B. 1 STARODAVNY

1. Aj zarzej, zarzej, muj koničku vrany přes pole jeduci,
aby uslyšela moja nejmilejši v komůrce seďuci.

2. Jak ho uslyšela zaplakať musela o koňa vraneho,
ně tak o konička jako o Janička, Janička švarneho.

Točivý tanec z horských úbočí Beskyd a povodí horního toku řeky Ostravice, takt 3/4 někdy bývá označován i názvem „taněc“. Hudebně je podložen velkým množstvím písní 3/4 taktu, polonézového rytmu.

Tanec má několik částí:
I. „Procházka“ dvojic po kruhu nebo volně v prostoru různými druhy chůze, vždy za zpěvu jedné sloky taneční písně. Tempo je volné. Na závěr „procházky“ v posledním taktu se dvojice zastaví a otočí se k sobě se vzájemnou poklonou hlavy – na a), b). Na c) CH tleskne, D výdrž ve stoji.

Popis figur a kroků.
I. „Procházka“ se zpěvem.
Volné tempo (viz hudební záznam). Tančí dvojice smíšené levým bokem do středu, CH uvnitř.
Držení:
a) za vnitřní ruce v připažení.
b) CH uchopí D pravicí kolem pasu. D se zavěsí levou paží zezadu přes pravou paži CH (ruka směřuje volně dolů, prsty poněkud sevřeny). Volné vnější paže podél těla (nikdy v bok!).
c) možno též v závěsu za lokty (D zavěšena levicí do pravice CH).
Popis kroku:
Pomalá zpívaná část starodávného je provedena chůzí různého charakteru. V každé době taktu jeden krok.

1. Chůze s jednoduchým pérováním:
a1: Měkké našlápnutí přes patu. bez akcentu a bez pokrčení v kolenou (měkkost dělá chodidlo).
a2: Měkké plynulé vyhoupnutí na přední část chodidla. Všechny pohyby jsou velmi vázané, temeno hlavy se pohybuje ze základní roviny ve stoji přímém do malé vlnky nahoru.

2. Chůze se zdvojeným pérováním
a1 = a1 z chůze s jednoduchým pérováním.
a2: Po vyhoupnutí na přední část chodidla následuje ještě jedno menší zhoupnutí s odlehčenou patou. Vše je opět měkké, vázané, lehké.

3. Houpavá chůze s přenášením váhy těla vpřed a vzad
a = a1, a2 z chůze č. 1 (s jednoduchým pérováním). CH i D udělají krok pravou vpřed, levá nepřisouvá (váha těla na pravém chodidle).
b: Krok levou vzad, váha těla se přenese vzad na levé chodidlo, pravá nepřisouvá (zůstává na místě). Levá noha došlápne vzadu lehce na celé chodidlo, ale pata se hned nadlehčí a vypéruje tím krok vzhůru na přední část chodidla.
c = a) atd.
V lichých taktech vykračuje pravá noha vpřed, v sudých taktech levá noha (srov. krok jedné varianty- „taňce“ z Opavska nebo „cófavé“ z Hané). Kroky doprovází mírný pohyb trupu: při kroku vpřed slabý náznak předklonu, při kroku vzad záklonu (spíše odklonu nazad).

4. Chůze v postavení dvojice čelem proti sobě. CH levým, D pravým bokem do středu s pohybem pánve při každém kroku stranou.

Držení:
CH skrčí ruce v předpažení dlaněmi vzhůru (lokty směřují k tělu). D totéž, dlaněmi dolů. CH uchopí D za lokty zdola, D uchopí CH shora. Paže obou se o sebe opírají v záloktí. Chůze je rovná, bez pérování, ale při každém kroku se vysouvá pánev stranou: při kroku levou doleva, při kroku pravou doprava. Pohyb pánve je vodorovný, klidný (pánev nesmí podklesávat). CH vykročí levou nohou. D pravou (v lichých taktech). V sudých taktech naopak. Při kroku s pohybem pánve stranou ramena a spojené paže jsou v klidu, nekomíhají. Kroky jsou čelné bez náznaků úkroků stranou.
Dvojice se pohybuje volně v prostoru vpřed, někdy i couvavě (CH ustupuje nazad). Libovolně mezi chůzí vpřed nebo vzad se dvojice otáčí stejným krokem na místě kolem společné osy vpravo o půl nebo jeden a půl kola ve stejném držení pravými boky k sobě tak. že po otočce postupuje CH pozpátku a D vpřed. Střídání otoček a chůze přímým směrem je záležitostí improvi­zace tančící dvojice (především CH). Na konci každé volné zpívané sloky a „procházky“ kterýmkoliv z uvedených kroků, v závěru písně se dvojice pustí a v postavení čelem proti sobě se v posledním taktu vzájemně pokloní malým hrudním předklonem a sklonem hlavy (a, b). Na c) CH tleskne výrazně pravou dlaní do levé, D výdrž ve stoji.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy.
Rychlé tempo (viz hudební záznam – dohrávka).

