B. 35 HONIT KAČO (KOT) Z PROTIVANOVA

V Protivanově, „na střeše“ Drahanské vrchoviny končívaly ostatky v úterý kolem půlnoci honěním Kače. Je to směs tří tanců, která začíná „honěním Kače“ – honivou taneční hrou, ve které se honí dvojice navzájem kolem dvou stojících řad. Nato následuje tanec na konopě (kot) řetězového rázu s postupováním řetězu střídavě tanečníků a tanečnic po taneční ploše a se zaví­jením a rozvíjením spirály, s podlézáním branami, s postupo­váním po vlnovkách atp. Třetím pak je tanec pometlové, tančený na nápěv „Šla Nanynka do zelí“. Tímto rozpustilým tancem pak tanec na konopě končí.

I. Honění Kače (na píseň „Hotiké, Kačo, hotiké…“)
Tančí se ve dvou řadách, v jedné řadě stojí CH a asi tři kroky čelem proti nim stojí D. CH i D v řadách jsou navzájem zavěšeni do sebe. Krajní tanečníci a tanečnice založí vnější ruku v bok. První dvojice od stolu muzikantů zahajuje hru. CH a D se uchopí za vnitřní ruce a za zpěvu písně nebo pouze za hry hudby poskakují krokem poskočným (jeden krok poskočný v trojdobém taktu) nejprve podél řady chlapců tak, že CH je vně, D uvnitř mezi řadami. Spojené paže (levice D a pravice CH) jsou stříško-vitě zvednuty nad hlavami CHCH. Takto běží od druhého tanečníka až k poslednímu. Na konci řady mužů se otočí a poskakují od poslední tanečnice zpět k druhé stejným způsobem, tvoříce rovněž stříšku nad jejich hlavami. CH běží vně, D uvnitř. Asi v polovině řady se dvojice náhle pustí a nyní následuje vlastní honění Kače. CH i D, stále za kroku poskoč­ného, se začnou honit. Honička má žertovný ráz, buďto honí CH D tak dlouho až ji chytí a pak se postaví na konec řady a obíhat začíná druhý pár. Nebo honí D CH anebo se v honění střídají. Obvykle jakmile se pustí, začne jeden nebo druhý tleskat do dlaní nebo oba dva. a pak obíhají poskočně kolem řad nebo středem nebo jeden středem a druhý vně. Často se též objeví pronikání pod pažemi držící se řady. Jakmile se chytí, postaví se oba na konec řady a hru začíná znovu od začátku další dvojice v pořadí. Jakmile se všechny dvojice vystřídají, následuje druhá část-„kot“.

II. Kot – řetěz (honění kota)
Na začátku kota začne hrát hudba druhý díl nápěvu „Něco na konopě, něco na len…“. Obě řady postupují v rytmu hudby krůčky k sobě (v taktu tři krůčky). Jakmile se k sobě přiblíží, postaví se do mezerného rozestupu a uchopí se navzájem za ruce. První CH z řady uchopí do pravé ruky koště. První D se postaví do mezery mezi prvním a druhým CH čelem k řadě CH, ostatní D se staví podobně do mezerného rozestupu. Řady se navzájem propojí tak, že první CH uchopí levicí pravici první D (v pravé ruce drží pometlo). První D se uchopí levicí za levou ruku druhého CH. Takto spojené levice první D a druhého CH kříží shora pravici první D spojené s levicí prvního CH a pravici druhého CH s pravicí druhé D (pravice jsou vespod). Druhá D se drží za levice s třetím CH shora a drží se za pravici s druhým CH vespod. Třetí CH se drží s třetí D pravicemi vespod atp. až do konce. Poslední CH se uchopí s poslední D, která je až na konci řetězu, za pravice vespod. Svojí levicí se drží CH předposlední D za její levici shora. Poslední D založí levici v bok.
Řetěz se pak rozvíjí z tohoto zapletení tak, že se postupně zvedají spojené levice nad hlavu takto spojených dvojic, přičemž D se podtáčí doleva třemi krůčky, v dalším taktu se podtáčí CH pod spojenými levicemi doleva, pak se podtáčí další dvojice postupně – vždy nejprve D a pak CH – až po poslední dvojici. Jakmile se podtočí CH z poslední dvojice, poslední D jej přímo následuje bez podtáčení. Rozvinutý řetěz vede první CH s pometlem v ruce za hry hudby drobnými krůčky (tři v taktu trojdobém) po razných prostorových křivkách. Nejprve je vodí po vlnovkách, pak zavíjí řetěz do spirály a buďto jej znovu rozvíjí a vede opět do prostora nebo proniká ze středu spirály pod spojenými pažemi zavinutého řetězu ven a takto táhne všechny za sebou. V místech, kudy prochází, se vždy nakonec musí příslušná tanečnice nebo tanečník podtočit pod spojenými pažemi. Podobně může prolézat pod spojenými pažemi řetězu na kterémkoliv místě řetězového útvaru. Z počátečních tří krůčků v taktu se změní krok na krok poskočný (jeden v taktu). Rozsah poskoků a dynamika tance se postupně zvyšuje. Jakmile se již dost naběhali a nahonili „kota“, zahájí první tanečník zvoláním „Pometlové!“ známou taneční hra s lichým tanečníkem uvnitř kruhu tanečních párů.

III. Pometlové – taneční hra
Taneční páry po kruhu tančí na nápěv „Šla Nanynka do zelí …“ protivanovský třasák buďto v kolovém držení zavřeném, spojené vnější paže šikmo k zemi, nebo v postavení dvojic po kruhu za sebou levým bokem do středu. D po pravici CH, držení za ruce vzadu křížem. Prostřední – lichý tanečník tančí třasák s pometlem v ruce protisměrně. Páry postupují třasákovým krokem jako při zahradnické stále vpřed. Na slova: „Ty Jeníčku, ty, ty, ty … platiti“ se otočí CH i D čelem k sobě. Nejprve stojí v klidu čelem proti sobě, pak třikrát oba zadupají, v dalším taktu opět výdrž, nato třikrát zatleskají. Na slova: „Ty, ty, ty!“ na sebe třikrát zahrozí, nejprve pravým ukazováčkem, pak levým a překřížením CH levé nohy přes pravou a D pravé nohy přes levou se otočí o 360° anebo CH zůstane zády k D a nyní si mění tanečnice. Prostřední využívá tohoto okamžiku k odhození pometla a k ukradení některé dívky. Kdo zůstane bez tanečnice, musí při dalším opakování tance tančil s pometlem. Takto se tančí až do půlnoci anebo hudba uprostřed tance přetrhne nápěv (např. když dvojice na sebe hrozí) a tím dá povel k ukončení.

Tančí a hrají členové souboru Skalák z Protivanova František Barák (1962) a Hana Baráková (1965), Pavel Barák (1964) a Radka Baráková (1970), František Marek (1957) a Marie Marková (1959), Jaroslav Pavlu st. (1948) a Draha Pavlů (1954), Jaroslav Pavlů ml. (1977) a Bohdana Kolínská (1974), Josef Pospíšil (1963) a Iveta Pospíšilová (1964), Josef Sedlák (1953) a Libuše Sedláková (1953), muzika jako v B. 7.