B. 4 ZVRTEK Z MORAVSKÉ STRANY (rekonstrukce Věra Šejvlová)

Dyž sem byla mamince na klině, hej,
na klině, hej, na klině, hej,
chodivali chlapci ku mně v zimě,
aji v zimě, aji v zimě, hej.

Dyž sem byla trochu věči pannu,
[:věči pannu, :] hej,
chodivali chlapci za mnu, hej, za mnu,
[:enom za mnu, :] hej.

Přešel sem, přešel, přes štyry dědiny, po tu ves,
ešče sem něnašel takeho děvčaťa, jak mam dněs.

A ona sě toči a ma černe oči, jako ja,
dajže mi ho, Bože, do mojiho lože do rana.

Kulalo sě, kulalo, oj, červene jablučko,
komu sě ty dostaněš, ja, moja galanečko?

Kulaly sě, kulaly, ja, dvě naproti sebě,
komu bych sě dostala, ja, nuž, Janičku, tebě.

Veškeré údaje o zvrtku – viz. B. 3.

Popis tanečních kroků a figur:
I. Zpěv taneční písně s doprovodnými pohyby.
Postavení a držení taneční dvojice: vedle sebe před muzikou, D po pravici CH, v připažení za vnitřní ruce. Zpěv (zpívá CH) je doprovázen různými rytmickými přešlapy a přenášením váhy těla, pohybování trupem hlavně u CH šikmo vpřed a zpět.
Přenáší-li dvojice při zpěvu váhu těla, pak v každém taktu na a ji přenese na vnější nohu na místě (nevykročí vpřed) a natočí se mírně zevnitř. Spojené vnitřní paže mírný kmih vpřed Ve druhé době dokončuje pohyb z a (hlavně vnitřní noha se pozvedne patou od země a mírným podřepem ukončí přenesení váhy těla).
V sudých taktech podobně zpět na vnitřní nohu, dvojice se natáčí mírně zpět, kmih spojenými pažemi vzad.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy.
Postavení a držení dvojice: čelem proti sobě. CH uchopí D tak. že položí ruce na spodní úhel jejích lopatek, prsty rukou k sobě. D obejme CH kolem ramen („čardášové“ držení).

Popis tanečního kroku: Při víření se chodidla pravých nohou CH i D dotýkají vnitřními stranami. Charakteristický je mírný pokles v kolenou. Směr víření: vpravo. Noha výkročná (vnitřní-pravá) provede pohyb skoro na místě, vnější nohy je obkračují co nejmenším obloučkem. Otočení při obou krocích (na a i b taktu) je provedeno rázným zvrtem s mírným náznakem pérování na vnitřních nohách (mírný pokles v kole­nou). Čím je tempo víření rychlejší, tím více se chodidla vnitřních nohou blíží špičkou k sobě. Směr víření může se změnit po určité době a dvojice pak víří doleva ve stejném postavení. Víření je dynamické, prudké. Po předzpěvu taneční písně přehrává hudba předzpívaný nápěv v rychlejším tempu. V tanci se může střídat předzpěv jednotlivých slok nebo písní s vířením.

III. Samostatný taneční projev CH a D:
Závěr tance tvoří opět cifra CH kolem D, která se otáčí kolem vlastní osy vpravo buď na místě nebo s postupem z místa. Taneční kroky CH: Kroky poskočné, podupy a různé „cifry“. Taneční kroky D: Charakterově vychází z kroku víření doprava.

Jde o rekonstrukci dvoudobého rychlého točivého tance podobně jako u B. 3. V tanci je možno do určité míry improvizovat. Projevuje se to ve střídání tanečních figur i v provedení některých tanečních prvků (např. při přenášení váhy těla při předzpěvu – některý taneční pár přenáší váhu těla s pohybem vpřed a vzad, zdůrazněným případně podupem atp.). Největší možnost improvizace poskytuje figura č. III (především v „cifrách“ CH).
Protože z tohoto kraje odcházeli muži často za prací jinam, tancovávaly za jejich nepřítomnosti tento i jiné tance pouze ženy, pak se jejich tanec obvykle skládal jen ze zpěvu a víření.

Tančí členové souboru Grunik z Ostravice Leona Horová (1979) a Miroslava Tumová (1978), Vít Konopáč (1972) a Veronika Švébišová (1978), hrají Kotci z Frýdlantu nad Ostravicí jako v B. 2.