A. I. 2 DO KOLEČKA – FORMA PÁROVÁ 3/8

Interpretace melodie J. Holoubek, 1992.

    

/: Má hubičko, šocrličko, to je všechno pro tebe, :/
že já muším nalámati sedum sáhů kame-, sedum sáhů kamene.
/: Sedum sáhů kameníčka, vosum sáhů dřivíčka, :/
že já muším zavorávat potřekovský pole, potřekovský políčka.

Srov. O. Zich, ČL 19, 1909,
s. 222 – 223 starší původní zápis.

S instrumentální variací

V Zichově zápise je rytmus svítáníčka kombinován s furiantovým, závěrečné takty rytmem obyčejným. (V předvedeném tanci však tanečně vyjádřeny nejsou, neboť píseň je pojata jako prostý doprovod v tříosminovém rytmu.)
Základní postavení a držení při třídobém párovém tanci „do kolečka“: dvojice stojí šikmo čelem proti sobě, pravými boky k sobě, pravá noha vykročena mírně vpřed tak, aby pravá chodidla byla postavena rovnoběžně vedle sebe. Tanečníci se nejčastěji drží pravýma rukama vzájemně v bocích, levé paže spočívají na nadloktích partnera. Při prudším tanci D uchopí CH ze strany za ramena, CH položí obě ruce na záda D asi ve výši lopatek. Pro tento typ párového tance „do kolečka“ je charakteristické nízké sunutí výkročné nohy nad zemí: přešlápnutím pravé nohy na plném chodidle na místě a s uvolněním obou kolen při pootočení vpravo do kolečka. Starší způsob otáčení v tanci „do kolečka“, který svojí precizností pohybů a celkovou sevřeností má ráz původního projevu, popsaly dvě výtečné postřekovské tanečnice Kateřina Pivoňková a Barbora Kuželková v r. 1953 a zapsal jej F. Bonuš, cit. práce, s. 175. Z této tradice se leccos v současném podání postřekovské skupiny zachovalo – např. starobylé držení páru rukama zkříženýma za zády, které popsala také Božena Němcová. Připojujeme k popisu tance také charakteristickou doprovodnou píseň L. Kuby.

L. Kuba, Rkp., č. 49 z Vel. Luženic.

/: Skály se pukají, vodička prejská, že se mně, Aničko, po tobě stejská. :/
/: Nejenom po tobě, pro tvoji lásku, jak sem tě miloval, zlatej vobrázku. :/

I. díl předzpěv:
a/ dvojice stojí samostatně vedle sebe, D v pravé ruce šátek, jímž mává do rytmu, levou r. v bok, CH gestikuluje i oběma rukama,
b/ dvojice stojí vedle sebe a podají si ruce v připažení,
c/ uchopí se vnitřníma rukama křížem vzadu tak, že pravá ruka CH spočívá na pravém boku D, levá ruka D spočívá na levém boku CH. Volné ruce jsou v bok nebo připaženy volně podle těla.
d/ podají si obě ruce křížem za tělem; dvojice stojí v mírném rozkročení, ne více, než 1/2 stopy od sebe!
a/, b/ přenesení váhy na pravou nohu, zhoupnutí (zapérování vahou) na pravé noze,
c/ nadhoupnutí na přední část chodidla na pravé noze se současným natočením těla vlevo (mírně). Akcent ke zhoupnutí vychází z boků. Natočení boků vyžaduje samozřejmě malý přísun – vytočení paty levé nohy k pravé. Vytáčí se jen pata! Pohupy a přenášení váhy z nohy na nohu jsou občas prokládány ráznými podupy CH i D, pokřikem: ju-ju-chu-chu! (D pozor! ne „slovenské“ pištění!!!) Často se dvojice též na místě zatočí v držení vedle sebe a podobně.
A. otáčení krokem přísunným: v rytmu
a/ našlápnutí na vnitřní nohy, přenesení váhy na přední část chodidla – pata je stále na zemi,
b/ hluboké zhoupnutí na vnitřních nohou se současným prudkým otočením do kolečka vpravo. Vnější noha se lehce sune obloučkem po přední části chodidla k vnitřní noze,
c/ přísun vnější nohy k noze vnitřní a mírné nadhoupnutí -nadnesení do polovýponu na obou nohou. Při přísunu se dvojice dotočí čelem vzad – v každém taktu se otočí o půl kolečka. Největší část otočení připadá na přísun v c/. CH se otáčí vpřed, D nazad – při běžném kolečkovém držení.
Hudba.
Tanec.
B. otáčení „do kolečka“ třemi drobnými krůčky: při tomto způsobu otáčení připadá na každou dobu taktu jeden drobný, svrchu našlápnutý krůček. Největší akcent má první, při němž se nohy zhoupnou mírně v kolenou (pérování vahou).
Hudba.
Tanec.
Figurace v tanci: CH vytočí D před sebe, podupává nebo se otáčí kolem D, tleská a juchá – D se na místě otáčí kolečkovým krokem. CH uchopí D v pase, D položí CH ruce na ramena, ten ji vyzdvihne prudce do výšky, ale její dopad musí být v rytmu tance přesný.
CH pod svou rukou podtáčí D, ihned se dvojice v dalším taktu spojí do kolečkového držení a pokračuje v točivém tanci; var. CH drží D „na prst“, D se na místě otáčí a CH ji obchází poskočným krokem ad. kombinace. Vše se musí dít plynule.

