LIDOVÝ TANEC V BRNĚ A NA BRNĚNSKU

(Druhy tanců. Prameny)

Brněnskem bývá označováno území mezi Hanou, Horáčkem a Slováckem. Jeho střed tvoří moravská metropole Brno s četnými, donedávna ještě samostatnými, převážně zemědělskými obcemi, které se při růstu velkoměsta staly brněnskými předměstími. Většina těchto obcí si uchovává až do současné doby alespoň pro slavnostní příležitosti kroje. Ke zvykům a tradicí udržovaným lidovým slavnostem pak patří "mladé" a "staré" hody. (v Komíně se např. konají obojí, jinde - Ostopovice - se pořádají místo starých hodů novější "babské" hody). V mnoha obcích se konají ostatky. V Tuřanech trvají doposud 2-3 dny a účastní se jich jak mladí, tak staří. V Omicích, Ořešíně, Medlánkách aj. chodí dokonce o ostatcích maškary. Jinde se udržovaly zvláštní masky o svatbě - v Ořechově u Brna to jsou typicky "brněnští" koníci ze dvou říčic, koňské hlavy ze slámy s ozdobnými vyšívanými bílými plachtami ("čabrakami"). Poněkud jiného ustrojení je ostatkový kůň z Omic. Na jaře se chodí se "smrtkou" a s májíčkem (Starý Lískovec, Troubsko, Jundrov, Komín atp.). Kde se nekonají ostat­ky, tam mají aspoň krojový ples. kde se tančí jednak besedy, jednak alespoň některý z domácích tanců (mazurky, třasáky, hulán, zahradník, ševcovský, šotyška, řeznická a sousedská, zvaná např. v Tuřanech "lendler"). A i tam. kde se už žádný z vyjme­novaných nebo i dalších tanců či tanečních her (hubičková. Eliška, pometlové) netančí, nikdy se nezapomíná na kola. tančená ženami i muži buď každý zvlášť, nebo smíšeně, za zpěvu různých písní. Na začátku hodů. po příchodu hodové chasy k máji na návsi, je to nejprve obřadně laděné kolo Ta komínská (tuřanská, omická...atd) mája tenká, viděl sem ju ze Špimberka. Dále pak se tančí téměř o každé přestávce mezi tancem kola nejrůznějšího druhu (rychlou chůzí, cvalovými skoky, běhovými krůčky při písních živých nebo rychlých). Při valčíkovém tempu se kola otáčejí valčíkovými kroky a je-li kol více (soustředné kruhy), pak se obvykle jednotlivá kola otáčejí protisměrně. Jakmile začne opět hrát hudba, kola se ještě prudce zatočí a pak si tanečníci rozebírají tanečnice k tanci přímo z kola. Tanec o hodech a ostatcích se řídí tradicí zaužívanými pravidly za dozoru chasou zvolených stárků. Obřadnost spojená s veselím (chlapci i děvčata bujně při tanci výskají), dodržování krojového vybavení (někde se alespoň jedny hody konají v dnes dosažitelnějších kyjovských krojích!) - to vše svědčí o stále ještě přežívající tradici. To potvrdily konečně i výzkumy lidových písní a tanců, konané od 50. let v některých případech až podnes.

Pojem Brněnsko se tedy vztahuje především na nejbližší okolí Brna. Někdy se však hovoří i o "širším" Brněnsku, které pak představuje širší prstencovitě rozložené území, sahající na severo­východ až po okraje Drahanské vysočiny, dále k Vyškovu. Slav­kovu u Brna. na jih ke Kloboukám u Brna a západně k Rosicím, Oslavanům a Ivančicím.

Brněnsko užší i širší tvoří z hlediska lidového kroje, ale také co do písní, tanců, hudby a zvyků zcela osobitou oblast, která pro množství "hanakismů" bývá nazývána i krajem brněnských Hanáků.

