• English

Zřizovatel:

A. 1 VLÁČITÁ STARÁ (HANÁCKÁ) A CUPATÁ (UHERSKÁ) ZE ZÁBRDOVIC (REKONSTRUKCE)

Moderato

Zahréte mně dokolečka,
je tady má děvečka,
zahréte mně do kola, do kola,
je tady má milá.

Zima velká, vítr fóká,
a já stojím bez klobóka,
vendi, milá, vendi ven, vendi ven,
ať nemrznem pod voknem.

Te’s nechtěla ven vejíti,
se mnó slovo promluviti,
proto sem já smutný byl, smutný byl,
že sem s tebó nemluvil.

Vivo

Kdo chce hezkó ženu mít,
mosí se za ňó přejít,
cenke, břenke, podkověnke,
mosí se za ňó přejít.

Jestli já jo dostano,
já se za ňó pojedo,
cenke, břenke, podkověnke,
já se za ňó pojedo.

 

  1. Vláčitá stará – hanácká

Je to starý tanec třídobého taktu, který se tančil ještě začátkem minulého století. Později dozníval v některých obřad- ních tancích (královničky, hodové obcházení kolem berana atp.). Původně se tančil jako jeden z místních tanců u tanečních zábav. Tanečník se postavil před muziku, poručil si tanec a zazpíval 1. sloku jedné z mnoha tanečních písní, které se k tomuto tanci zpívávaly. Tanec doprovází gestikulací pažemi, občasným přídupem a zatleskáním. Tanečnice jej sleduje opodál a na jeho pokyn ke konci zpěvu 1. sloky k němu přistupuje tanečním krokem, vykročí pravou nohou s natočením doprava. Asi v posledních dvou taktech se před ním ještě otočí dvěma kroky „hanácké“ – sousedské. Na přehrávku tanečního nápěvu hudbou se uchopí k tanci: CH obejme D stojící čelem proti němu pravou rukou v pase. D mu položí levici ohnutou v lokti přes jeho pravé rameno (prsty směřují k pravé lopatce). CH pak spojí svoji levou ruku s pravou rukou D a takto spojené ruce si opře hřbetem své levice zezadu o svůj levý bok.

V tomto postavení a držení se otáčí dvojice „hanáckou“ -houpavě prováděným krokem sousedské s akcentem při prvním kroku doprava – až do konce přehrávky. Pak se podobně zpívá a tančí druhá, třetí a další sloky. Tanečnice vždy stojí při před­zpěvu volně vpravo vedle CH poněkud vzad.

Krok sousedské – „hanácké“ se skládá ze tří kroků, houpavě prováděných a našlapovaných na přední část chodidla. První je poněkud s větším akcentem, další dva jsou vyrovnané. Těmito třemi kroky (první obvykle o něco delší než další dva) se otočí vždy dvojice v každém taktu o půl kola. Na začátku tance vykra­čuje D pravou nohou, CH levou. V sudých taktech pak naopak.

Podobně jako točivé tance končívaly „zásmažkou“ – rychlej­ším kolovým tancem, i vláčitá stará – hanácká ze Zábrdovic končí prudším kolovým tancem skočného rázu.

  1. Cupatá – uherská

Jde o druh dvojdobého skočného tance typu přibližně dneš­ního komínského třasáku – skočné. Kolem 30. let minulého století tyto tance zhusta navazovaly jako dovětek na tance třídobé, které byly vláčnější v provedení (proto nazývány vláčité). V některých krajích byl tento tanec nazýván i „maďar, maďara, maděra“, pokud bylo možno zjistit často byl jejich základem třasák – tehdy módní tanec – s různými obměnami: přídupy („cupatá – cupavá“), skočně provedený třasákový krok, který začíná v předtaktí (v průběhu tance ve čtvrté osmině předcházejícího taktu) odrazem z opačné nohy, než-li která vykračuje v dalším taktu. V jednot­livých dobách taktu dopadají chodidla nohou shora tvrdě přední částí na zem a končí jako při skočné ve čtvrté osmině zmíněným již odrazem do výšky.

Cupatá – uherská začíná rovněž předzpěvem první sloky taneční písně – zpívá CH, D stojí opodál. CH doprovází zpěv gestikulací podobně jako při vláčité. Vlastní tanec se provádí v postavení dvojice čelem proti sobě, držení ke kolovému tanci zavřené: CH uchopí D oběma rukama kolem těla (dvojice není těsně u sebe). D mu položí obě ruce ze stran na ramena.

Hudba přehrává přezpívaný nápěv k tanci. Dvojice tančí krokem cupaté vpřed po kruhu dokola s otáčením doprava. CH vykročí levou, D pravou nohou.

  1. takt – al: CH dokročí prudce shora pokrčenou levou nohou, D pravou nohou s otočením asi o 45° doprava.
    a2: CH i D došlápnou mírně shora druhou nohou přední částí chodidla na zem vedle nohy výkročné s pootočením o dalších 45° doprava.
    bl: Přešlap CH i D na nohu výkročnou s dalším otočením -noha došlápne mírně shora přední částí chodidla tvrdě na zem.
    b2: CH i D poskok na noze výkročné s dotočením do 180° vpravo a druhá noha vysoko pokrčí přednožmo, chodidlo vodorovně se zemí.
  1. takt = 1. takt, ale opačnou nohou.

V těchto dvou taktech se otočí dvojice o 360° doprava a mírně přitom postoupí vpřed po kruhu.

Kroky cupaté jsou krátké, každý proveden s otočením o půl kola doprava. Hlavní intenzita tkví v přídupech a poskocích. Celý tanec má třasákový ráz (při jednotlivých krocích se péruje v kot­nících a v kolenou), pérování – mírné natřásání se přenáší páteří až do temene hlavy. Takto se střídavě předzpěvuje a tančí až do konce. Nebo CH si předzpívá na začátku první sloku a pak hudba přehrává předzpívaný nápěv až do konce. Někdy hudebníci střídají přehrávku s vlastním zpěvem dalších slok, v tom případě tanečník zpívá pouze na začátku a pak se již jen tančí cupatá až do konce. Má-li tanečník dosti sil, může se při tanci připojit k hu­debníkům rovněž svým zpěvem.

Závěrem připojíme Sušilovu poznámku k provedení tohoto tance v rukopisném materiálu ve Státním archivu v Brně: „Při vláčité se popřed vyzpívá, pak tanečník si na ňu kévna, neb pleskna, a ona se hned točí, potom obejma v půli, o ramena ona ruku na ramena a zatočijó se pak vlačitó začínajó tancovat. A mezi tým tančejí.“ Poznámka je z konce 20. let 19. století.

Tančí Věra Kovářů (1932) a Stanislav Kříž (1949) z Brna, hraje muzika souboru Májek z Brna ve složení František Černý (1961) prim, Aleš Krejčík (1976) klarinet, Filip Cigánek (1973) a Ondřej Prášek (1974) violy-kontry, Petr Vaněk (1973) cimbálek a Pavel Polák (1962) kontrabas.