Z Plaska. Zápis Zd. Bláha 1950,
od hudebníka Fr. Hory.
Skladba tanečních motivů V. Bláhová – Z. Bláha.

Když jsem já bejvával pacholek,
míval sem kyselý na stole;
pachole, na stole,
míval sem kyselý na stole.

Když jsem já bejvával pacholek,
chytal jsem holky za podolek;
pacholek, podolek,
chytal jsem holky za podolek.

Hrajte mi, muziky, veselou,
měl jsem já vomáčku kyselou;
veselou, kyselou,
měl jsem já vomáčku kyselou.

Párový točivý tanec typu „do kolečka“ s klasickou choreo-grafickou skladbou točivých tanců: předzpěv, improvizovaná část, společné víření. Zpěv a tanec se pravidelně střídá. Hudební doprovod je založen na starém tónorodu s lydickou kvartou.
Základní postavení a držení ve vířivé části tance: dvojice stojí volně po prostoru nebo kruhu proti sobě, vnitřními boky poněkud předsunutými od osy páru; CH drží D pr. rukou vzadu nad pasem, 1. rukou asi nad pr. lopatkou D; D uchopí CH oběma rukama ze strany za ramena.
Předzpěv, dvojice na místě: CH a D v postavení vedle sebe se drží za vnitřní ruce, případně bez držení; v lichých taktech s vykročením vnější nohy vpřed se přenese váha na vnější nohu, současně švih spojenýma vnitřníma rukama vpřed, dvojice se od sebe mírně odvrátí; v sudých taktech přešlápnutí na vnitřní nohy s mírným švihem paží vzad a houpavým přenesením váhy těla na vnitřní nohy do nepatrného podřepu (zhoupnutí v kolenou).

1. část skladby, částečně improvizovaná, takty 1. – 8., repe-tované v instrumentálním doprovodu.
Děvče se obrací nebo otáčí na místě drobnými kolečkovými kroky doleva, vnitřní noha mírně podklesává: na 1. a 2. dobu našlápnutí, na 3. dobu povolení v koleně; vnější noha švihem menším obloučkem, s mírným vypnutím v koleně, došlápne měkce blízko vnitřní nohy špičkou vtočenou doprava (dvojhupé třídobě rytmizované kolečko). Chlapec krouží kolem děvčete třídobě rytmizovanými kroky nebo mírnými kroky poskočnými, směrem doprava tak, aby viděl D do tváře, a to s větším odstupem od ní. Má to do sebe cosi starobyle dvorného a koresponduje to s rázem hudebního doprovodu, emotivně poutavého. V této části docházelo nejvíce k rytmicky improvizovaným krokům v tanci, které byly inspirovány také lidovou „štrajchovou“ hudbou. Příslušník starého muzikantského rodu, redaktor Zdeněk Bláha, nám k tomu připomíná: „U českých lidových tanců (mimo kolových) platí zásada: předzpěv tanečníků + variace kapely na dané téma s tancem. Bylo povinností muzikantů respektovat ve svých variacích melodii, rytmus, tempo i deklamaci písňových textů. I tady však výjimka potvrzuje pravidlo. Tvůrčí invence hráčů se například vybíjela vymýšlením různých rytmických „fajnůs-tek“. Tak třeba z běžného čtyřtaktí třídobého taktu uprostřed kolečkové písně vytvořili „furiantový rytmus“ podložením v kontrabasu a v kontrách. Jindy šla melodická linka s harmonickým doprovodem ruku v ruce – akcenty v cifrách vedoucích nástrojů odpovídaly akcentům v doprovodných nástrojích. Názorně to lze ukázat právě na příkladě „plaského kolečka“ anebo na „nýřanském lendleru“. (Viz Nýřansko, Plzeňsko -západní oblast II.)

2. část tance: točivá.
a/, b/ dvojice krok vnitřníma nohama vpřed – špička chodidla natočena ven, při našlápnutí na celé chodidlo je koleno povoleno; levá noha obloukovitým mírným švihem směřuje k vnitřní noze vpřed, současně vnitřní noha provede zvrt doprava cca o 60 stupňů, koleno vnitřní nohy se přitom vypne;
c/ došlápnutí levé nohy na celé chodidlo k pravé noze špičkou vtočenou dovnitř; špička pravé nohy se při zvrtu dostane do postavení ve středu chodidla levé nohy partnera a dvojice se dotočí tak, aby celé otočení bylo provedeno cca o 180 stupňů.
Chlapec někdy na poslední osminu posledního taktu vířivého otáčení, které je však celkově mírnějšího tempa, provede seskok pravé nohy k levé, aby tak zdůraznil změnu směru otáčení anebo obohatil tanec o další motiv.
Po předzpěvu druhé, případně třetí sloky, a repetici obou částí, tanec nabývá na dynamice; chlapecké kroky kolem děvčete v improvizované části jsou delší a vyšší a mohou být různě kombinovány synkopovanými rytmy. Při společném kolečkovém víření dochází i k variaci držení: např. CH a D se vnitřníma rukama drží v pase, CH ponechá vnější ruku volně spuštěnu podél těla a D ji drží nad sukní. Pohybově se společné točení obohacuje o další variaci kroků: např v taktech 9. – 10. a 11. – 12. CH udělá dva kroky – pr. a 1. nohou – po kole a na druhou a třetí dobu druhého taktu odrazem z pravé nohy přeskok. Srovnej s vyznačenými akcenty v partituře.
Ani tyto hybnější variace však nesmějí narušit důstojný ráz tance, který svou celkovou muzickou podobou může tanečníkům i divákům poskytnout až extatický prožitek. Popis: Z. Jelínková, H. Laudová.

Tančili a hráli členové souboru Úsměv z Horní Břízy: Luboš Kepka (1965) a Markéta Kroftová (1961), Petr Kepka (1958) a Milena Pokorná (1958), Miloš Zelenka (1963) a Hana Vakulová (1955), muzika jako v E.l.