B. 18 VAŁASKÁ – TOČENÁ Z JASENNÉ

/: Dyžs’ chtěla husy pást, mělas’ jich dobře pást, :/
/: mělas’ jich nepúščat, ej za zelený háj. :/
/za javorový chrást./

/: Třeba su chudobná, chudobnéj maměnky :/
/: přeca sem nedala ledaskom huběnky. :/

Tančí dvojice před muzikou. Tanečník si zazpívá první sloku písně. Při zpěvu bohatě gestikuluje, přidupne si několikrát vždy na začátku taktu pravou nohou, tleskne do dlaní a kývnutím nebo pohledem přivolá poblíž stojící tanečnici. Na opakování nápěvu muzikou jedenkrát spolu víří na místě, střídavě pravými a levými boky k sobě krokem s „přichramováním“ na začátku.

Víření: dvojice pravými boky u sebe. Tanečník obejme tanečnici oběma rukama, tanečnice mu položí ruce ze stran na paže (prsty směřují k lopatkám).
V tomto postavení víří do konce fráze vpravo.

Krok víření: s napadáním na vnitřní nohu (výkročnou) na první dobu taktu. Noha v koleně mírně povolí (nepéruje!). Krok není příliš dlouhý, noha došlápne na celé chodidlo (ne těžce, bez náznaku přídupu). Někdy vykročí tanečnice vnitřní nohou a tanečník vnější. Na charakteru kroku se nic nemění. Správně by měli vykročit oba vnitřní nohou.
Na druhou dobu taktu krok vnější nohou vpřed, noha vtočena špičkou mírně dovnitř. Našlápne lehčeji na přední část chodidla s mírným nadnesením (současně se odlepí od země noha vnitřní a připraví se k dalšímu kroku).
Na konci fráze v posledním taktu se dvojice posledním krokem otočí čelem vzad (doprava). Na první dobu taktu nakročí vnitřní nohou jako při víření, na druhou přísunem vnější se oba přetočí levými boky k sobě, aniž by se pustili.
V další části písně víří doleva. Vykračuje opět vnitřní noha (pokud oba vykročili na začátku vnitřní), nyní levá.
Změna směru se řídí podle stavby písně. Někdy víří dvojice až do poloviny písně vpravo, od poloviny do konce vlevo.
Jindy začíná vpravo, ve druhé části víří doleva a ve třetí opět vpravo.
Dohrávka (hraje se obvykle dvakrát): individuální projev obou.
Tanečník pustí tanečnici, ona založí ruce v bok a otáčí se před ním po kruhu stejným krokem jako u víření (každým krokem se má otočit o půl kola). Tanečník za ní postupuje různě: zpomaleným krokem (jeden v taktu, potlesk do dlaní na začátku), dvěma krůčky charakteru podobně jako u víření – s „přichramováním“: na první dobu pravou nohou malý krok na celé chodidlo, jakoby s naznačeným, ale zčásti utlumeným přídupem, potlesk pravou dlaní o levou (křísne jí shora o levou dlaň, která jde protisměrně nahoru). Na druhou dobu lehčí krok levou nohou vpřed, druhá noha se uvolní a pravá ruka se vrací do původní polohy. (Může vykročit i opačně.) Nebo jde zadržovaným krokem s mírným přídupem, s výdrží ve druhé době: na první dobu nakročí celým chodidlem pravé nohy vpřed, noha mírně povolí v koleně. Pravá ruka křísne dlaní (vlastně prsty) o levou dlaň. Ve druhé době výdrž v podřepu na pravé noze, levá vzadu na svém místě, rovněž mírně v koleně povolená. Pravá ruka se vrací vzhůru nebo zůstane dlaň v dlani. Další takty jako první.

Pak se podobně zpívá druhá sloka. Dvojice se může držet za vnitřní ruce, žena vpravo, a přenáší obvykle váhu těla v lichých taktech vpřed na vnější nohu s vytočením zevnitř, spojené vnitřní paže švih vpřed, v sudých naopak, opačnou nohou.

Tančili Antonín Zdeněk Rokyta (1931) a Věra Rokytová (1934). Hrála Rokytova muzika z Jasenné ve složení primáš Zdeněk Kašpar (1925) ze souboru Jasénka ze Vsetína, obligátní housle Stanislav Tomanec (1926), violový kontr Jan Volčík (1955), 2. violový kontr Pavel Rokyta (1973), klarinet Petr Živocký (1965), flétna Břetislav Rokyta (1932), kontrabas Jaroslav Zmeškal (1932) a cimbál Jan
Rokyta (1938).