G. 12 ŠOTYŠ NAKRAČOVANÝ – KOMINÍK Z PODKRKONOŠÍ

Vivo

Padla moucha do capoucha, tramtararara,
poslouchejte, jak tam houká, tramtararara,
kominík chtěl vymetati, tramtararara,
musel na ni šelmu vzíti, tramtararara.

Další text naznačuje, že šlo patrně opět o řemeslnický tanec. Tančí dvojice v zavřeném držení po celém prostoru. Tanec byl též označován jako “nakračovaný”, t. j. přeměnné kroky polky se tančily výrazně našlápnutím svrchu.
Šotyš se tančil v živém tempu, “presto”; přeměnný krok byl dosti kolébavý.
T. 1.: Jeden kolébavý přeměnný polkový krok na celých chodidlech – kolena přitom pokrčena, rytmus ♪ ♪ ♪ , Ch vykračuje vpravo, D vlevo.
2. : Totéž opačnýma nohama a směrem.
3.  – 4.: Čtyři hladké obkročáky bez pokrčení kolen.
5. – 8. = 1. – 4.
9. – 16. = 1. – 8.
Přízvuky v hudbě na počátku taktů 3., 7., 11., 15. – 16. = refrén obkročákem dupavým.
16.: a) První krok se zkrátí: bez otáčení, druhý krok na druhou osminu, je krátký, spíše do strany než vpřed, jen asi o stopu chodidla vzdálený od druhé nohy.
b) Přísunný krok Ch pr., D. 1., do stoje spatného.
Kroky 9. – 10., 11. – 16. jsou dupavé. Vyklánění trupu musí být přesné a závisí na hbitém pokrčování kolen.

Hudební zpracování: K. Zakl
Taneční nácvik: J. Rychterová
Popis shodný s kazetou: sbírka P. Krejčího, cit., s. 39-40

Tančí a hrají členové souboru Hořeňák z Lázní Bělohrad Jan Pořízka (1963) a Stanislava Mečířová (1976), Milan Rychtera (1960) a Zdeňka Rychterová (1969), Otakar Sedláček (1979) a Jindra Mečířová (1975), Antonín Schánilec (1974) a Věra Najmanová (1974). Zdeněk Šindler (1936) a Eva Sálová (1945), muzika jako v G. 3.