J. Rittersberk, Čnpt č. 42.
Louka, louka, louka, louka zelená,
když slunce zachází, holka se prochází,
louka, louka, louka, louka zelená.
Párový figurální tanec s proměnlivým taktem. 16. taktový tanec, struktura kroků:
2/4 000000
3/4 SSSS
2/4 000000
Párové držení zavřené. Základní taneční motivy: široký houpavý obkročák, hladká sousedská „na tři kroky“. Srov. popis F. Bonuš, Lidové tance západních Čech. Praha 1955, č. 16, s. 121. V této úpravě soubor Šumava tanec také předvedl.
Soubor Šumava využil možnosti navázat na historickou podobu různých prvků tohoto tance. Původní Rittersberkův zápis (odd. lid. tance č. 42) je zaznamenán ve 2/4 taktu, který lépe vystihuje pastorální charakter nápěvu i textu doprovodné písně. Proto soubor instinktivně tohoto charakteru využil ve vstupní části jako volnou quasi menuetovou špacírku. Např. Zich svoji špacírku ze Stanu označuje za přechodný typ dvoudílné skladby: 1. díl tančený jako ohlas menuetu a 2. díl jako sousedskou. Již tento starší zápis ovšem umožňuje pojímat jej jako mateník. O. Zich soudí, že jméno tance „latovák“ mohlo vzniknout i v jiném kraji, patrně jako reminiscence na jeho původní krajovou příslušnost. Další poznatky o frekvenci tohoto typu tanců v západočeském regionu ukazují na mnohem širší platnost, než jakou měl k dispozici O. Zich.9
Postup provedené skladby souboru Šumava:
1. špacírkový úvod: příchod párů v držení za vnitřní ruce, 16 špacírkových kroků menuetového charakteru s malým obloučkem výkročné nohy, nepatrně do strany vpřed;
2. taneční formace: a/ dvojice se pustí a s malým odstupem od sebe se postaví CH a D proti sobě po kruhu; vymění si místa otáčením kolem sebe drobným obkročákem a znovu se vrátí na svá místa;
b/ dvojice se rychlejšími pohupovanými kroky sousedské přiblíží opět k sobě, uchopí se za pravé ruce a CH podtáčí D „na prst“, D se otáčí vyšlapávanou sousedskou; c/ dvojice opět odstoupí od sebe do postavení proti sobě a opakuje se sekvence ab/;
d/ dvojice tančí vyšlapávaným krokem obkročáku do středu kruhu a zpět, D čtyřmi sousedskými kroky se otáčí po kruhu, CH v rytmu kroků jde za D, na konci se pokloní proti sobě a celá dvojice se v zavřeném držení otočí 4mi vyšlapávanými kroky sousedské o 360 stupňů.
3. dohra: ad libitum – rychlé mateníkové kroky: 1S -houpavá, 00 – výskok snožmo a při dopadu podup; 4 hladké sousedské doprava po kruhu, 4 S na místě s podtáčením D; totéž doleva po kruhu; polka doleva po kruhu.
Pozn. Mateníkovou strukturu tance lze využít ovšem i důslednou kombinací základního rytmického vzorce a to jeho vyjádřením různými pohybovými prvky (tlesky, podupy a složitějšími rytmickými variacemi krokových pohybů).
Tančili a hráli členové souboru Šumava z Klatov: Jiří Červenka (1943) a Hana Červenková (1945), Martin Červený (1964) a Ivana Kudryová (1964), Martin Maxa (1974) a Petra Blahetová (1974), Václav Maxa (1950) a Alena Königová (1950), Milan Podráský (1958) a Milada Valouchová (1967), Zdeněk Valenta (1962) a Iveta Valentová (1968), Václav Žežule (1945) a Hana Halandová (1953), muzika ve složení Alexandra Pelcová (1953) a Petra Pelcová (1975) – první housle, Alena Nová (1946) – druhé housle, Lenka Oudová (1974) – třetí housle, Jiří Neumann (1940) – viola, Jiří Pfeffer (1962) a Miroslav Toman (1975) – klarinety, Karel Seltenhofer (1943) – kontrabas, zpívaly Hana Haladová (1953), Anna Preňková (1939), Hana Ptáčníková (1960) a Irena Valentová (1940).
9 Rittersberkova sbírka uvádí již z Klatovska č. 13 ač. 15, 14, 67 a 68 zařazené mezi německými tanci. Ostatní z různých krajů pod oblastními názvy: z Kouřimska „vosňák“ č. 3, „talián“ č. 5 ; z Bydžovska „kozel“ č. 14, „sedlák“ č. 16, „latovák“ č. 53; z Boleslavska „latovák“ č. 18 a z Čáslavska typ „talián“ č. 27. Zich však také takřka úplně pominul východočeské mateníky.