I. 8 DOŠKÁŘSKÁ – SLÁMKOVÁ

Starý došky vázal, do stodoly skládal,
můj starý stařečku, dajte otépečku.

I. Doškářská z Hovoran.
Doškářská se tančí přes dvě zkřížené slámky. Tanečník se postaví čelem před hudbu a před sebe položí přes sebe dvě slámky. První leží vodorovně před jeho chodidly. Druhá slámka kříží vodorovně ležící slámku tak, že prochází mezi chodidly tanečníka. Kříž ze slámek rozdělí před tanečníkem taneční plochu do čtyř políček. Pravé chodidlo otočeno špicí k vodorovně ležící slámce (č. 1) je v poli A. Levá noha rovněž otočená špicí k vodorovně ležící slámce (č. 1) je v poli B. Pole před slámkou č. 1 nad polem A označujeme jako D a vedlejší pole za slámkou č. 2 jako C. Tanečník za zpěvu písně překládá střídavě pravou a levou nohu křížem do protilehlého políčka.
1. takt – a: Ve stoji na levé noze v poli B uvolní pravou nohu z pole A a dotkne se špicí křížem země pole C.
b: CH pozvedne nohu z pole C a vrátí ji zpět do pole A do původního postavení.
2. takt – a: CH pozvedne levou nohu z pole B a dotkne se křížem její špicí země v poli D (před pravou nohou).
b: CH zvedne překříženou nohu a vrací ji zpět do původního postavení v poli B.
3., 5. a 7. takt = 1. taktu.
4., 6. a 8. takt = 2. taktu.
Takto přezpívá tanečník první sloku písně a naznačuje současně směr, kterým bude při příštích opakováních nápěvu přeskakovat slámky.

Hudba opakuje nápěv poprvé v poněkud rychlejším tempu.
Tanečník stejným postupem (začíná pravá noha) začíná tancovat:
1. takt – a: Ve stoji na levé noze se dotkne CH špičkou pravé nohy země v poli C (před levou nohou).
b1: Odrazem do výšky přeskočí rychle pravou nohou zpět do pole A.
b2: Překříží levou nohu před pravou a dotkne se špicí pole D (váha těla je na pravé noze v poli A).
2. takt – a1: Levá noha uskočí z pole D zpět do pole B (došlápne na celé chodidlo – váha těla spočívá plně na ní).
a2: pravá noha překříží před levou a dotkne se špicí pole C (váha těla je na levé noze v poli B).
b1: Pravá noha uskočí z pole C zpět do pole A (došlápne na celé chodidlo – váha těla spočívá plně na ní), levá noha se uvolní.
b2: Překříží levou před pravou nohou a dotkne se levou špicí pole D (váha těla je na pravé noze v poli A).
3. takt – a1: Levá noha uskočí zpět z pole D do pole B (došlápne na celé chodidlo – váha těla spočívá plně na ní), pravá noha se uvolní a na a2: překříží před levou nohu a dotkne se špicí pole C (váha těla je na levé noze v poli B).
b1 a b2: b1 a b2 = 1. taktu. Takto se tančí až do konce přehrávky (do konce 8. taktu).

Hudba opakuje nápěv písně v ještě rychlejším tempu.
Tanečník přeskakuje rovněž v rychlejším tempu překřížené slámky tak, že v 1. taktu a) poskočí na levé noze v poli B a pravou nohou se dotkne špicí země obvykle poněkud opožděněji v poli C. V 1. taktu b) pak přeskočí opačnýma nohama: odrazem do výšky pravá noha se vrací do svého původního pole A (je na celém chodidle) – váha těla spočívá na ní. Levá noha překříží o něco opožděněji nohu pravou a dotkne se špicí země v poli D. Takto přeskakuje tanečník až do konce přehrávky.
Při dalších přehrávkách může hudba ještě více zrychlit tempo. Slámečková, nazývaná v místech kde byla zapsána (Hovo-rany) doškářská, je tancem obratnosti a často soupeřili dva i více tanečníků, kdo déle vydrží slámky přeskakovat, aniž poruší kříž ze slámek.

