B. 19 OBŘADNÍ STÍNÁNÍ BERANA O HODECH V TROUBSKU

Allegretto

Ta trébská dědina zarůstá vrbama,
neni tam panenky, neni tam panenky
se všema zubama.

Ta tróbská dědina jak by se točila,
neni tam panenky, neni tam panenky
s modrejma vočima.

Allegretto

Ej, hode, hode, só, co vone nám přinesó?
Přinesó nám novinečko, neštěstí, že bodó vodvádět pod třešní.

Ty tróbské kostelíčku, ty tróbské kostelíčku,
stojíš na pěkným kopečku, stojíš na pěkným kopečku.

Vycházijó pany z tebe, vycházijó pany z tebe
jako andílkové z nebe, jako andílkové z nebe.

První vyšla celá bílá, první vyšla celá bílá,
aj, to byla moja milá, aj, to byla moja milá.

Druhá vyšla jako růže, druhá vyšla jako růže,
aj, kdo ji milovat může, aj, kdo ji milovat může.

Allegretto

Ještě kůža na beranu, juž chasníci pijou na ňu,
fik sem, fik tam,
já se tě beránku nebojím, já si tvou hlavěnku přistrojím.

Budeš mít, beránku, smrt nevinnou,
/:utnu ti hlavěnku:/ pěknou bílou.

Budeš mít, beránku, tvrdá záda,
/: budu tě sekati :/ až do rána.

Sostenuto

Já husárek malý, boty roztrhaný,
já na vojnu nepojedu, až dostanu nový.

Já husarka malá mezi husarama,
husarů je kompanyje a já jenom sama.

Kdyby bylo ještě těch husarů dvěstě,
já bych se jim postavila, sem odvážný děvče.

Oj ti tróbští pacholíci
/:sou hodní chlapci.:/
hoťali sou beránečka
/:na jedno sťatí.:/

Hodová chasa v Troubsku, tak jako všude jinde na Brněnsku, byla řízena stárky. Úkolem stárků bylo udržovat řádný chod hodů podle starých místních tradic, věnovat všem hostům patřičnou úctu a udržovat pořádek. Stárci však měli také povinnosti hostitelského rázu. Tak například se museli postarat o pohoštění hudebníků, kteří se často scházeli z několika obcí k hodovému veselí, které trvalo tři dny. Podobně měli na starosti pohoštění domácí chasy a také i zástupců chasy ze sousedních vesnic, kteří navštívili hody. Z toho důvodu se dříve druhý hodový den připra­voval k večeři pro všechnu hodovou chasu beran (skopový guláš, pečínka atp.).

K jednomu z hodových rituálů proto na Brněnsku, Horácku a Hané patřilo stínání berana, které se ještě koncem minulého stole­tí provádělo „do slova i písmene“, ale které bylo později zakázáno úřady. Bohatý ceremoniál kolem berana pod hodovou májí se však udržoval stále v tradici a přizpůsobil se danému zákazu celkem poetickou formou. Buď v okamžiku, kdy měl být beran slavnostně sťat, přijel na koni „pardon“, který v improvizovaném soudním líčení nad beranem a jeho „hříchy“ udělil beranovi milost, nebo byl beránek symbolicky sťat: na hlavu se mu položil věnec z roz­marýnu, zimostrázu, květin atp., který byl z jeho hlavy šavlí shozen a tím bylo symbolizováno stětí. Pohoštění bylo mezitím připraveno v nedalekém hostinci z předem upečeného berana.

Příchod chasy pod máji

Stínání berana v Troubsku druhý hodový den odpoledne začíná příchodem chasy s beránkem pod máji za doprovodu písně „Ta tróbská dědina“. V čele průvodu jdou stárci s meči v rukou, za nimi ostatní mužská chasa, která přináší beránka přivázaného k lavici. Za nimi přicházejí stárky a ostatní děvčata se stuhami, zeleným věncem, vyšívaným šátkem a dalšími potřebami k při­strojení beránka před symbolickým stínáním. Obejdou kolem máje a doprostřed postaví lavici s beránkem. První stárek s první stárkou se postaví z jedné strany berana (stárka po pravici stárko­vě), oba čelem k hudbě. Proti nim stojí druhý pár na opačném konci lavice s beránkem. Ostatní hodová chasa se rozestaví v párech v půlkruhu od jednoho stárkovského páru ke druhému, D stojí vždy po pravici CH.

Zahájení stínacího rituálu prvním stárkem

První stárek pozvedne šavli v pravé ruce a několika průpovíd-kami zahajuje další část hodového ceremoniálu. Na to zanotuje píseň „Ej, hode, hode só“. Ke konci písně položí oba stárci na lavici k beránkovi křížem přes sebe oba meče a vrátí se na svá místa. Stárek na to zahájí obřadní obcházení nejprve obou stárků, pak stárek se stárky a nakonec vší chasy kolem beránka s mává­ním klobouků.

„Vobcházení“ (obřadní taneční obcházení v třídobém taktu přísunným krokem střídavě pravou a levou nohou šikmo vpravo a vlevo vpřed podobně jako při hanáckoslovácké „zavádce“).

Krok „vobcházení“:

  1. takt – a: Krok levou nohou šikmo vlevo vpřed, ruka s klobouč­kem mávne zevnitř.
    b: Pravá noha přisune nebo přikročí k noze výkročné výponmo.
    c: Obě chodidla buď poklesnou na patu, nebo přešlap na pravou nohu s mírným snížením chodidla k zemi.
  1. takt = 1. takt, ale opačně a opačnou nohou.

„Vobcházení“ je doprovázeno máváním kloboučku, který stárek drží v levé ruce. V lichých taktech mávne kloboučkem vle­vo zevnitř (ve směru nohy výkročné), v sudých taktech dovnitř atd.

