Lidový tanec na Valašsku

Valašsko je hornatý kraj ve východní části České republiky, na hranici se Slovenskou republikou, kolem měst Vsetína ve středu, Valašského Meziříčí, Rožnova pod Radhoštěm a Frenštátu pod Radhoštěm na severu, Zlína, Vizovic a Valašských Klobouk na jihu. Sousedí s národopisnými oblastmi Lašském a Slezskem na severu. Hanou na západě a Moravským Slováckem na jihu. Lidová kultura Valašska je ve svém základě kulturou pasteveckou a má mnoho návazností k ostatním pasteveckým kulturám horského masivu Karpat.

Na videokazetě jsou v tancích zachyceny všechny podoblasti Valašska. Je to Frenštátsko, Rožnovsko a Valašskomeziříčsko na severním Valašsku, Vsacko horní, střední a dolní s Vizovickém a Zlínskem na Valašsku středním, zde také se samostatnou obcí Rusavou, která vznikla v 16. století osazením odbojných obyvatel ze Vsacka v Hostýnských horách. Jižní Valašsko je zastoupeno Valašskoklobouckem.

Při výběru tanců byla kladena především váha na tance točivé, které patří k nejstarším párovým tancům na Valašsku. Jak napovídá nejčastější pojmenování tohoto tance na severním a středním Valašsku, kde se tento taneční druh vyskytuje pod názvem vałaský nebo vałaská, (tance A.5, B.10, B.11 a B.12) souvisel bezprostředně s valašsko-pastýřskou kulturou. Spolu s odzemkem a jeho variantem obuškovým (tance oddílu D.) patřil až do poloviny 19. století k zábavám i reprezentaci pastevců za doprovodu dud a píšťal nebo houslí a malého cimbálu. Na středním a jižním Vsacku a na Vizovicku se souběžně s názvem vałaská objevuje název točená (podle pohybového rázu), zde tanec B.18. Na Valašskokloboucku, kde tanec doprovázela malá hudecká muzika, se setkáváme výhradně s názvem točená (tance C.l, C.2 a C.3).

Vałaské a točené se vyznačují velkým písňovým bohatstvím (na severu jsou to písně v taktu 3/4, jinde na Valašsku v taktu 2/4). Přednes tanečních písní se spojuje s rytmickým pohybovým projevem dvojic. Nejvýznamnější taneční figurou je společné víření dvojice na místě kolem společné osy charakteristickým krokem, kterým se jednotlivé druhy točivých tanců od sebe liší. Rovněž tak tempo není všude stejné. Čím více k jihu, tím je tempo živější, avšak i tu je u některých starších druhu tempo volnější (gúlaná, B. 17). Druhou charakteristickou figurou je samostatný taneční projev tanečníka a tanečnice (dívka se otáčí na místě nebo po kruhu a tanečník pak ji sleduje s vlastním pohybovým projevem). Některé druhy točivých tanců byly zasaženy jinými vlivy, jako např. hanácka v Vizovicka (H.22) ve 3/4 taktu. Podobně jako severovalašský vałaský, nazývaný podle L. Janáčka starodávný, má i hanácká polonézovou část s procházkou dvojic, podobně jako ve Slezsku taněc a povulny.

Většinu ostatních tanců našeho výběru tvoří tzv. tance figurální, tančené na jedinou taneční píseň, s pevnou vazbou jednotlivých tanečních figur na hudební motivy písně. Jsou to vesměs tance mladšího původu, které se začaly šířit na Valašsko až po třicátých letech nebo dokonce až ve druhé polovině minulého století.

Kromě rozličných specifických pohybu a figur (např. stylizace práce řemeslníku, ale i celá řada dalších pohybu) jsou v nich zastoupeny všechny běžné kroky kolových tanců (polkový, třasákový, valčíkový, sousedské, mazurkový, ale i obkročákový dokonce v několikeré podobě, např. v povalaštěném šviháku nebo šlapáku či hopkaném), které na Valašsko pronikaly jednak z Čech, jednak ze Slezska a Polska.

