B. 2 FURIANT Z KRÁLOVÉHRADECKA

Tanec furiant je ojedinělým českým tancem polyrytmického druhu, ve kterém se v rámci dvou trojdobých taktů tančí 3 dvoudobě rytmizované kroky. Není však druhem tance s pro­měnlivým taktem. Na kazetě jsou zachyceny dvě varianty jeho provedení.
Je párovým tancem v zavřeném držení dvojice i v provedení jednotlivců.

Allegretto

Sedlák, sedlák, sedlák je velkej furiant,
sedlák, sedlák, sedlák je velkej pán.
Von má pas na břiše a na svám kožiše,
tuli, tuli, tuli, tu-tulipán.

Při úvodním přednesu písně je lépe, aby se dvojice nepohybovaly na místě přísunným krůčkem, jak je zvykem na Moravě, ale udržely si samostatnými dílčími pohyby specifický ráz následujícího tanečního provedení.
Ch a D tančí bez držení po kole vpřed, Ch levým bokem, D pravým do středu kruhu. D začíná krokem vzad.

T. 1. – 2.: Způsob a: Ch třemi dvoudobě rytmizovanými přeměn-nými kroky doprava, doleva a doprava: kroky jsou velmi rychlé a drobné s dupavým přízvukem v prvním kroku, ruce v bok: trup se mírně vyklání do stran; D se točí krokem sousedské před Ch po kole.
3. – 4.: Ch i D dvěma kroky sousedské se točí po kole.
5. – 8. = 1. -4.
9. – 12.: Oba 4 sousedské.
13. – 14.: Tři dvoudobé furiantské kroky.
15. – 16.: Dva kroky sousedské.
9. – 16. se opakuje.

b) : Při opakování tančí Ch ve furiantských pasážích třemi poskoky po kole současně s tleskáním pod koleny.

c) V téže pasáži poskoky po kole v párovém držení zavřeném.

Furiantské pasáže lze dále podle libosti obměňovat. (Viz např. podání Vycpálkova souboru ve IV. dílu této videoencyklo-pedie.)
Tanec furiant je rovněž trvalou součástí repertoáru českých souborů.

Hudební úprava na snímku: B. Vítek sen.
Taneční zpracování: J. Vítková
Popis: H. Laudová

Tančí a hrají členové souboru Radost z Pardubic Jiří Práchenský (1953) a Jitka Vítková (1948) – vedoucí souboru, Petr Slouka (1951) a Věra Vondráčková (1947), Milan Šotola (1978) a Michaela Prokopcová (1977), Marek Vindeman (1969) a Gabriela Šediváková (1978), muzika jako v B. 1, zpívají také Michal Novák (1977), Václav Slouka (1976), Libor Šedivák (1978) a Ivo Zbránek (1977).