A. 12 HANÁCKÉ CIFROVÁNÍ (VELETĚLA VRANA), MARŠ A ALEXANDR Z TOVAČOVSKA A KOJETÍNSKA

Veletěla vrana, sedla do trní,
veletěla drohá, sedla vedle ní,
[: sedla vedle ní, sedla vedle ní,
sedla, sedla, sedla vedle ní. :]

V Tovačově pěkný pole, já ho orat nebodo,
[: skázale mně z Olomóca páni, že mosím jít na vojno. :]

Já na vojno a z vojny dom, te ses eště nevdala,
na keho tes, má zlatá panenko, na keho tes čekala?

Čekala sem, můj senečko, čekala sem na tebe,
až te z vojne dom pomašíroješ, že me svoji bodeme.


[: Te kralecké hájko, v dálce jož se ztrácíš, :]
[: tam sem já chodíval, tam sem já chodíval se svó némilejší. :]

Samostatný taneční projev chlapců před muzikou se žertovně nazýval „hanácký cifrování“. Tak, jako v jiných oblastech, i zde si chlapci zazpívali a zaskákali svým způsobem před muzikou. Vybíraly se k tomu vhodné písničky. Jednotlivé písně si pak chlapci předzpívali před muzikou a buď přímo při zpěvu nebo při opakování nápěvu hudbou tančili. Rozšířenou písní je „Veletěla vrana“.

1. píseň – „Veletěla vrana“
CH se postaví v rozptylu před muziku, založí ruce za záda a začnou zpívat. Současně se všichni roztančí stejnou jednoduchou cifrou.
Není nutno dodržovat nějaký přísně sformovaný útvar. CH tančí v rozptylu, většinou čelem k hudbě, ale mohou se pohybovat i v jiném uspořádání a různými směry.
1. takt: Tři dupavé kroky téměř na místě nebo s mírným pohybem vpřed, vykročí levá noha. Kroky jsou provedeny v prvních třech osminách taktu.
2. takt: Dva poskoky (v každé době jeden) na pravé noze, levá noha současně při každém poskoku kalamajkově přiklepne vnitřní stranou ke kotníku nohy poskakující.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt, ale opačnou nohou.
5. – 8. takt = 1. – 4. takt.
9. takt: Dva poskoky na pravé noze vlevo stranou, druhá noha přiklepává vnitřní stranou ke kotníku poskakující nohy dvakrát.
10. takt: Tři podupy na místě v prvních třech osminách taktu, začíná levá noha.
11. – 12. takt = 9. – 10. takt, ale naopak a opačnou nohou.
13. – 15. takt: CH poskakují po pravé noze vlevo stranou, v každém taktu dva poskoky, a současně při každém poskoku přiklepává levá noha vnitřní stranou ke kotníku nohy poskakující.
16. takt: Tři podupy v prvních třech osminách taktu, začíná levá noha, čtvrtá osmina výdrž.
17. – 24. takt = 9. – 16. takt. ale opačnou nohou a na opačnou stranu. V posledním taktu již neprovedou tři podupy, ale pouze jeden.
Někteří tanečníci začínají pravou nohou a celý tanec pak tančí naopak.

2. píseň – „V Tovačově pěkný pole“, marš
Na úvodní cifrování navazoval obvykle tzv. marš. CH začali zpívat píseň, která se dobře hodila do pochodu a do různého „mašírování“ po taneční ploše, kterým tanečníci napodobovali vojenské pochodování. Toto mašírování předváděli obvykle CH -odvedenci u muziky anebo při loučení s celou obcí a se svými milými při odchodu na vojnu. CH nejprve jednotlivě v rozptylu čelem k hudbě za zpěvu písně postupovali ráznými přísunnými kroky (v každém taktu jeden) po taneční ploše, např.:
Zpívá a tančí se 1. sloka.
1. – 8. takt: CH postupují stále čelem k hudbě přísunnými ráznými kroky s přírazem druhé nohy (v každém taktu jeden) vpravo nebo vlevo stranou. Ti, kteří postupují vpravo stranou, vykročí pravou nohou a naopak.
9. – 16. takt = 1. – 8. takt. ale opačným směrem a opačnou nohou.
17. – 24. takt = 1. – 8. takt.

CH zpívají a tančí druhou sloku.
CH vytvoří malé skupinky – např. po třech nebo po čtyřech, stoupnou si do kroužků a navzájem se pochytají okolo krku.
1. – 4. takt: Kroužek se otáčí v postavení čelem do středu čtyřmi ráznými přísunnými kroky vpravo stranou. Vykročí pravá noha.
5. – 8. takt = 1. – 4. takt. ale vlevo stranou, vykročí levá noha.
9. – 16. takt: CH v kroužku se natočí pravým bokem k sobě a vnitřníma rukama se uchopí navzájem za plece. V tomto postavení s poněkud mírně sníženým těžištěm se otáčejí v kroužku ráznými poskočnými kroky – v každém taktu jeden, doprava. Druhá noha pokrčena přednožmo. Vykračuje levá noha. V 16. taktu se CH otočí poskokem na pravé noze o 180° doprava. Tím se přetočí k sobě levými boky a uchopí se navzájem za plece levýma rukama.