Pozornost ke zvykoslovným, pěveckým, hudebním i taneč­ním projevům lidu z Brněnska obrátila koncem 80. let min. stol. Lucie Bakešová se svým manželem F. X. Bakešem již v r. 1888, kdy 15. července uspořádali za přispění dalších místních činitelů ve Velkém Ořechově (dnes v Ořechově u Brna) - v místní části Ořechovičkách národopisnou výstavku a slavnost u příležitosti výjezdního zasedání Vlasteneckého musejního spolku olomouc­kého. Slavnosti byly přítomny nejvýznamnější osobnosti naší kultury a národopisu (např. moravský vlastivědný pracovník P. Ignát Wurm). Jak dosvědčuje sborník písní, vydaný při této příležitosti pod názvem Staré zpěvy národní při výstavní slavnosti ve Velkém Ořechově dne 15. července 1888, byly na slavnosti předvedeny m. j. i výseky ze svatby, dožínky a znovuoživené oře-chovské královničky, krátce předtím objevené a zapsané Lucií Bakešovou u babičky Anny Párové a u dalších pamětnic. Jejich popis spolu s nápěvy a klavírními úpravami králenských písní z pera Frant. Xav. Bakeše vyšel tiskem již v roce 1889.

Sběratelské dílo Lucie Bakešové a Františky Kyselkové, provdané do Ořechova za učitele a řídícího Františka Kyselku, zachránilo mnoho dalších písní a tanců, jak dokládá již další výstava a slavnost v Ořechově 28. srpna 1892 (viz katalog Národopisná výstavka v Ořechově 1892). To už vstupuje do sběratelské a organizační práce před Národopisnou výstavou českoslovanskou v Praze v r. 1895 Leoš Janáček. V blízkém

Troubsku pak vzniká další centrum národopisné činnosti před-výstavní pod vedením domácích činitelů, především učitele, sběratele a hlavního organizátora troubské výstavky a slavnosti s troubskými královničkami a zajímavými obřadními svatebními a hodovými zvyky a tanci ("kohótek", "vobcházení" stárků kolem berana, tanec s broušením šavlí a "husarská") K. Sojky. Vyvrcho­lením této činnosti sběratelské, publikační i organizační a nacvičovatelské byla účast vybraných skupin na NVČ v Praze 1895. mezi nimiž z Brněnska vyniklo Troubsko se svatbou a ořechovské královničky v podání dívčích skupin z více obcí Brněnska.

Je známo, že každá historicky i kulturně významná epocha se odrazila i v hudbě a tanci, a to nejen u jednotlivých národů, ale i v jednotlivých národopisných regionech. Tak na Brněnsku, podobně jako na Horácku a hlavně na Hané, byl znám v 17. - 18. století tanec, pocházející z Hané a nazývaný proto hanácká (jiný název cófavá) nebo též hanácký tanec, který pronikl mezi lid nejen do sousedních oblastí Hané. ale stal se předmětem zájmu i hudebních skladatelů u nás a v dalších státech střední Evropy. V archivu v kroměřížském zámku, jednom z největších center zámecké hudby na Moravě, kde jsou uloženy m. j. skladby komponované pro věhlasnou zámeckou biskupskou kapelu, je několik skvělých dokladů této kompoziční činnosti, prozrazující vliv lidového tanečního umění a hudby na hudbu umělou.

Hanácká jako tanec, tančený ještě začátkem 19. století na Brněnsku a Horácku, byl zde zaznamenán jako jeden z nejstar-ších a v době guberniálních sběrů v r. 1819 také jako jeden z nej­početněji zastoupených tanců. U mnoha záznamů je připojena poznámka, že je to "starý tanec", někdy je dokonce uvedeno, že "jej tančili před padesáti nebo sto lety". Jeho záznamy jsou buď z míst. kde byly zámky nebo hrady (a tím patrně také zámecké kapely. ve kterých hrávali i kantoři a dobří vesničtí muzikanti) -viz záznamy z Pernštejnska. Nebo např. z Tuřan u Brna. kde byl výborný varhaník a regenschori a zřejmě i vynikající kapela. Další hanácká z Brněnska je zaznamenána pod názvem Do kola z Ko­mína - folklorně zajímavé a doposud silné obce s vlastním kostelem. Další hanácké z Obřan u Brna a ze Zábrdovic nalézáme ve 2. pol. 20. let min. stol. u Frant. Sušila (objevují se zde i další názvy - viz níže). Podobně v okolí Vrchoslavic na Nezamyslicku.