II. Slámková ze Šardic.
Doškářská z Hovoran a slámková ze Šardic se tančí na stejný nápěv a stejnou píseň. V Šardicích je však poněkud jiné prove­dení.
CH položí slámky křížem přes sebe tak, že vytvoří kříž na koso (šikmo). Položením slámek šikmo před sebe se vytvoří před H čtyři kosá (trojúhelníková) pole. Před CH je pole A (CH v něm stojí oběma chodidly). Vpravo je pole B, vpředu před A pole C, vlevo pole D.

Postup tance.
CH zpívá taneční píseň. Při zpěvu buď stojí nebo překládá nohy postupně z jednoho pole do druhého takto:
1. takt – a: Ve stoji na levé noze v poli A zvedne pravou nohu a dotkne se křížem špičkou země v poli D.
b: CH zvedne pravou nohu z pole D a shora se jí dotkne špičkou země v poli C.
2. takt – a: CH zvedne pravou nohu z pole C a dotkne se špičkou země v poli B.
b: CH zvedne pravou nohu z pole B a došlápne plochou celého pravého chodidla zpět do pole A vedle levé nohy.
3. – 4. takt = 1. – 2. taktu, ale nyní překládá CH ve stoji na pravé noze levou nohu. která se dotýká špičkou země v 1. taktu – a: v poli B.
b: v poli C, ve 2. taktu – a: v poli D, v b: se vrací do původního postavení v poli A vedle pravého chodidla.
Pohyby taktů 1. – 4. se ještě jednou opakují. V závěru 8. taktu tanečník stojí na obou chodidlech v poli A.

Hudba opakuje nápěv k tanci v rychlejším tempu.
Tanečník střídá skoky roznožmo v rovině čelné (pravá noha v poli B. levá noha v poli D) se stojem rozkročmo v rovině bočné, poprvé pravá noha vpředu v poli C, levá vzadu v poli A. Následuje znovu poskok roznožmo v rovině čelné (pravá noha v poli B. levá v poli D) a poskok v rovině bočné, nyní levá noha v poli C vpředu, pravá noha v poli A vzadu. Tyto poskoky se v uvedeném pořadí střídají stále dokola (každý poskok se provede na jednu dobu). b: 1. takt – Roznožmo v rovině čelné. b: roznož­mo v rovině bočné – pravá noha vpředu
2. takt: Roznožmo v rovině čelné jako v 1. taktu a (pravá noha v poli B, levá noha v poli D).
b: Roznožmo v rovině bočné, levá noha vpřed v poli C a pravá vzadu v poli A.
Pozn.: Někteří tanečníci si pořadí skoků pozměňují tak, že začínají skokem do postoje roznožmo v rovině bočné – 1. doba taktu pravá noha vpřed, v 2. době taktu do postoje roznožmo. Tempo může hudba stále zrychlovat, pokud tanečník stačí v ryt­mu skákat přes slámky anebo kříž ze slámek nerozkopne.

III. Doškářská z Hovoran (obměna variantu hovoranského)
Tančí se stejně jako doškářská I. (přeskakování slámek přes kolmý kříž). Rozdíl je pouze v tom, že přes kolmo položený kříž přeskakují současně dva CH proti sobě postaveni čelem k sobě. Mezi nimi leží slámka č. 1 a mezi chodidly jim prochází slámka č. 2. Pohyby při zpěvu a skocích si střídavě uvolňují místo, kam tanečník dosáhne špičkou chodidla. Začínají oba pravou nohou.

Tančí a hrají členové souboru Zavádka z Čejkovic, nejdříve Josef Šťavík (1963) a Radek Latík (1968), pak také Jan Konečný (1968), Radek Konečný (1967), Jiří Opluštil (1964), Radek Špára (1973) a Marek Trávníček (1974), muzika jako v I. 7.