Postavem a držení:
1. Držení „čardášové“
Dvojice čelem proti sobě pravými boky u sebe. CH uchopí D oběma rukama kolem těla („v objetí“ – dlaně CH spočinou na lopatkách D). D uchopí CH oběma rukama ze stran za ramena.

2. Držení kolové
Dvojice ve stejném postavení pravými boky těsně vedle sebe. Uchopí se jako ke kolovému tanci. CH obejme D pravou rukou kolem těla (asi ve výši lopatek), D položí levici přes jeho pravé rameno. Volnými pažemi se uchopí za ruce a napnou je volně stranou.

Popis kroků při víření dvojice:
1. Kroky přísunné.
V „čardášovém“ držení tančí většinou oba tanečníci stejným krokem (v každém taktu se otáčejí třemi rychlými přísunnými kroky):
a1 – a2: Oba vykročí vnitřníma (pravýma) nohama vpřed po obloučku, měkce došlápnou na celé chodidlo a krok vypérují vahou (tj. dolů) s mírným povolením kolena. Levá noha udělá na a) nedotažený přísun po přední části chodidla s nepatrným náznakem výponu k noze pravé.
b = a).
Víření je plynulé, s měkkce pérovaným, houpavým pohybem.

2. Kroky kombinované.
a1: CH i D vykročí vnitřníma nohama (pravýma) o půl stopy šikmo vpravo vpřed (obě chodidla co nejtěsněji u sebe).
a2: Nedotažený přísun levou nohou ke středu pravého chodidla.
b1: Krok pravou nohou vpřed jako v a).
b2: Zvrt na pravé noze (pata se odlepí od země a trhem doleva pootočí chodidlo).
c1: Krok levou nohou vpřed asi o jednu stopu po obloučku (noha našlapuje mírně šikmo vlevo).
c2: Zvrt na levé noze (uvolněná pata se stáčí mírně doleva).

V každém taktu se dvojice otočí jednou dokola. Zvrty jsou výrazné, krok je hladký.

3. Kroky střídavé
CH se otáčí kombinovanými kroky (viz 2.) – krok – sun + krok + krok. D se otáčí nedotaženými přísunnými kroky, tři v taktu (viz 1.). Při střídavém kroku je držení vždy kolové (pravými boky u sebe). Při „čardášovém“ držení a stejném kroku obou partnerů prochází osa otáčení středem mezi oběma tanečníky. Při kolovém držení a střídavém kroku (jiný krok u CH. jiný krok u D) prochází osa otáčení pravou nohou CH a D ho vlastně obíhá. Při víření musí být vnitřní nohy stále těsně u sebe.

III. Individuální taneční projev CH a D.
Po společném víření mohla následovat ještě jedna rychlá sloka (viz hudební předloha), při které se D otáčela sama na místě třemi rychlými přísunnými kroky v taktu, nebo po kruhu kombinovaným krokem (krok – sun + krok + krok). Vykračuje pravou nohou a otáčí se doprava. CH kolem ní nebo za ní „cifroval“ – prováděl různé ozdobné poskoky a skoky, např. krok -sun + poskok. Mnohé z chlapeckých prvků byly odvozeny z mužského tance „skoku“. Nebo D se podtáčela pod spojenými pravicemi (CH ji přidržuje pravicí shora a postupuje za ní rovněž různými poskočnými aj. kroky).
Po starodávném následovala zpravidla 2/4 dohra. V poslední době to mohla být kterákoliv polka a tančila se běžným hladkým způsobem. Původně to však byla polka „přisedavá“.

„Přisedavá“ polka:
Místo kroku přeměnného se tančí krok přísunný s akcentem (až skoro s přidupem) na druhou dobu taktu, na „přisednutí“. Tančí se v „čardášovém“ držení na a) krok pravou nohou, na b) „přisednutí“ (přičapnutí), v sudých taktech totéž levou nohou.

Tančí členové souboru Grunik z Ostravice Lukáš Konopáč (1978) a Leona Horová (1979), Vítek Konopáč (1972) a Veronika Švébišová (1978), Daniel Ryšávka (1977) a Miroslava Tumová (1978), hraje muzika Lipka z Ostravy ve složení Čestmír Ramík (1956) prim, Alexej Kolcun (1960) housle-terc, Jiří Šmíd (1940) viola-kontr a Jiří Welszar (1960) kontrabas.