E. III. 12 SUITA DÍVČÍCH HER K ČIŠTĚNÍ STUDÁNEK ZE STŘEDNÍCH A VÝCHODNÍCH ČECH (V KOMPOZICI JAROSLAVY HOCKOVÉ)

České varianty tohoto pozdně letního dívčího zvyku s cho-rovodovými prvky mají různé názvy. např. “vymývání” nebo “vybírání” a “čištění”, též “vylévání studánek”, umělecké pojetí ve skladbě Bohuslava Martinů na text M. Bureše zpopularizovalo společný název pro Čechy i Moravu “otvírání studánek”. Do jeho básnického podkladu byly však pojaty i originální, vysoce poetické texty ze skutečného lidového zvyku, které zapsal učitel Karel ve Vlčkově na Litomyšlsku.
Protože popis provedení zvyku je na kazetě upraven v taneční návaznosti podle inspirace choreografky Jaroslavy Hockové, není toto pojetí pro další podání zvyku závazné. Proto také do čela zápisu stavíme popisy autentického podání jednotlivých prvků čištění studánek z různých českých krajů, které byly, podobně jako na Moravě, kontaminovány i se zvykem “Královniček”.
L. Želina: Národní pohádky, písně … Vyd. Slavia I, str. 25, 1873: Před více než 50 lety každoročně, “když nejdelší den byl odbývala se národní slavnost u Litochy. Děvčata napekla věnců, jež ozdobila pentličkami strakatými a šla pak s jinochy s hudbou k Litoše (studánce). Chasníci, opatřeni náčiním, studánku pak vyčistili a vybrali, načež pak vespolným tancem a zpěvem den až do soumraku strávili a s hudbou opět domů se vraceli.”
Pozn.: obvykle bylo čištění studánky prací dívčí.
J. Zemánek: Studánka z Prachovic (okres Chrudim). Tance našich okresů. Chrudimsko a Nasavrcko, Chrudim 1912, díl III, s. 449: “Na sklonku léta pořádala prachovická děvčata slavnost “Vybírání studánky” na kopci u staré kovárny. Před stavením nejhezčí družičky sešli se mládenci s družičkami. Hudba spustila, hlavní družička vykročila s mládencem … směrem ke studánce, za nimi ostatní páry s příslušným průvodem dospělých, kluků i bab. Průvod se zastavil kolem ověnčené studánky. Nejhezčí družička přistoupila k studánce a držíc v ruce kytku, oslovila veršovaným proslovem nejdříve družičky, potom mládence a panny a pak ostatní. Hlavní mládenec nabral do sklenice vody a zavdal své družičce, ta zas jemu a pak (podle zmíněného pořadí – H. L.) ostatním, přičemž hudebníci hrávali oblíbenou píseň “U studánky stála, vodu nabírala” – nebo i některý taneční kus. Byla-li studán­ka zanesena, vybírali ji. Potom hnul se průvod za zvuku hudby k hospodě, kde se hned začalo tančiti. Družičky platily samy hudebníkům a chodily si také zato samy pro tanečníky po celou zábavu.”
Někdy chlapci, provázející dívky ke studánce, postavili se do kruhu kolem ní a dívek.
Na Pelhřimovsku hlavní družička “vylévání” prováděla do 4 stran za doprovodu volání všech družek: “Teč, vodičko čistá, do všech čtyřech stran, od větru a bouře, studánko nás chraň”. Hlavní družička pak pronesla zaříkání: “Neseme háky, hrabice, na zlý čarodějnice, na bláto a na kamení, lidem buď zas k potěšení”. Po té pozvala přítomné na zábavu a se sklenicí vody ze studánky dávala připít všem se slovy: “Vy mládenci a panenky, napijte se vody z této studánky, napít se jí každý může. vždyť lacinější, než od šenkýře. A vy páni muzikanti, hleďte pěkný pozor dáti, až do hostince přijdete, nenechte na sebe volati”. Tuto zábavu zde nazývali “Za studně” a děvčata ji pořádala “na revanš” pro chlapce, kteří měli zase na starosti zábavu májovou. (Říkání družičky bylo obvykle delší a oslovovalo např. žertovnými sentencemi starostu a další přítomné osoby. – H. L.)
Časopis Český lid přináší ještě řadu informací o této slavnosti z různých českých krajů, například z Táborska od J. Švehly, roč. 31, 1931, s. 180 a Fr. Teplého, roč. 14, 1905; Slavnostní čištění studánky v Sloukovicích u Přelouče, roč. 31, 1931, s. 180 aj.
Protože v tomto zvyku jde o událost, která by mohla být snadno pořádána v pleném, bylo by dobré se na způsob tohoto provedení soustředit. Kompozice uváděná na kazetě je scénickým obrazem s velmi dobře rozvinutou tématikou, která by však neměla být doslova imitována. Bohatá zásoba zpěvního projevu a tématiky přinášejí možnosti dalšího rozvinutí děje. Je třeba také připomenout, že doprovodné písně je žádoucí uvádět á capella, neboť to je jeden z příznačných slohotvorných způsobů při interpretaci chorovodového typu tance.

