D. 2 BIOŁY Z BYSTŘICE NAD OLZOU, NÝDKU A KOŠAŘISK

1. Ty neščynsne bjołe głovy zebrały mi vjonek z głovy,
[: po třikroč sem go viła po kjylch paninkom była. :]

2. Teraz go juž vič něbedzeš, bo ju teraz za monž idžeš,
[: ješliš dobro, něboj še, a jak žeš zlo, naprov še. :]

Obřadní tanec žen s nevěstou po čepení, rozšířený na Těšínsku a Jablunkovsku.
Ženy utvoří kruh čelem dovnitř a uchopí se za ruce v mírném odpažení. Nevěsta se starosvatkou stojí uvnitř kruhu v postavení pravými boky u sebe, starosvatka uchopí nevěstu oběma rukama kolem těla ve výši lopatek, nevěsta jí položí obě ruce ze stran na ramena (prsty míří k lopatkám).
Ženy zpívají první sloku písně do „Biołego taňca“.
Při zpěvu první sloky se kruh žen otáčí volnými kroky vpravo kolem, v každém taktu tři kroky, začíná pravá noha. Dvojice uvnitř kruhu se otáčí stejnými kroky kolem společné osy vpravo. Asi uprostřed sloky nebo ve dvou třetinách nápěvu vstoupí do středu kruhu jedna z žen a starosvatka jí nevěstu předá, sama se zařadí mezi ostatní ženy do kruhu. Nyní mění ženy směr otáčení (noha zůstává stejná). Dvojice uvnitř kruhu se uchopí v postavení levými boky do středu a víří na místě uvnitř kruhu doleva. Všechny ženy v kruhu i dvojice uvnitř vykračují opět pravou nohou.
Takto se postupně střídají při ostatních slokách ostatní ženy, až všechny přivítaly tímto způsobem nevěstu mezi vdané ženy. Při tanci se vystřídalo i více písní do „Biołego“.

Tančí a hrají členové souboru Slezan z Českého Těšína Jitka Byrtusová (1959), Jitka Čechová (1966), Jarmila Fraňková (1956), Eva Fuksová (1970), Dagmar Kapustková (1948), Šárka Kurová (1964), Renáta Paprotová (1972) a Gerta Romanová (1956), muzika jako v D. 1.