Nejstarší zpráva o hanácké ze širšího Brněnska však je z po­loviny 18. stol., z r. 1755, kdy Marie Terezie pobývala na návštěvě u svého tehdejšího kancléře hraběte Kounice na zámku ve Slavkově u Brna. Píše o tom ve svých patrně pracovních denících císařovnin dvorní hofmistr kníže J. J. Khevenhüller-Metsch, nejnověji publikováno pod názvem Theater, Feste und Feiern zur Zeit Maria Theresias 1742 - 1776. Nach den Tage-bucheintragungen des Fürsten Johann Joseph Khevenhüller-Metsch, Obersthofmeisters der Kaiserin. Eine Dokumentation von Elisabeth Grossegger. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1987, Kap. III, s. 156n. Podle tohoto deníku zjišťujeme, že pro císařovnu a její doprovod (byl patrně přítomen i pozdější císař Josef II.) byly připraveny různé slav­nosti, koncerty a radovánky. Tak jí byl předveden i "hanácký tanec" venkovanů, dokonce ve dvojí podobě. Hned 29. července 1755 odpoledne panstvo shlédlo slavnost specielně připravenou pro dvůr, která spočívala "in einem hannakischen Dantz von etwann 12, neu weissleinwandenen mit rosafarbenen Bändlern Garnierten Kitteln gekleideten Paaren...".

Druhého dne (30. července 1755) pak zajelo panstvo na asi hodinu cesty vzdálený "Mayerhoff" (majír) - dvůr, kde se choval hovězí dobytek. Zde bylo panstvo pohoštěno patrně v obydlí správce tohoto dvora. Mezitím tančili před okny na nádvoří hanáčtí sedláci a selky při hře dudáka bosi a ve všedních šatech svůj tanec (vor den Fenstern danzten einige hanackische Bauern und Bäuerinnen bei einem Dudelsack baarfuss und in ihren täglichen und wegen des Regens nass - und kottigen Lumpen...". (Šlo patrně rovněž o "hanácký" tanec - kmenový tanec obyvatel střední části Moravy, ke kterým bylo počítáno i obyvatelstvo širšího Brněnska a tedy i v okolí Slavkova u Brna). Hanácká, zvaná na Slavkovsku podle Sušila i "blatská", v Komíně Do kola. atp. jako starobylý krajový tanec byla předváděna jako kuriozita za doporovodu dudácké hudby (dudáka nebo dud a houslí), i při dalších příležitostech. Tak v r. 1833 byli představeni krojovaní venkované z Brněnska, ale i dalších moravských krajů se svými zvyky, tanci, zpěvy a hudbou v Brně císaři Františkovi I. Podobně v srpnu 1836 na lužánecké slavnosti u příležitosti korunovace císaře Ferdinanda V. Zdali se krojovaní obyvatelé Brna a Brněn­ska účastnili se svými tanci a zpěvy vítání prvního vlaku z Vídně do Brna, není známo. Je popsáno pouze podobné vystoupení v Břeclavi. Zato v programu olomoucké slavnosti při zahájení železničního spojení Praha - Olomouc v srpnu 1845 vystupovala v programu, nazvaném "National Tänze", skupina z Brněnských Ivanovic v sousedství Tuřan s dožínkovým průvodem za dopro­vodu kapely, složené z dvojích houslí, dvou klarinetů a cimbálu. Co Ivanovičtí tančili ve vlastním programu, není známo. Určitě to byly tance, které známe z Guberniální sbírky i ze Sušilových záznamů z okrajových osad Brna: z Obřan, Maloměřic, Židenic, Zábrdovic. Mezi nimi byla na prvním místě hanácká, zvaná i "do kola", ale též "moravská", dále pak 2/4 skočná, čapatá (chlapecký tanec z Obřan s určitými prvky, připomínajícími odzemek nebo hajduka, zapsaného koncem 19. století Frant. Svobodou od ovčáků v Líšni, nebo zbojnickou z Uherskobrodska, dokonce i lašský skok z Beskyd).