Allegretto

Až bude máje, půjdem do háje,
co tam budem dělati, studánečku kopati,
studánečku maličku, aby měla vodičku.
Vijme, vijme věnce, dělejme pletence,
však je dosti kvítí, až se louka svítí,
však je dosti lupení, až se hora zelení.

Pletla jsem, pletla jsem, zaplétala jsem,
červeným, zeleným modrým harasem
ještě mi zůstalo klubíčko nití,
pomož mi, Andulko, pomož mi plísti,

Kdo nám ten věneček pomůže zaplést,
/: pomož, pomož, pomož mi Marjánko, :/
pomož, pomož.
Kdo nám ten věneček pomůže rozplést,
/: pomož, pomož, pomož mi Marjánko, :/
pomož, pomož.

Karolinka: Já jsem malá Karolinka s kulatou hubičkou,
sukničku mám lemovanou červenou pentličkou.
Já chci být královničkou.

Sbor: Budeš, Karolinko, budeš.
Malá Karolinko, klekni na kolínko, podepři si bočky,
chyť se za vrkočky, umývej se, utírej se, vem si, koho chceš.

 

Moderato  

Kde’s holubičko lítala, kde’s holubičko lítala,
že’s své peříčko, žes své peříčko zrousala.

Lítala jsem já přes hory, lítala jsem já přes hory,
svému milému, roztomilému, navzdory.

Karolinko krásná, kde jsi husy pásla,
pásla jsem je u vody, trhala jsem jahody.

Sbor: Když kvítí trhala, věneček uvila.
První ze žebříku, to pro tebe, Jiříčku.
Druhý z marijánku, to pro tebe, Janku.
Třetí z rozmarýnku, to pro tebe Hynku.
Čtvrtý ze šalvěje, ten pustíme po vodě.

Karolinka: Tahleta vodička studená je přes devět mezí voděná.

Sbor: Studánko, vstávej, vodičku dávej,
usměj se, potěš se, je jarní den.

Karolinka: Beru tě, vodičko, po proudu, abys měla celý rok vodu.
Vím já o studánce na zelené louce, je v ní voda čistá, napij se, má milá.

Sbor: Vím já o studánce na zelené louce, je v ní voda čistá, napij se má milá.

Obsah písní také motivuje jednotlivé děje tanečního provedení zachyceného na kazetě:
1. Sborový recitativ: “Až bude máje, půjdeme do háje Následuje píseň “Vijme, vijme věnce…”. Dívky se postaví do řad, dosti vzdálených od sebe, 2 dívky postoupí do středu a utvoří bránu, kterou pak procházejí dvojice do různých stran a utvoří v pozadí malý kroužek, v němž si rozeberou připravené rekvizity -věnečky.
2. Při písni “Pletla jsem…” se D zformují do jednoho choro-vodového “hadu” spleteného tak, že 1. rukou uchopí pravici, kterou D za ním stojící položila na její pr. rameno a svou p. ruku položí zase na 1. rameno D ji předcházející, a tančí “splétání” a “rozplétání”. V závěru se “had” rozvolní a D se postaví do dvou půloblouků na každou stranu. Královnička uprostřed pronáší své říkání: “Já sem malá Karolinka…”. Sbor odpovídá “Budeš králov-ničkou, budeš”, a pokračuje “Malá Karolinko…”. Sbor a Karolin­ka vše z recitativu náznakovými pohyby imitují. Za zpěvu první sloky písně “Kdes, holubičko, lítala…” prostře Karolínka na zem šáteček a dívky ji strojí. Za zpěvu druhé sloky projde pod šátky řadou dvojic, kterou zatím ostatní dívky utvořily. Za zpěvu písně “Karolinko, krásná…” dívky utvoří dva spojené zástupy a rozejdou se do 2 řad (do kruhu) za Karolinkou, která odešla pro džbánek.
Karolinka pak poklekne “u studánky”, kolem níž D, jedna po druhé, pokládají své věnečky s říkáním:
3. “Když kvítí trhala…” Karolinka čistí studánku a říká: “Tahleta vodička studená…”. Sbor navazuje: “Studánko vstá­vej…”. Karolinka říká: “Beru tě, vodičko, po proudu, abys měla celý rok vodu.” Přitom nabírá vodu a vylévá ji do čtyř světových stran, vstává a D si rozeberou věnečky a postaví se do polokruhu kolem ní. Ta říká: “Vím já o studánce na zelené louce, je v ní voda čistá, napij se. má milá.”

Dramaturgie a choreografie: J. Hocková
Popis: H. Laudová

Tančí a zpívají členky souboru Benešáček z Benešova Romana Hocková (1972), Lenka Horáčková (1979), Lucie Kohoutková (1982), Renata Krosnářová (1979), Michaela Machačová (1973), Jindřiška Mudrová (1982), Markéta Petrášková (1981), Kateřina Roušavá (1982), Kateřina Simonová (1980), Karolina Skopcová (1982), Jana Suchá (1979), Eva Šípková (1981) a Klára Tůmová (1980), sólistka Kateřina Horáková (1982) .