Popis kroku poskočného
9. takt – a: Levá noha rázně vykročí celým chodidlem mírně vpřed, koleno povoleno.
b: Pravá noha nízko poskočí (podtrhne se) s mírným pohybem vpřed. Druhá noha pokrčí přednožmo, chodidlo vodorovně se zemí.
10. takt = 1. takt, ale opačnou nohou.
11. – 12., 13. – 14., 15. – 16. takt = 9. – 10. takt.
17. – 24. takt = 9. – 16. takt, ale opačným směrem.

Pozn.: Některé kroužky se od počátku otáčejí opačným směrem. Vykračuje tedy opačná noha.

Zpívá a tančí se 3. sloka:
1. – 8. takt: CH se pustí, každý obě ruce za záda, a poskakují jednotlivě různými směry po prostoru. Krok je obměněn křísnutím paty o zem.
1. takt – a: CH vykročí levou nohou (celým chodidlem naskočí na zem), koleno mírně povoleno. Na druhou osminu škrtne patou pokrčené pravé nohy o zem těsně vedle paty nohy levé. Noha po škrtnutí podpatkem o zem se pokrčí v koleně, chodidlo ohnuto.
b: Poskok na levé noze, druhá noha dosti vysoko pokrčena přednožmo a je připravena k dalšímu kroku.
2. takt = 1. takt, ale opačnou nohou.
Takto postupují jednotliví CH asi ve čtyřech taktech jedním směrem a v dalších čtyřech taktech opačným směrem, navzájem se mezi sebou proplítajíce. Ke konci se snaží každý CH najít svého partnera. Nyní se uchopí dva a dva v postavení pravým bokem k sobě za napjaté pravé paže, levé ohnuty na hřbetě.
9. – 16. takt: Dvojice se otáčí krokem jako v taktu 1. – 8. vpravo kolem. Vykročí buďto stejnou nohou nebo libovolně.
17. – 24. takt: Buď se otočí levými boky k sobě a uchopí se za levé plece a otáčejí se stejným krokem doleva nebo se pustí a opět každý sám poskakuje tímto krokem různě v prostoru.

Tanec „Alexandr“ z Kojetínska a Tovačovska
Nyní následuje po marši tanec „Alexandr“.
Tanec tančí 8 CH, kteří jsou odpočítáni na prvé a druhé. Pokud je při marši účastno více CH, vytvoří se třeba i dvě kola po osmi. Nástup k alexandru se provede přímo z volného rozestupu po předcházejícím marši po celé taneční ploše.
Hudba hraje velmi výrazně a v živém tempu. CH chvíli mašírují jako při vojenské execírce 4 kroky jedním směrem, 4 kroky druhým směrem, v řadách i jednotlivě se vzorně prová­děnými obraty. Postupně se seřadí do kroužků po osmi k vlastnímu tanci alexandr, což je vlastně hanácká forma chlapeckého tance Na mlýnské kolo. Každý z CH v kruhu má šáteček svázaný na dva suky za protější cípy jako obroučku. Jeden z nich sevře do ruky suk. aby se šátek nerozvázal, sousední jej sevře na opačné straně a tak vzájemným spojením paží, které jsou v mírném odpažení. se utvoří kruh. Jakmile hudba začne hrát nápěv opět od začátku, ráznými kroky vykročí CH v kruhu směrem napravo. Tempo hudby se postupně zrychluje, kruh se zvětšuje, paže se šátky, které mohly být na počátku i v pokrčení vzpažmo ve výši hlavy, se napínají až do upažení. Když jeden z CH křikne „Hop“, první (liší) CH, předem smluvení, se odrazí nohama od země, pověsí se na šátky a skokem vytvoří svis ležmo před rukama (břichem vzhůru). Nohy opřou o sebe a druzí jimi otáčejí napravo. Některý z nich, který je nejodvážnější, se odrazí od země, nohama švihne nad hlavu do překopu nazad, postaví se na nohy, opět skočí nohama dopředu, zatímco druzí stále otáčejí prvními napravo, až jeden z nich opět křikne: „Hop“. Na to všichni 4 první skokem nazad se postaví na nohy a zařadí se tím do kruhu. Druzí pak skočí nohama dopředu a první jimi otáčejí. Hanáci z okolí Kojetína odvozují název tance od ruského cara Alexandra, pod jehož vedením tam procházela za napoleonských válek ke dni 27. září 1805 ruská armáda. Tanec se může několikrát po sobě opakovat. Při opakování tance se kruh otáčí opačným směrem. Kroky při roztáčení kola na začátku tance se mění z postupně zrychlované chůze na kroky cvalové až přidupávané výkročnou nohou (v každém taktu 2). CH ve svisu ležmo pomáhají při otáčení kola tím. že klepou současně patami o zem.

Závěrečnou volnou písní se obyčejně rekruti loučívali s obcí a nastupovali do opentlených, připravených vozů.

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Klas z Kralic na Hané Pavel Janeček (1981), Vojtěch Klučka (1950), Pavel Pech (1958), Zdeněk Pospíšilík (1962), Ladislav Vrána (1963) a Hynek Zelený (1969), muzika jako v A.6, zpívá Mojmír Zatloukal (1935).