ (proti hodinovým ručičkám) buď obyčejnou chůzí, běhovými krůčky, někdy také polkovými kroky atp. Kruh začal zpívat píseň „Dyž bylo mája měsíce“. Muž s klátkem poskakoval a tančil uvnitř kruhu a chvílemi postupoval protisměrně, aby si vyhlédl, které tanečnici nebo tanečníkovi vrazí na konec písně klátek do rukou. Ten pak jej musel vzít, vstoupil doprostřed kola a začal zpívat kteroukoliv z dalších písní veselého rázu (sedláckou či jinou škádlivou píseň). Ženy zpívávaly např. „Už je to už, pobil ňa muž“ apod. Takto se rozproudil veselý rej a všichni se snažili, aby se v tanci ve středu kola vystřídalo co nejvíce tanečníků a tanečnic. Zpívaly se i písně jako např. „Vrana na dubě“ aj., při kterých postupovali již chůzí s různým nakrucováním v bocích, s poskoky – jak se komu chtělo. Byl přece fašanek a v tyto dny bylo všechno dovoleno. Když bylo veselí již dosti bujné a hodně se jich uprostřed vystřídalo, ponechal si klátek obvykle jeden z chlapců, který původně uzavřený kruh na jednom místě rozpojený stáčel do spirály a opět roztáčel zpět do kola, popř. do hada a vodil takto celý zástup tanečníků a tanečnic, kam se mu chtělo, třeba i ven z hospody, po celé návsi, kde si při tanci zpívali. Několik muzikantů, dříve prý i gajdoš, je doprovázelo při tomto bujném veselí. V závěru se vrátili zpět do hospody, kde si všichni ještě zatančili hroznolhotskou sedláckou, při které vyhazovali vysoko tanečnice, podobě jako při sedlácké v Lipově, aby jim narůstly vysoké konopě, obilí atd. Tímto obvykle fašankové veselí o půlnoci v úterý končilo, až přišel hlásný a odtroubil půlnoc.
Tančí a hraje skupina z Hroznové Lhoty jako v F. 1, sólo Jiří Prachař (1974).