Z těchto zpráv i z Hornových vyobrazení krojovaných postav z jednotlivých částí Moravy z lužánecké slavnosti (vyšlo tiskem r. 1837) vyplývá, jaké bylo obsazení lidových hudeb, doprová­zejících vystoupení. Na Brněnsku - podobně jako i jinde v tu dobu to byly zmíněné již dudy a housle. Kromě toho je potvrzen na Brněnsku i cimbál (malý), který se uchoval ve Střelicích a Tuřanech až do konce 30. let tohoto stol. Byl však též v Troubsku (podle národopisného dotazníku). V Tuřanech ještě po 2. světové válce hrávala hudba s velkým cimbálem. (Byl uchován v rodině p. Hloužka.)

První soustavnější pohled na lidové tance na Brněnsku a v sousedních oblastech přináší citovaná již Guberniální sbírka z r. 1819. Obsahuje záznamy tanců, které vytvářely především obecné, šířeji rozšířené typy a druhy, které byly součástí běžného tanečního repertoáru přibližně od r. 1800 (některé nejméně od poloviny 18. století přibližně do 30. let 19. století). K těmto ty­pům patřily především tance, charakterizující jednotlivé národo­pisné regióny nebo národy. Jsou to tance: hanácká, uherská, maďar-maděra, dajč-tajč, lendler, štajeriš, kozácká. Guberniální sbírka však zachycuje i tance regionálně specifikované, ať už jde o tance zábavného rázu nebo o tance příležitostné (např. o hodech při stínání berana aj.). Jako protějšek 3/4 hanáckých se objevuje v mnoha záznamech živá 2/4 skočná. Vedle hanácké se podle záznamů v Guberniální sbírce objevoval od téměř začátku 18. stol.

v krajích střední i západní Moravy menuet - zvaný někdy i minet. V lidovém podání se často propojoval s hanáckou (viz píseň Orala, orala s ...volama, známou z hanácké v četných krajích Moravy, ale též zaznamenanou jako píseň k menuetu, v případě Zemánkova záznamu dokonce až z východních Čech - srov. Jos. Zemánek. Chrudimsko a Nasavrcko). I když záznam menuetu z Brněnska v Gub. sbírce postrádáme, jeho existenci dosvědčuje s jinými shora jmenovanými tanci svatební veršované říkání družičky, pronesené "po stolech" v rámci svatby na ořechovské slavnosti v r. 1888 jako výzva k tanci:

... Pan družba to dobře zařídí,
nejprve se stůl odklidí.
Nechť je minet nebo landryš,
kozaradyš
nebo štajryš,
budem hodně veselí...
Vivant, páni muzikanti!

Dalším významným zdrojem informací a záznamů tanců a tanečních písní z Brněnska jsou rukopisné a tištěné písňové sbírky Františka Sušila. Jeho informace a zprávy sahají přibližně od roku 1824 do 60. let minulého století. Zvláště poznámky a charak­teristiky tanců z Brněnska a z Hané. nalezené v pozůstalosti ve Státním archivu v Brně. publikované jednak H. Laudovou, jednak Z. Jelínkovou (viz literaturu) podávají dostatečně přesný přehled o dobovém tanečním repertoáru a o tanečních druzích a formách první poloviny 19. století na střední Moravě především v oblasti Brna a užšího i širšího Brněnska, Rousínovska a Hané. Sušilovy záznamy především potvrzují uvedené již dva základní typy, známé z guberniálních sběrů: hanáckou a skočnou. Oba tance uvádí v mnoha druzích i pojmenováních: hanácká (Tuřany, Komín), do kola, vláčitá (Maloměřice, Obřany), stará hanácká -vláčitá (Zábrdovice), coufavá - poklekavá (Brněnsko), hanácký tanec kolem berana (Obřany, Maloměřice, Husovice), moravská (Maloměřice, Obřany), blatská (od Slavkova u Brna, ale též na Hané), kolíbavý tanec při králkách (od Brna, Bohutice), kolíbavý tanec hanácký - moravský (od Brna, Maloměřice nebo Obřany), vláčitá (Maloměřice).

