B. 2 STARODÁVNÝ Z GRUNĚ

Zdalo se mi, zdalo, po nědělu rano,
[: že muzička pěkně hraje, mladencu je malo. :]

A divek je vice, ze sta na tisice,
/:třemi řady posědaly, same klebetnice.:/

Och, muj mily toči, on ma černe oči,
/:a ta jeho starodavni utira si oči.:/

Vzal ji z ruky šatek a utřel ji lička,
/:komu že sě ty dostaněš, moja galanečka.:/

Točivý tanec z horských úbočí Beskyd a povodí horního toku řeky Ostravice, takt 3/4 někdy bývá označován i názvem „taněc“. Hudebně je podložen velkým množstvím písní 3/4 taktu, polonézového rytmu.

Tanec má několik částí:
I. „Procházka“ dvojic po kruhu nebo volně v prostoru různými druhy chůze, vždy za zpěvu jedné sloky taneční písně. Tempo je volné. Na závěr „procházky“ v posledním taktu se dvojice zastaví a otočí se k sobě se vzájemnou poklonou hlavy – na a, b. Na c CH tleskne, D výdrž ve stoji.

Popis figur a kroků.
I. „Procházka“ se zpěvem.
Volné tempo (viz hudební záznam). Tančí dvojice smíšené levým bokem do středu. CH uvnitř.
Držení:
a) za vnitřní ruce v připažení,
b) v závěsu za lokty (D zavěšena levicí do pravice CH),
c) CH uchopí D pravicí kolem pasu, D se zavěsí levou paží ze­zadu přes pravou paži CH (ruka směřuje volně dolů, prsty poněkud sevřeny). Volné vnější paže podél těla (nikdy v bok!).

Popis kroku:
Pomalá zpívaná část starodávného je provedena chůzí různého charakteru. V každé době taktu jeden krok.

1. Chůze s jednoduchým pérováním:
a1: Měkké našlápnutí přes patu, bez akcentu a bez pokrčení v kolenou (měkkost dělá chodidlo).
a2: Měkké plynulé vyhoupnutí na přední část chodid­la. Všechny pohyby jsou velmi vázané, temeno hlavy se pohybuje ze základní roviny ve stoji přímém do malé vlnky nahoru.

2. Chůze se zdvojeným pérováním:
a1 = a1 z chůze s jednoduchým pérováním.
a2: Po vyhoupnutí na přední část chodidla následuje ještě jedno menší zhoupnutí s odlehčenou patou. Vše je opět měkké, vázané, lehké.

3. Houpavá chůze s přenášením váhy těla vpřed a vzad:
a = a1 a2 z chůze č. 1 (s jednoduchým pérováním). CH i D udělají krok pravou vpřed, levá nepřisouvá (váha těla na pravém chodidle).
b: Krok levou vzad, váha těla se přenese vzad na levé chodidlo, pravá nepřisouvá (zůstává na místě). Levá noha došlápne vzadu lehce na celé chodidlo, ale pata se hned nadlehčí a vypéruje tím krok vzhůru na přední část chodidla.
c = a atd.
V lichých taktech vykračuje pravá noha vpřed, v sudých taktech levá noha (srov. krok jedné varianty „taňce“ z Opavska nebo „cófavé“ z Hané). Kroky doprovází mírný pohyb trupu: při kroku vpřed slabý náznak předklonu, při kroku vzad záklonu (spíše odklonu nazad).

4. Chůze v postavení dvojice čelem proti sobě, CH levým, D pravým bokem do středu s pohybem pánve při každém kroku stranou.

Držení:
CH skrčí obě ruce v přepažení dlaněmi vzhůru (lokty směřují k tělu). D totéž, dlaněmi dolů. CH uchopí D za lokty zdola, D uchopí CH zhora. Paže obou se o sebe opírají v záloktí. Chůze je rovná, bez pérování, ale při každém kroku se vysouvá pánev stranou: při kroku levou doleva, při kroku pravou doprava. Pohyb pánve je vodorovný, klidný (pánev nesmí podklesávat). CH vykročí levou nohou, D pravou (v lichých taktech). V sudých taktech naopak. Při kroku s pohybem pánve stranou ramena a spojené paže jsou v klidu, nekomíhají. Kroky jsou čelné bez náznaků úkroků stranou.

Dvojice se pohybuje volně po prostoru vpřed, někdy i couvavě (CH ustupuje nazad). Libovolně mezi chůzí vpřed nebo vzad se dvojice otáčí stejným krokem na místě kolem společné osy vpravo o půl nebo jeden a půl kola ve stejném držení pravými boky k sobě tak, že po otočce postupuje CH pozpátku a D vpřed. Střídání otoček a chůze přímým směrem je záležitostí improvizace tančící dvojice (především CH). Na konci každé volné zpívané sloky a „procházky“ kterýmkoliv z uvedených kroků v závěru písně se dvojice pustí a v postavení čelem proti sobě se v posledním taktu vzájemně pokloní malým hrudním předklonem a sklonem hlavy (a, b). Na c CH tleskne výrazně pravou dlaní do levé, D výdrž ve stoji.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy.
Rychlé tempo (viz hudební záznam – dohrávka).

