A. I. 1 DÍVČÍ CHOZENÍ DOKOLA PŘED ZAHÁJENÍM TANCE (v kole)

/: Za naši stodolou je řeřáb, sú na ňom řeřabiny, :/
/:míla sem věrnýho milýho, huž mi ho vodlúdily. :/
/: Copa tě, hubičko, chlapec řek, hdyž von šel vod tebe pryč, :/

/: von mi to nastokrát říkával, že huž k nám nepříde víc. :/
/: Von mi to nastokrát říkával, já mu to nevěříla, :/
/: co sem si nešťastná myslíla, že sem mu huvěřila. :/

Dívčí „chození v kole“ bylo na zábavách úvodem k začátku tance. Důsledně bylo provázeno dívčím zpěvem á capella určitých druhů nápěvů, které přešly již do rázu kolečkového rytmu tance v případě, že děvčata již tančila v páru „do kolečka“ nebo ve větším zavřeném kole. Podle jednotlivých fází kráčela, volně se držíc v kole za ruce nebo obvyklým druhem spletení kola za zády. Pomalá chůze se postupně zrychlovala. Zapojením chlapců do kola a rozebráním dívek k párovému tanci začínala vlastní taneční zábava. Na našem snímku se děvčata nejdříve rozdělila do dívčích párů. Toto „chození v kole“ mělo tedy svou určitou funkci a někdy se opakovalo také v přestávkách. Bylo vlastně protějškem dívčího projevu k mužskému „zpívání před muzikou“.
Zásadním pravidlem je, že v párovém i kolektivním kole se pravidelně střídá 1 sloka písně – předzpěv a jedna fáze tance (zpravidla na opakované melodie).
Popis chůze „v kole“: “ Rytmus kroků je podřízen rytmu písničky: v třídobě členěném taktu připadá 1 krok na 1 takt, ve dvoudobém taktu někdy 1 nebo 2 kroky na jeden takt. Při pomlkách v melodii, nebo mezi jednotlivými celky písně, se kolo pohybuje ve stejném rytmu bez zastávky. Opakují se stále dva kroky: 1. Krok levou vlevo po kruhu, spojené paže obloučkem kývnou mírně dovnitř kruhu; tělo se pootočí do směru výkročné nohy. 2. Krok pravou: pravá vykročí o něco delším krůčkem než levá vpřed, zevnitř mírně vytočeným chodidlem do kruhu, spojené paže mírně kývnou zpět zevnitř kruhu. Celé tělo se otočí směrem vykročené pravé nohy. Při těchto dvou stále se opakujících krůčcích, při nichž jdou vykročená noha a tělo vždy protisměrně s pohybem paží, vytváří se zvláštní vlnivý pohyb celého kola. Základní krůčky nejsou delší než délka chodidla. Levá noha nevybočuje z kruhu, pravá je vždy mimo něj. Vzhledem k poloze hořejší části těla při kroku pravou nohou se jeví tento krok někdy jako zkřížený, ale nikdy takový není! Oba kroky jsou vždy na plném chodidle. Jakmile vykročí levá noha směrem po kruhu, zvedne se současně pravá na přední část chodidla a posune se (šoupne) k patě levé nohy. Z této polohy! teprve pokračuje k svému vlastnímu postoji špičkou chodidla do kruhu.“ Krok je buď drobný houpavý, někdy s nátřesem nebo dvojnátřesem. (Srov. Bonuš, 1955, zkráceno podle M. Pučelíkové.)

Tančili a hráli členové souboru Postřekov z Postřekova: Petr Buršík (1975) a Jana Kratinová (1971), Ladislav Foist (1967) a Martina Kainová (1973), Jiří Konop (1973) a Ludmila Konopová (1974), Jiří Královec (1962) a Jitka Váchalová (1974), Miroslav Královec (1962) a Jana Královcová (1966), Václav Kreuz ml. (1964) a Marie Královcová (1966), Václav Krenz ml. (1964) a Marie Královcová (1973), Petr Polák (1965) a Veronika Poláková (1966), muzika ve složení Jiřina Holoubková (1957) – housle, Karel Bečvář (1973) – Es klarinet a Richard Vízner (1973) – dudy.