Zdaleka poznám Lanžhočanky,
majú vyblýšťané podkověnky, ajása héj,
[: vyblýšťané podkověnky :].
Povyšívaná každá cełá,
barvú, tulipánem, jabúčkama, ajása héj,
tulipánem, jabúčkama.
Ej, keď slunéčko pěkně svítí,
Lanžhočanky sú jak v lúce kvítí, ajása héj,
Lanžhočanky sú jak kvítí.
V podání mladší generace se tančí lanžhotská vrtěná svižněji a rychlejšími kroky s méně hlubokými podřepy než u generace starší.
Tanec má dvě části:
I. Zpěv taneční písně (zpívá se po jednotlivých slokách), zpívají chlapci (někdy se k nim připojí i dívky).
II. Víření. Rychlými běhovými krůčky, někdy s náznakem mírného podřepu na vnitřní noze, nejčastěji v postavení pravými boky u sebe vpřed i vzad. Na začátku tance jsou obvykle vkládány před víření natřásavé pohyby CH i D spojenými pažemi ve stoji čelném proti sobě.
Popis jednotlivých tanečních kroků a figur:
I. Zpěv 1. sloky taneční písně
Dvojice stojí v kruhu kolem máje, D po pravici CH zavěšena levou rukou do jeho pravé pokrčené paže, pravice D připažena. CH volnou levicí občas při zpěvu gestikuluje (při gestu bývá často ruka zalomena v lokti, prsty a dlaně vzhůru). Při zpěvu stojí obvykle tanečníci v klidu, jen někdy je patrný sotva znatelný pohyb (mírné natočení CH při zpěvu, náznak přenesení váhy těla z nohy na nohu ap.)
II. Hudba opakuje nápěv k tanci v rychlém tempu
Dvojice se postaví čelem proti sobě. Na začátku tance D předstoupí před CH nebo on si ji před sebe obloučkem předvede. Ve stoji čelném proti sobě se uchopí za obě ruce vzpažmo, ruce až ve výši hlavy. D má ruce hřbety nahoru. CH ji drží zespod zlehka prsty za její ruce.
1. – 8. takt: Tanečník i tanečnice v každém taktu napínají k svému protějšku s dvěma limity pravou ruku k levé straně hlavy svého protějšku (první takt) a rovněž dvěma lehkými limity levou ruku k pravé straně své hlavy. Přitom se zlehka natáčejí ve směni pohybu paží. Toto natáčení se někdy přenáší i na kyčle a na nohy. D však většinou stojí v klidu. Někdy tímto potřásáním se rozestoupily páry z těsnějšího postavení v kruhu do prostoru, takže tanečník před sebou vedl tanečnici (v každém taktu postoupili jedním krokem vpřed-CH vpřed, D vzad). Jestliže natahuje pravou ruku CH vpřed, vykročí pravou nohou vpřed a D levou nohou vzad.
9. – 16. takt: Víření dvojic v postavení pravými boky u sebe. CH uchopí D pravou rukou kolem pasu, levou ruku pokrčenou mírně v lokti otočí dlaní mírně vzhůru. D mu položí levou ruku přes jeho pravé rameno a pravou ruku hřbetem vzhůru vloží do jeho nastavené levé dlaně. V tomto postavení pravými boky u sebe víří libovolný počet taktů (řídí se to obvykle nápěvovými frázemi) vpravo kolem – oba čelem vpřed. Vykračuje nejčastěji vnitřní noha. Krůčky jsou rychlé, krátké, našlapované vnitřní nohou na celé chodidlo, někdy s náznakem mírného ostřejšího podřepu. Krok vnější nohou se provede poněkud lehčeji než vnitřní nohou, s mírným nadnesením. Někteří tanečníci se otáčejí obyčejnými rovnými kroky vpřed bez náznaku podřepu. Na konci nápěvové fráze ve 2. době taktu dokročením vnější nohy zastaví víření a od dalšího taktu ve stejném držení a postavení (pravými boky u sebe) se otáčejí pozpátku kolem společné osy. Opět vykračuje vnitřní noha (pravá), levá noha mírně zakračuje za nohu pravou. Směr víření se může takto několikrát vystřídat. Pak se dvojice zastaví na místě, kde skončilo zpívání, D se zavěsí do CH a následuje další sloka písně. Po ní se opět tančí jak je nahoře uvedeno.
Zajímavým detailem při držení dívky chlapcem je vložení krajkového nebo vyšívaného šátečku dívkou při nátřesech do pravé ruky chlapcovi, který pak dívku obejme tak. že ji položí za záda ruku, ve které má rozprostřen jí podaný šáteček.
I když některé dvojice jdou úplně rovně bez podřepu rychlými krůčky, přesto celá postava při tanci pulsuje. Toto pulsování asi působí vznosné držení tanečníků, vytažení se poněkud z pasu a určité našlapování střídavě na vnitřní a vnější nohy, kterým se postava mírně rozechvívá. Přispívá k tomu i charakter dechové hudby. Takto se tančí až do konce. Tanečník si může zvoláním „úvratí“ vynutit opakování tance. Lze říci, že při vrtěné tančené soudobou lanžhotskou chasou se objevují dva stylové principy:
a) Víření s náznakem podřepu v první době taktu a zpětné mírné nadnesení ve druhé době taktu (určitý druh houpavého pohybu). V tomto druhu víření u některých tanečníků nebo tanečnic někdy vyznívá krok vířivý jako krok s přísunem vnější nohy.
b) Otáčení kroky stejného charakteru, spíše rovnými bez podřepů, krátkými, našlapovanými na celé chodidlo. V tomto případě při každém kroku je patrný mírný kmih hlavy, paží i trupu tanečníků.
Tančí chasa z Lanžhota 1. stárek Jaromír Šulák (1971) a Lucie Baťková (1977), 2. stárek Jiří Sedláček (1972) a Marie Tučková (1976), Jiří Bartoš (1969) a Radka Uhrová (1977), Josef Gajda (1970) a Anna Kosková (1978), Luděk Prajka (1974) a Martina Uhrová (1976), Milan Svačina (1974) a Vlasta Uhrová (1977), Pavel Uher (1970) a Alena Svačinová (1974), muzika jako v J. 1.