Druhý typ - dvoudobý živý skočný tanec - patrně skočná polka na způsob komínského nebo protivanovského třasáku, někdy s pří­dupy, nazývaný skočná, se tančívala často ihned po hanácké (viz "skočná po vláčité" v Maloměřicích), skočná (Obřany), skočná při králkách (od Brna, Maloměřice nebo Obřany), skočná cupavá -maďar (Maloměřice), cupavá na způsob uherské (Maloměřice nebo Husovice).

Hanácké jsou po hudební stránce příbuzné tancům poloné-zového rázu ("tance kráčivé"). Podle Sušilových poznámek šlo o několik choreografických druhů tohoto tance a jeho pohybového provedení. Vlastním tanečním krokem je jednak obyčejná chůze (3 kroky v taktu), obvykle mírně v kolenou vypérovaná. Jindy je krok proveden s mírným přičapáváním (viz u vláčité -přičapávané z Kuřimi, tančené na píseň Vranovské kostelíčku...) na způsob krumvířské zaváďky. (Podle Bartošovy pozůstalosti ve St. archivu v Brně, sign. G 33/K 10 - vláčitá. Podobně podle Blah. Uhlíře se tančila zaváďka "na řádky" o hodech ve Šlapanicích).

Hanácká ve Vranově u Brna měla podle Eberharda Janaka, Procházka Moravou, Ost und West, 1841, č. 25, s. 103, formu hanácké cófavé, neboť o pouti na Vranově..." baví se tancem, ... neustále opakovaným kráčením páru tímtéž krokem vpřed a vzad..."

Hanácké cófavé o různém počtu kroků střídavě vpřed a vzad se podobaly zmíněné již druhy hanácké, např. blatská a hanácká na tři kroky z Brněnska.

Jiným pohybovým typem hanácké je vláčitá, tančená v ko­lovém držení zavřeném vyšlapávaným otáčivým krokem (v taktu 3 kroky) s mírným vertikálním výkyvem ("kolíbáním") na způsob sousedské, patrně jeden z jejích předchůdců. Tento krok se objevuje i v podtáčení dívky nebo v jejím samostatném otáčení, zatímco chlapec postupuje stejným krokem za ní vpřed. Tentýž krok snad v menší obměně, způsobené držením dvojice dívek čelem proti sobě (volné držení "v objetí"), se objevuje i při otáče­ní na místě při "kolíbavém tanci při králkách" s výkyvy dvojice horní částí trupu ve směru nohy výkročné (Sušil).

Krok hanácké - vláčité se objevuje i v záznamech tanců z Tikovic a Ořechova z konce 80. a začátku 90. let u Lucie Bake-šové, která navázala na Sušila. Mnohdy jde o více prokompono-vané taneční celky, které podržují ráz hanácké (Aj, za tó našó stodolenkó aj.).

Hanácká - vláčitá - blatská z Brněnska včetně tanců typu hanácké z královniček a dalších tanců 3/4 taktu ze záznamů

Bakešové z 80. let typu Stodolenky má zhruba tři základní druhy krokového vyjádření.

K prvnímu druhu náleží volná polonézová chůze (3 kroky v taktu), prováděné střídavě vpřed i vzad v různých početních proporcích.

Dalším druhem je otáčivý krok - každá doba taktu je vyšlapána s výkyvem vertikálním nebo s klony horní části trupu ("kolíbavý krok"). Otáčení se provádí buď v zátočce nebo v kolo­vém držení s otáčením na místě nebo z místa. S tímto krokem se nejčastěji spojuje název vláčitá. Tento krok se objevuje i v indi­viduální figuře: se samostatným otáčením nebo podtáčením dívky "na prst", zatím co chlapec postupuje stejným krokem za ní.