Při první sloce obchází stárek sám kolem lavice s beranem a nebo projde před ní směrem k druhému stárkovi a od poloviny písně se obloučkem vrací zpět ke svému místu. Od druhé sloky obcházejí společně s prvním stárkem – každý na jedné straně lavice s beránkem kruhem proti hodinovým ručičkám uvedeným krokem s máváním kloboučkem. Od třetí sloky se připojí k stár­kům jejich stárky. Každý stárek uchopí stárku pravicí zezadu kolem pasu, ona mu položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno, pravou ruku D založí v bok. CH drží v levé ruce klobou­ček. Nyní „vobcházejí“ spolu. Vykročí levou nohou šikmo vlevo vpřed, klobouček mávne vlevo stranou – zevnitř. A od čtvrté sloky se připojily i ostatní páry tak, že všichni obešli kruhem beránka až zpět na svá místa. Někdy se připojí ostatní páry hned při „vobchá-zení“ stárkovských párů, aby se taneční proces poněkud zkrátil.

Na znamení, že je „vobcházení“ u konce, chasa zavýská a stárci uchopí šavle. Nastává příprava ke stínání berana.

Broušení mečů – šavlí

Oba stárci se postaví se šavlemi proti sobě (šavle se drží v pravé ruce kolmo vzhůru, levá paže v bok). Při zpěvu písně „Ještě kůža na beranu“ přistupují obřadně k sobě:

1. takt: Oba stárci vydupnou pravou nohou vpřed („ještě“).

2. takt – a: Ve stoji na pravé noze, levá noha opřena o zem, nadnesení do výponu.
b: Dopad zpět na patu pravé nohy, levá zůstává opřena o zem přední částí chodidla („ků-ža“).

3. – 4. takt = 1.-2. takt, ale vykračuje levá noha („na beranu“).

5. – 8. takt = 1.-4. takt („juž chasníci pijou na ňu“).

Těmito čtyřmi kroky se přiblíží oba stárci k sobě, v další části pak následuje broušení šavlí:

9. takt: Stárci překříží šavle tak, že se dotýkají z vnější strany a pohybem křísnou meči shora dolů a připraví je k dalšímu broušení („fik sem“).

10. takt: Totéž, ale z vnitřní strany.

11. – 12. takt = – 10. takt.

V dalších 8 taktech gestikulují šavlemi vzhůru, případně ukáží na beránka atp. („Já se tě. beránku, nebojím, já si tvou hlavěnku přistrojím“).

  1. – 20. takt se ještě jednou opakují (od „fik sem … „).

V závěru stárci ustoupí nazad na místa vedle svých stárek, šavli držíce v pravé ruce.

Strojení beránka

Stárci, stárky i ostatní zpívají píseň „Budeš mít, beránku, smrt nevinnou“. V prvních 8 taktech přicházejí stárky i ostatní děvčata k beránkovi přímo ze svých míst kroky přísunnými s natáčením ve směru nohy výkročné (v každém taktu jeden krok přísunný). Vykročí pravou nohou a natočí se doprava. V dalších taktech pak beránka přistrojí. Při druhé sloce se vracejí přísunným krokem ve směru nohy výkročné pozpátku na svá místa. Všechny ruce v bok vedle svých chlapců.

Husarská

Stárci se šavlemi jako přípravu setnutí beránka tančí ještě se šavlemi „husarskou“ na píseň „Já husárek malý“. První a druhý stárek na svých místech vysunou před sebe šavli, kterou drží v pravé ruce, a za písně „Já husárek malý“ přistupují k sobě, v 1. -4. taktu natřásavým krokem přeměnným (vykračuje pravá noha) ukončeným přeskokem na nohu výkročnou, druhá noha pokrčit přednožmo, nebo křísne patou o zem do pokrčení přednožmo dovnitř, chodidlo mírně vztyčeno. V dalším taktu totéž levou nohou. 3.-4. takt je stejný jako 1.-4. takt. Podobně se potom vracejí pozpátku na svá místa ke svým stárkám. Ostatní chasa je sleduje v půlkruhu. Na druhou sloku, kterou zpívají oba stárci i obě stárky, postupuje v prvních 4 taktech podobně vpřed první a druhá stárka. V následných čtyřech taktech se vrací pozpátku zpět.

Oba stárci na místě tančí při druhé sloce krokem husarské.

Při třetí sloce postupuje první a druhý stárkovský pár krokem husarské k sobě a zpět. Ostatní dvojice doprovázejí jejich tanec krokem husarské na místě. Ke konci písně shodí stárek šavlí věneček z hlavy beránka (symbolické setnutí hlavy). Věneček padne do připraveného škopku. Chasa výskáním ukončí stínání berana.

Závěr stínání

Stárci a chlapci při písni „Oj ti tróbští pacholíci …“ sklízejí všechny rekvizity, uloží je do škopku, stárci se postaví do čela průvodu a tak jako na začátku (ve stejném uspořádání) odcházejí opět při písni „Ta tróbská dědina“ ze scény.

Tančí členové souboru Podskalák z Troubska, prvý stárkovský pár Milan Svěrák (1973) – vedoucí souboru a Lenka Pokorná (1978), druhý Tomáš Jakubec (1972) a Alena Doležalová (1978), dále Petr Dujka (1972), Vít Obenrauch (1974), Aleš Svěrák (1975), Jan Turek (1974), Tomáš Turek (1969),

Oldřich Valeš (1975), Romana Gromszká (1977), Barbora Koukalová (1978), Jitka Obenrauchová (1977), Simona Rybová (1978), Markéta Trávníčková (1978) a Magda Vališová (1977), hraje Hájek z Ostopovic jako v B. 9.