Postavení a držení:
1. Držení „čardášové“.
Dvojice čelem proti sobě pravými boky u sebe. CH uchopí D oběma rukama kolem těla („v objetí“ – dlaně CH spočinou na lopatkách D). D uchopí CH oběma rukama ze stran za ramena.

2. Držení kolové:
Dvojice ve stejném postavení pravými boky těsně vedle sebe. Uchopí se jako ke kolovému tanci. CH obejme D pravou rukou kolem těla (asi ve výši lopatek), D položí levici přes jeho pravé rameno. Volnými pažemi se uchopí za ruce a napnou je volně stranou.

Popis kroků při víření dvojice:
1. Kroky přísunné.
V „čardášovém“ držení tančí většinou oba tanečníci stejným krokem (v každém taktu se otáčejí třemi rychlými přísunnými kroky):
a1 – a2 : Oba vykročí vnitřníma (pravýma) nohama vpřed po obloučku, měkkce došlápnou na celé chodidlo a krok vypérují vahou (tj. dolů) s mírným povolením kolena. Levá noha udělá na a nedotažený přísun po přední části chodidla s nepatrným náznakem výponu k noze pravé.
b = a.
Víření je plynulé, s měkkce pérovaným, houpavým pohybem.
2. Kroky kombinované.
a1: CH i D vykročí vnitřníma nohama (pravýma) o půl stopy šikmo vpravo vpřed (obě chodidla co nejtěsněji u sebe).
a2: Nedotažený přísun levou nohou ke středu pravého chodidla.
b1: Krok pravou nohou vpřed jako v a.
b2 : Zvrt na pravé noze (pata se odlepí od země a trhem doleva pootočí chodidlo).
c1: Krok levou nohou vpřed asi o jednu stopu po obloučku (noha našlapuje mírně šikmo vlevo).
c2: Zvrt na levé noze (uvolněná pata se stáčí mírně doleva)

V každém taktu se dvojice otočí jednou dokola. Zvrty jsou výrazné, krok je hladký.

3. Kroky střídavé.
CH se otáčí kombinovanými kroky (viz 2.) – krok – sun + krok + krok. D se otáčí nedotaženými přísunnými kroky, tři v taktu (viz 1.). Při střídavém kroku je držení vždy kolové (pravými boky u sebe). Při „čardášovém“ držení a stejném kroku obou partnerů prochází osa otáčení středem mezi oběma tanečníky. Při kolovém držení a střídavém kroku (jiný krok u CH, jiný krok u D) prochází osa otáčení pravou nohou CH a D ho vlastně obíhá. Při víření musí být vnitřní nohy stále těsně u sebe.

III. Individuální taneční projev CH a D.
Po společném víření mohla následovat ještě jedna rychlá sloka (viz hudební předloha), při které se D otáčela sama na místě třemi rychlými přísunnými kroky v taktu, nebo po kruhu kombinovaným krokem (krok – sun + krok + krok). Vykračuje pravou nohou a otáčí se doprava. CH kolem ní nebo za ní „cifroval“ – prováděl různé ozdobné poskoky a skoky, např. krok-sun+ poskok. Mnohé z chlapeckých prvků byly odvozeny z mužského tance „skoku“. Nebo D se podtáčela pod spojenými pravicemi (CH ji přidržuje pravicí shora a postupuje za ní rovněž různými poskočnými aj. kroky).
Po starodávném následovala zpravidla 2/4 dohra. V poslední době to mohla být kterákoliv polka a tančila se běžným hladkým způsobem. Původně to však byla polka „přisedavá“ nebo zvrtek – viz B. 4.

„Přisedavá“ polka:
Místo kroku přeměnného se tančí krok přísunný s akcentem (až skoro s přídupem) na druhou dobu taktu, na „přisednutí“. Tančí se v „čardášovém“ držení na a krok pravou nohou, na b „přisednutí“ (přičapnutí), v sudých taktech totéž levou nohou.

Tančí členové souboru Grunik z Ostravice Martin Švébiš (1974) a Ivana Peková (1974), hrají Kotci z Frýdlantu nad Ostravicí ve složení Štěpán Kotek (1931) housle-prim, Vlastislav Skotnica (1942) housle-terc, Jaroslav Menšík (1966) housle-obligát, Miroslav Kotek (1961) housle-kontry, Vojtěch Děcký (1936) viola-kontry, Jiří Kotek (1961) kontrabas a David Kotek (1962) cimbál, zpívají Leona Horová (1979), Anna Ramíková (1979), Veronika Švébišová (1978) a Miroslava Tumová (1978) z Gruniku.