B. 1 ZVŔTANÝ Z VELKÝCH KARLOVIC

Velké Karlovice-Podťaté

1. píseň

Ej, ovce, moje ovce, nech vás pase, gdo chce,
já vás pást nebudu, já k muzice půjdu.

Ja, když sem z lesa vyšel, muziku sem slyšel,
ona pěkně hrála, až sa rozléhala.

2. píseň

A té mojí žence kúpil sem já krpce s remíčkami, s remíčkami, sremíčkami.
Ej, co mě ona za to, košilku na ľato s čipečkami, s čipečkami, s čipečkami.

3. píseň

Tančí jedna nebo více dvojic smíšených. Obvykle začínala jedna dvojice, ostatní se přidali postupně.
Tanečník se postaví před muziku, poručí si tanec a zazpívá jednu z mnoha tanečních písní. Hudba doprovází zpěváka a pak opakuje vždy předzpívanou píseň nebo sloku k tanci. Tanec má tři základní figury.

1. Zpěv taneční písně (zpívá jen tanečník) s doprovodnými pohyby.
Tanečník při zpěvu přenáší váhu těla z nohy na nohu, občas tleskne, dupne nebo gestikuluje jednou nebo oběma pažemi.
V úvodu tance se dívka za zpěvu k němu přiblíží buď obyčejnou chůzí nebo tanečním krokem a shodně s ním přenáší váhu těla, ruce podél těla. (Začíná stejně jako chlapec pravou nohou obloukovitě šikmo vpravo vpřed, levá přisune. Zpět opačně levá zpět obloukovitě, pravá přisune.) Pohyb je doprovázen uvolněním v kolenou po dokončení přísunu.

2. Společné víření dvojice na místě
Hudba přehrává nápěv jedenkrát nebo dvakrát a dvojice víří vpravo.
Postavení a držení: pravým bokem k sobě. Tanečník uchopí tanečnici pravou rukou zpředu kolem pasu, levá připažena.
Tanečnice stejně.
Krok víření: V každém taktu se provedou dva kroky se „zvrtem“ (podtrhnutím) na šlapce chodidla při otočení. Dvojice se tímto krokem obchází po malém kroužku.
1. doba: malý krok vnitřní nohou vpřed, špice mírně vytočena zevnitř (vpravo), noha je celou šlapkou na zemi (těžiště mírně sníženo). Otočení se provede na konci první doby „zvrtem“ – podtrhnutím pravé paty dovnitř.
2. doba: krok levou vpřed, špice mírně vtočena dovnitř, došlap na celé chodidlo. Otočení se provede „zvrtem“ podtrhnutím levé paty ven.

3. Individuální projev
Tanečnice se otáčí krokem jako u víření na místě vpravo, paže připaženy. Tanečník různě podupává, poskakuje kolem ní i vedle ní.

Tančívalo se v hospodě u Podešvů v Leskovém. Podle paní Koňaříkové (nar. 1907) se při zpěvu držela dvojice v držení polootevřeném. Váhu přenášeli oba stejným směrem (v lichých taktech na pravé nohy, v sudých na levé). Spojenými pažemi při tom „zvŕtali“: pohybovali ve směru natáčení. Víření bylo hlavní taneční figurou. Tempo bylo prudké.

Tančili: Zdeněk Platzer (1935) a Pavla Kneblová (1962). Hrála muzika souboru Jasénka ze Vsetína ve složení: primáš Zdeněk Kašpar (1925), obligátní housle Stanislav Tomanec (1926), housle terc Zdeněk Zmeškal (1958), 1. violový kontr Jan Volčík (1955), 2. violový kontr Jan Both (1942), flétna Břetislav Rokyta (1932), klarinet Petr Živocký (1965), kontrabas Jaroslav Zmeškal (1932) a cimbál Růžena Děcká (1946).