Počet těchto tanců dosahuje v některých částech Valašska několika desítek, někdy i více jak sto (Frenštátsko), směrem k jihu jich ubývá.

Co do výběru tanečních kroku a prvku tvoří několik pohybových skupin, co do námětů tvoří více tématických okruhů, některé druhy jsou vyhraněné i z hlediska regionálního. Na severním a středním Valašsku např. je to (podobně jako na sousedním Lašsku a dokonce i ve Slezsku) tanec požehnaný (trojicová forma, A.10. A.11 a A.12), pilky (A.8). šubry (A.9) a sviňák (dvojicové formy), ale i ruská polka (A.15) a husár (A.13). Rovněž tak jsou zhusta zastoupeny i nejrůznější druhy křižáku (B.19, B.13), kožuchů (A.3) a četné tance řadové - zbojnický (B.5), kozulenka a hulán, vlastně kalamajka a hulán (B.8) a jiné. Domácím tancem figurálním s náznakem odzemkové figury tanečníka je i Černá vlna (B.3). Konečně je tu řada tanců kolového rázu, jako je rusavský raubčíček (nazvaný podle písně, B.16), tančený měkkým rusavským třasákem, prokládaným v pravidelných intervalech pohyby volné nohy. Mnohé z figurálních tanců jsou obecně rozšířeny po celém území České republiky, avšak všude mají vyhraněný ráz, jako je lomu u šotyšek (B.2, B.21).

Četné figurální tance vznikly z hudební předlohy točivých tanců, někdy i jejich pohybovým přetavením (konopě v Jasenné - B.19, stodolenka ve Velkých Karlovicích - B.4, zbojnický v Novém Hrozenkově - B.5, zatáčaný v Rožnově - A.6). V některých tancích figurálních se tají konečně i další staré taneční tvary a formy (např. zajíček z Nového Hrozenkova, B.6, který vznikl na hudební i pohybové osnově slámkových tanců, spojených s přeskakováním překřížených slámek). A nutno se zmínit ještě o tancích obratnosti a zvláštní dovednosti. V našem výběru tento druh zastupuje šindelový z Hutiska (A.14) s přeskakováním a
podvlékáním šindele.

K tancům se na Valašsku většinou zpívalo, a to nejen k točivým, ale ke všem figurálním tancům s textem. Tanec, hudba a básnický text zde tvořily jednotu, logický celek. Text písně totiž zhusta navozoval i taneční atmosféru, ať už emotivně nebo tématicky. Pro lidového tanečníka jedině tanec v podání všech tří složek teprve nabýval pravého smyslu a poskytoval mu plný prožitek. U tanců kolektivních (trojicových, v kruhu, v křížovém postavení nebo v řadách) stejně jako u tanců točivých byl zpěv projevem družnosti a společné zábavy.

Tance popisujeme jednoduše, bez uvádění všech podrobností. Zvláště u točivých tančil podáváme jen rámcový popis. Mužské tance odzemek a obuškový (oddíl D.), které doplňují obraz valašských tanců, nepopisujeme vůbec pro přílišnou obšírnost. Hlavním vodítkem při nácviku všech tanců bude spolu s naším materiálem obraz na videokazetě.

Tance jsou v této publikaci uváděny pod stejným alfabeticko-číselným označením jako na videokazetě. V závorce pod názvem je uveden čas začátku tance na videokazetě od počátku programu, a to v pořadí hodina - minuta - sekunda. Letopočty, uvedené v závorkách za jmény interpretu, označují rok jejich narození.

Jednotlivé tance doprovázejí muziky v typickém nástrojovém obsazení: muzika gajdošská (D.5), hudecká (B.12) a cimbálová (ve všech ostatních případech).

Péče byla věnována i krojovému vybavení, variantám oblečení v některých lokalitách (Valašské Klobouky - C.1, C.3, C.4 první provedení, C.5, Nedašov - C.2, Rožnov - A.5 až A.11, Lukov a Kašava - B.22, C.4 druhé provedení) a celkové úpravnosti.

Zdenka Jelínková

Brno, 28. října 1992

Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice