D.27 HRY A TANCE PŘI TRHÁNÍ LNU NA ZÁPADNÍM HORÁCKU

Recitativ:

Petrolenko, Petrolenko, vijemeti věneček,
abys ty nám požehnala napřesrok zas leníček.

Vijeme Helence věneček,
aby nám dala napřesrok leníček,
na ty dlouhý léta, aby panímáma
dobrý buchty pekla.

Náš tatíček, nebožtíček, dej mu Pánbu nebesa,
on vozíval starý báby na trakači do lesa.

Náš tatíček, nebožtíček, já jsem jeho vlastní syn,
on měl pytel dvacetníků, já sem mu je roznosil.

Tlučeme dudka, tlučeme dudka!
Paseme srnky!

Tlučeme kozla, tlučeme kozla,
/: Dudku, dudku, dudečku, dudečku,
dudku, dudku, dudečku, náš. :/

Panímámo zlatá, otvírejte vrata,
/: my vám vezem pěknej věnec ze samýho zlata. :/

Pantáta má hodný koně, oni sváží do stodole,
/: do stodole, do sklepů, na celý rok forotu. :/

Len, jako jedna z nejdůležitějších hospodářských rostlin na Horácku vyžadovala mnoho práce, ale také se kolem něj soustředilo i mnoho různých zvyků i zábav. Nejvíce j i c h bylo při trhání lnu. Ženy, které trhaly len a skládaly jej do snopků vedle na louku, aby se usušil, nechaly v rohu „lniště“ několik trsů lnu. Z toho upletly od spodu nahoru copánek, stočily jej do věnečku nebo do spirály a zatížily kamínkem. Říkaly tomu. že to nechávají „P. Marii na košilky“, někdy též „Helence na košilky“ atp. Zpívávala se přitom též píseň „Petrolenko, Petrolenko …“ Pokud bylo v okolí nějaké kvítí, natrhaly z něho kytici, upletly věneček a položily ho kolem věnečku ze lnu. Je to zřejmě prastarý zvyk ponechávání obětiny na poli pro zajištění příští úrody.
Některé veselejší ženy odříkávaly ještě říkanku: „Pleteme Helence věneček …“ Pak se uchopily za ruce buď dvě a dvě, nebo utvořily kolem věnečku kolo a cválaly kolem jedním i druhým směrem buď mlčky nebo za hlasitého výskání nebo za zpěvu písní. Zpívávaly se různé písničky známé z dívčích kol u muziky (Náš tatíček, nebožtíček…). Z toho se pak uchopily dvě a dvě v objetí čelem proti sobě a prudkým obkročákem obtančily několikrát kolem věnečku. Pak přišel na pole mezi ženy obvykle hospodář a přinesl j im počastování na oslavu dokončení trhání lnu. Panímámy výskaly, utvořily kolo kolem pantáty, skákaly kolem něj cvalem i za zpěvu různých písní a konečně jej uchopila některá do tance a tančila s ním rovněž obkročákem. I další ženy s ním tančily a nezřídka se stalo, že se svalili na jednu hromadu.
Len se rozložil na sousedním poli a ženy mezi tím. co se sušil, prováděly různé hry. které měly napomoci k tomu, aby se len uležel.
Tak jedna za druhou dělaly po rozloženém lnu nebo vedle po louce „kotrmelce“ (metaly kozelce). Nebo jedna za druhou se natáhly na zem a válely sudy jednotlivě s hlasitými pokřiky, nebo i ve dvojicích. Pokud měly ještě dosti síly a domnívaly se, že len není dosti uležen, posedaly různě po louce a po lnu, stáhly si zezadu dopředu kanafasové sukně a uchopily jejich čipy mezi kolena, paty nohou opřely o zem a nyní střídavým nadzvedáváním se cípem sukně a odrážením patami od země se posunovaly vpřed, „tloukly dudka“, narážejíce hýžděmi na zem.
Další podobnou hrou bylo pasení srnek. Někdy říkaly také „tlučení kozla“. Dvě a dvě ženy čelem proti sobě, první v předklonu až k zemi, prostrčí hlavu mezi koleny druhé a obejme zvenčí její nohy. Druhá se přes ni předkloní a uchopí j i pevně oběma rukama za hýždě. Nyní střídavě jedna a druhá si zvedají nohy od země a pevně j i m i zpět narážejí na zem postupujíce různě polništi.
Dalším z prvků bylo i koulení po zemi. Ženy si sedly zkřižmo na zem, uchopily rukama špičky překřížených nohou a v tomto posedu se válely po zemi tak. že přepadly na pravý loket, hlavu sklonily dopředu, převalily se přes záda zprava doleva, pak přes levý loket na překřížené nohy a kolena a zase se takto válely jako hlávky zelí dále. Tímto koulením se dostávaly mírně z místa vpřed. Tzn., že se každá koulela po malém kroužku. Pak ještě zaskákaly v dřepu dudka podle písně „Dudku, dudečku…“.
Na konec všech těchto her naložily své nářadí, případně i některou z žen na trakař, a s veselým výskáním a zpěvem ujížděly ke vsi.

Tančí Bohumila Doležalová /1972/, Hana Doležalová /1974/, Lenka Musilová /1977/, Dana Sedláková /1975/, Jitka Sedláková /1976/, Simona Špačková /1973/ a Jana Tomášková /1976/ ze souboru Rožínka z Dolní Rožínky, Hana Čermáková /1978/, Magda Doležalová /1975/ a Marcela Valdezová /1978/ ze souboru Pramínek z Jihlavy.