J. Jindřich ChZ. d. 6. č. 42
/:Ráda já miluju takovýho chlapce,
kerý nosívává marcipány v kapse:/
/: Marcipány v kapse, v bílým šálku jabka,
aby to vedíla jeho panimatka. :/
Při předzpěvu stojí páry volně vedle sebe, většinou v půloblouku, D poskakují nebo přešlapují na místě, někdy se otočí kolem a CH místy rozpřažují ruce nebo se uchopí vzájemně za ramena. Po uzavření kola, které se děje již v tanečním rytmu, se všichni uchopí rukama za zády, levou navrchu a pravou pod rukou pravého souseda (patrně místní zvyk, jindy pravou navrch a levou spodem). Tančí se směrem podle chodu ručiček hodinových. Základní krok se shoduje s uvedeným popisem, místy až skočně provedeným a podupy prokládaným.
Po čase se kolo rozpadne opět na páry nebo malá kolečka a opět se spojí do soustředných kol, uvnitř kolo dívčí, vně chlapecké atd. ad libitum. Při této části se zpívá další píseň:
Současná interpretace J. Holoubek, 1992
Srov. J. Jindřich ChZ d. 5, č 45.
Já mám nový košiličky,
táta mi je kůpil,
abych chodil za divčaty
a s hlavičkou krůtil.
Ten klobůček kolovatyj,
táta mi ho kůpil,
abych chodil za divčaty,
nad hlavou s nim krůtil.
Základní krok „kola“:
1. a/ drobný běhový skůček pravou nohou vpravo po kruhu ( = proti směru hodinových ručiček) s přidupnutím na celé chodidlo, které je mírně natočeno dovnitř kruhu. Současně se levá odrazí do výponu.
b/ drobný běhový skůček levou nohou vlevo po kruhu po přední části chodidla – skončí těsně před pravou! V dalších taktech jsou již kroky pravé nohy kratší než na počátku tance.
Pohyby v kole musí být stále plynulé (mimo vydupávané kroky); tak jedině vznikne houpavý, vlnovitý pohyb celého kola, který se nesmí zvrhnout v podklesávání – „pokulhávání“. (Zkrácený popis podle Bonuše, 1955.) Přes zdánlivé překračování levé nohy přes pravou uvnitř kruhu, které je často mylně užíváno v souborech mimo Chodsko, mladší i starší skupina dodržovala zmíněné pravidlo, při němž delší skůček levé nohy pravou v podstatě nepředbíhá.
Hráli, zpívali a tančili v prvém i druhém provedení titíž jako v A.I.2.