C. 7 TOČENÁ Z PROVODOVA

Na začátku tance přistoupí tanečník nebo více tanečníků, kteří si tanec zaplatili, před muziku a s bohatou gestikulací předzpěvují první sloku taneční písně, ke konci zpěvu zatleskáním přivolají tanečnice a na opakovaný nápěv začínají tančit (víření – viz dále).
V průběhu tance pak při zpěvu jednotlivých slok stojí dvojice čelem k muzice, D po pravici CH. Zavěsí se za vnitřní lokly, dlaň v dlani (obvykle CH pravice vespod). V tomto postoji přenášejí obvyklým způsobem váhu těla s dvojnátřesem (v lichých taktech vpřed na vnější nohy, v sudých vzad na vnitřní nohy).
Pozn.: v některých případech také tanečník zpívá sám a tanečnice stojí za ním a jenom náznakovně přenáší sama váhu těla jakoby se držela s tanečníkem.

[: Hore dědinú voda běží :],
[: u mojej miléj kdosi leží :].

[: Aj, leží, leží, lebo zaspal:],
[: aj, veru bych i ho tam zastal:].

[: Pověděl bych mu povídačku :],
[: odvázal z volků ohýbačku :].

[: Aj, veru bych ho vyzpovídal:],
[: až bych sa na něm vyohýbal:].

Hradčovice, Biskupice, Fryšták, Podolí
povidajú kde mám ženu a já ju mám v posteli.

Tanec má dvě až tři části:
I. Zpěv – postoj, pohyby a držení viz nohoře. Zpěv je velmi výrazný a text je podtrháván gesty tanečníkových paží.

II. Víření dvojice kolem společné osy
Nejčastěji vpravo, ale též i vlevo. V postavení pravými boky k sobě se uchopí dvojice zespod za lokty mírně pokrčených pravých rukou (CH i D podloží dlaň pod loktem svého protějšku). Držení není těsné, naopak dvojice je od sebe dosti vzdálena. Víření se provádí skočným krokem, vykračuje vnější (levá) noha z odrazu na pravé noze. Výkrok vnější nohou je dosti dlouhý, na druhou dobu pak přikračuje vnitřní noha k noze vnější. Tanečník Alois Slovák (muzikant, tanečník a zpěvák v jedné osobě) tvrdil, že při tanci musí všichni „skákat jak srnci“. Vnější paže jsou připaženy. Mění-li dvojice při víření směr otáčení (levými boky u sebe), zůstává noha výkročná jako prve (opět levá noha, nyní vnitřní z odrazu na pravé noze. která ve druhé době taktu přikročí k noze levé).

III. Někdy se tančí i třetí figura s individuálním projevem obou tanečníku: buďto z víření nebo na začátku se dvojice pustí. D se otáčí na místě sama vpravo stejným krokem jako u víření, vykračuje stále stejná noha. ruce v bok, CH stojí při dívce, levici upaženou šikmo vzhůru nad její hlavu („žehná jí“). Tímto buď tanec končí nebo se opět uchopí k víření a víří jedním i druhým směrem. Pokud je tanečník už hodně rozkurážen, při žehnání tanečnici se mírně pohupuje v rytmu písně nebo přidupává.

Tančí členové souboru Světlovan z Bojkovic Pavel Humpola (1948) a Marie Špiritová (1953), Bohumír Strommer (1949) a Jaroslava Humpolová (1952), hraje Cimbálová muzika Jaroslava Pavlíka jako v C. 5.