Variantou vyšlapávaného kroku je krok s přikročením druhé nohy s výponem a s podřepem (krok s "přičapáváním"). Tančí se ve dvojici čelem proti sobě, dívka couvavě - Kuřim, nebo stárci při "vobcházení" máje o hodech sami nebo se stárkou po své levici (Ořechov). I když Sušil sám klade rovnítko mezi jednotlivými názvy (blatská = hanácká = coufavá = přiklekavá), nejsou přece tyto jednotlivé i další jím uváděné druhy hanáckých co do základního tanečního kroku, jednotlivých tanečních figur i vzá­jemného postavení a vztahu tančících totožné. Vztahuje se to i na tance typu hanácké ze záznamů Bakešové, a konečně i na zprávy z Bartošovy pozůstalosti z pera různých zapisovatelů. Naším úko­lem je všechny druhy seřadit, provést pohybovou a choreogra-fickou analýzu a utřídit je. Zde se však vyskytují mnohé potíže pro neujasněnost terminologickou a hlavně pro nestejnou kvalitu a přesnost informací. Proto bylo nutno přistoupit ke srovnání s pří­buznými jevy v okolních oblastech.

Podobně je tomu se skočnou, která tvoří odrazový můstek ke všem dalším krokům a tancům, jak jsme již uvedli nahoře.

Ze starších tanců figurálních si připomeňme alespoň bujného skočného holána - hulána, který se doposud tančí v Líšni tak, jak jej zaznamenal Sušil v Obřanech a Maloměřicích před více než 170 lety. Možno říci, že celá řada dalších figurálních tanců na Brněnsku přetrvává hluboko od minulého století: kozácká -Spadly klíčky, zahradnická, kalamajka, kanafaska, židovská, sekerenka atp. Odkazem minulého století je i židovská, ševcovská, taneční hry pometlové, hubičková, Eliška, Červená, bílá růžička a mnohé další, které se objevují v našem výběru na videokazetě.

Mnohé tance ze sběrů L. Bakeševé z období předvýstavního do současné doby nepřežily. Za to v Líšni se objevily záznamy tanců sběratele, kapelníka a orelského cvičitele Františka Svobo­dy, k nimž lze těžko hledat obdoby jak v bližším, tak ve vzdálenějším okolí této zajímavé a mnoha vlivům vystavované obci. nazývané "špižírnou města Brna." Že jde o umělé vlivy, lze poznat z hudebních několikadílných skladeb, většinou v uměle působících textech tanečních písní a rovněž i v pohybovém a choreografickém pojetí vlastních tanců. Ve srovnání s Bartošo­vými a Mašíčkovými záznamy líšeňských tanců je i počet Svobodou publikovaných tanců z Líšně mnohonásobně vyšší. Tak v Národních písních moravských z roku 1889 jsou uvedeny nápěvy, texty i popisy těchto líšeňských tanců: galup, hulán, kanafaska, žduchavá, řeznická a šátková (Dež sem jel do Prahe -Šil zahradník do zahrade). V monografii Líšeň pak spolu s Mašíčkem uvádějí kromě již nahoře uvedených tanců ještě mazurku, sósedskou, ševcuvskou, židovskou, taneční hru hotař­skou a svatební honění kocoura. Při tanci o hodech pod májí pak popisují dívčí kola. Kromě toho uveřejnil Fr. Bartoš v první písňové sbírce z r. 1882 několik dalších záznamů líšeňských tanců: Jaká be to haňba bela (šlapák), Sivá holuběnka, šotiška, Liška v jamě a sekera. Jen pro informaci uvádíme, že v soused­ních Šlapanicích, stejného krojového okrsku jako Líšeň, nacvičo­vala místní spolupracovnice L. Bakešové, M. Lováková v r. 1894 kromě ořechovských královniček určených pro Prahu tyto šlapanické tance: šotyšku, latováka, hulána, Lišku v jamě, groš, kanafasku a údajně sekeru. Většina z nich byla ještě s bublavou a kovářským zapsána ve Šlapanicích začátkem 50. let tohoto stol.

Mezi více jak čtyřiceti líšeňskými tanci F. Svobody se obje­vují některé názvy jako Latovák atp., ale jde o tanec stejného druhu, jako ostatní tance z jeho záznamů. Nutno říci, že většina jím "zapsaných" tanců se v Líšni ujala dík četným národopisným slavnostem a různým národopisným akcím a v rámci folklorismu zobecněla. Ovšem při porovnání se Svobodovými záznamy, publikovanými r. 1954, mnohé tance doznaly již vlivem různých nacvičovatelů četných změn. Kromě tanců figurálních a taneč­ních her jsou zde záznamy i líšeňských pastýřských mužských tanců" jako hajduky, vodzemek a druh mužského "cifrování", tzv. figurke.