Do kolečka s furiantovým rytmem.

Současná interpretace J. Holoubek
Srov. O. Zich, ČL 1909, s. 411;
F. Bonuš, 1955, s. 146.

/: Vosy, vosy, vosy, sršáni,
vyletíly na mě ze škály, :/
/: ze škály, ze škaličky,
dyž sem šel vod hubičky:/

/: Houvej, houvej, houvej, já bul bit,
já sem to nedostal jaktěživ, :/
/: kterapak zapomenu,
dyž já tě nedostanu. :/

Taneční pojetí skupiny a/ mladší:
držení zkřížených rukou za zády, rychlé otáčení se během tance mění také na držení dvojice v pase a nad lokty,
b/ starší: v držení dvojice pravýma rukama na pase partnera a levýma rukama nad lokty.
Tančí se třemi vyběhávanými kroky – starší skupina v mírnějším tempu – spíše krokem vyšlapávaným. Furiantový rytmus je vyjadřován třemi dvoudobě zdůrazněnými kroky během dvou 3/8 taktů, nebo přídupem pravé nohy k levé noze.

Do kolečka ve 2/4 rytmu

Současná interpretace, J. Holoubek, 1992

Postřekovo pěkná ves,
hajdom tajdom hajdom dom,
hukous divči kapzu pes,
hajdom tajdom hadom dom.

Divče plače, naříká,
hajdom tajdom hajdom dom,
pes jí s kapzou utíká,
hajdom tajdom hajdom dom.

Předzpěv podobně jako u předešlých tanců. Radostná povaha doprovodných písní tanečníky inspiruje k hojnějšímu poskakování a rozmáchlejší gestikulaci. Základní způsob tance: ve dvoučtvrtečním rytmu: tančí se na místě běhovými krůčky:

1. doba taktu: drobný skůček pravou nohou po směru kolečka s doskokem na přední část chodidla a s došlápnutím na plné chodidlo, s mírným podklesnutím v kolenou a současným zvednutím levé nohy do mírného ohnutí špičkou k zemi.

2. doba taktu: drobný skůček levou nohou s doskokem na přední část chodidla, se zpětným zhoupnutím do vzpřimu v kolenou a s došlápnutím na plné chodidlo pravé nohy. Současně se chodidlo pravé nohy nízko nad zemí otáčí k dalšímu skůčku pravé.
Tanečníci se otáčejí jednou do kolečka zpravidla ve dvou taktech. Skůček levou je vždy o něco delší než skůček pravou, nikdy však pravou nepředbíhá! (Zkráceně podle popisu Bonuš, 1955, s. 157.)

Obě skupiny tančily totožným způsobem. Během celého tance bylo užito též podtáčení děvčat „na prst“, nebo dalších individuálních variací dvojic.

Tančili a hráli v prvém provedení (mladší skupina) titíž jako v A.I.1, ve druhém provedení (starší skupina) tančili:
Josef Etzl (1940) a Barbora Etzlová (1942), Jiří Kapic (1931) a Anna Kapicová (1936), Václav Kreuz st. (1934) a Marcela Kreuzová (1944), Antonín Kuželka st. (1942) a Anna Kuželková (1945), Karel Pivonka (1936) a Anna Pivonková (1934), Milan Vrba (1948) a Hana Vrbová (1950). Ve druhém provedení dále zpívali a hráli titíž jako v A.I.l.