Lucie Bakešová publikovala své záznamy tanců a her časopisecky i v tzv. Letáčcích Ženské útulny v Brně a v Dívčích besedách. Královničky ořechovské publikovala samostatně se svým manželem i s Janáčkem. Později spolupracovala s Leošem Janáčkem na sešitovém vydání moravských lidových tanců. Ve třech sešitech Národních tanců na Moravě (I. a II. sešit vyšel v Brně 1891, III. tamtéž 1893) vyšly pouze dva tance z Brněnska: hodové obřadní obcházení máje Do kola a figurální tanec koryčanský troják. Při organizování výstavky a slavnosti v Troub-sku v r. 1894 byly pak zřejmě za pomoci L. Bakešové popsány Konst. Sojkou královničky troubské. Taneční písně ke králov-ničkám vyšly pak ve sborníku k pražské výstavě 1895 spolu s popisy svatebních písní, tanců (např. kohótka) a písní a tanců hodových (viz seznam literatury).

Osmdesátá a devadesátá léta 19. stol. byla obdobím nejinten-zivnějších a sběratelsky nejplodnějších výzkumů lidových písní, zvyků i tanců. Bohužel postrádáme publikace sbírky tanců ze sběrů hlavně L. Bakešové, K. Sojky a Fr. Kyselkové. Jejich mate­riálu, propagovanému Lucií Bakešovou i na kursech tanců, se zmocnili jiní, nepříliš svědomití vydavatelé, zvláště dvojice Sigmund - Haberský a Oháňková - Poš. Pouze Bartoš s Janáčkem otiskli taneční písně a nápěvy bez popisů od L. Bakešové, F. Kyselkové a dalších v Národních písních moravských z r. 1901.

Novodobé výzkumy lidových tanců na Brněnsku byly zahájeny až v r. 1951 v Komíně, tehdy folklorně velmi silné a svérázné lokalitě, kde se pravidelně konaly z tradičních slavností hody. Kromě toho pořádali komínští ve spolupráci se Sborem dobrovolných hasičů národopisné besedy a při dalších různých příležitostech velká národopisná pásma, jako komínská svatba atp. Druhým - jižním protipólem folklorní a národopisné aktivity byly Tuřany. Podobně byla řeč o Líšni. Takto by bylo možno jmenovat četné další obce a předměstí, kde se konávaly hlavně hody: Jundrov, Ochoz, Troubsko, Střelice. A to byly jen ty největší a nejaktivnější obce. Při všech těchto příležitostech se tančily lidové tance vedle běžných kolových tanců: valčíku, polky, třasáku, skočné, mazurky, šotyšky, kvapíku. Mnohé tance už sice vymizely z tanečního kola, ale udržely se v paměti pamětníků. Bylo takto zapsáno velké množství tanců figurálních, tanečních her a hlavně mnoho druhů kol a tanečních rejů: prostorové křivky (had, spirála - šnek, proplétání branami, průplety jako v České besedě atp.). V některých obcích byla kola zahajována postupným svoláváním jako při hře Na konopky. Kola, stejně jako některé tance obřadní při hodech, svatbě, masopustu, si udržovala stále životnost.

K tancům nyní hrává dechovka. Dříve to byla např. odpo­ledne (zvláště při hodech pod májí) dechovka a večer v sále "štrajch". O cimbálu jsme se již zmínili. Stejně tak zde byla i dudácká muzika. Poslední dudák byl bývalý pastýř z Omic. Jeho dudy jsou v Národopisném muzeu v Praze. U jeho chalupy se scházely na jaře děti a tančily při jeho hře. Bohužel, do Prahy na Národopisnou výstavu v r. 1895 se již nedostal.

Shrneme-li poznatky o tancích na Brněnsku z pohledu o 250 -300 let zpět, zjišťujeme, že tancem 18. a téměř první třetiny až poloviny 19. století byla hanácká, s kterou šel téměř ruku v ruce menuet - minet. Hanácká se diferencovala do několika základních druhů (vláčitá). Postupně splývala se sousedskou.

Protějškem hanácké byla skočná, s kterou byly opět spřízně­ny 2/4 tance maďar - maděra, uherská, cupatá.

Symbolem od 30. let 19. stol. se stávají postupně nové kolové tance valčík - tajč, sousedská, mazurka, polka, třasák, obkročák houpavý a poskočný. Zvláštní oblibě se těšil kvapík - galop. Tyto taneční kroky ovlivnily tance figurální mnohdy s polkovými nebo valčíkovými dohrávkami, vnikly do tanců řemeslnických a do různých druhů šotyšek a jim podobným tancům. Ze starších tanců přetrvává spolu s obkročákem a šlapákem hulán.

Koncem 19. století zanikají definitivně starší taneční formy a druhy. Setrvávají tance vzniklé nebo transformované po 2. po­lovině 19. stol. do novějších forem.

Od 50. let našeho věku se v mnoha místech regionu spolu s intenzivními novodobými výzkumy lidových písní a tanců objevuje renezance folkloru, krojů i zvyků. Symbolem tance celé této epochy se vedle kolových tanců - valčíků, polek, třasáků -stávají zpěvná kola. Mnohé figurální tance propůjčily již natrvalo svůj nápěv a text kolu. Takovým tancem je v Komíně dvojtanec Když sem jel do Brna pro hrach - Šel zahradník do zahrade.

Přehled o tancích Brněnska ukončíme několika vzpomínka­mi význačných osobností na brněnská kola.

Lucie Bakešová, Brněnsko - Podhorácko. Věstník učitelek ruč­ních prací, roč. VI, 1917, s. 31:

"Kochali jsme se nmohdykráte pohledem na lid kolem Brna, v Troubsku, Šlapanicích, Tuřanech, ve Střelicích a jinde, když ve svátečním šatě kolem máje o hodech děvčata se otáčela. Bělo-skvoucí na malé varhánky skládané sukénky jak z cukru, na hlavách červené šátky, bílé rukávce s baňkami, kordulka pestrá vykukovala zpod bohatě vyšité, jak sníh bílé půlky, krášlené často síťovanými krajkami..."

Jan Zrzavý vzpomíná na dětství, domov a mladá léta. Praha 1971, s. 42:

"... Na podzim roku 1905 se tedy začala moje brněnská epizoda. Bydlil jsem v Žabovřeskách, to byla dosud vesnice, chalupy malované, s modrým pruhem dole, doškové střechy. Do Brna jsem chodil pěknou cestou mezi poli. O nedělích bývaly před hospodou muziky. Holky se vzaly kolem pasu, tančily v kru­hu a zpívaly Překrásné hvězdičky, jak jste vy maličky..."

Tance v této brožuře jsou opatřeny stejným názvem a alfabeticko-číselným označením jako na videokazetě. V závorce pod názvem tance je uveden čas jeho umístění na videokazetě od začátku programu (v pořadí hodina, minuta, vteřina). Letopočty, uvedené v závorce za jmény interpretů, označují rok jejich narození, příp. úmrtí.

U jednotlivých popisů používáme podobně jako u dalších moravských svazků tohoto programu značky CH = chlapec, muž, D = dívka, žena. Pořadí taktů označujeme arabskými číslicemi (1. takt, 2. takt atd.), doby (čtvrťové noty) označujeme malými písmeny (pro 2/4 - a, b, pro 3/4 - a, b, c), je-li potřeba popis dále členit, označujeme osminové noty malým písmenem doby a arabskou číslicí (a1, a2, b1 atd.) s vyjímkou 3/8 taktu, kde je označujeme malými písmeny (a, b, c). U složitějších popisů používáme i slovních termínů (1. doba, 1. osmina atp.).

Děkuji všem jednotlivcům i kolektivům, kteří se na vytvo­ření videokazety jakkoliv podíleli, za ochotnou spolupráci.

Brno, leden 1997

Zdenka Jelínková

Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice