J. 6 VRTĚNÁ Z MORAVSKÉ NOVÉ VSI

Za Dunajkem, za tým hájkem,
plakało děvčátko švarné,
co měło očenka černé, za šohajkem.

Za Dunajkem, za tú vodú,
plakało děvčátko švarné,
co měło očenka černé, za svobodú.

Tančí dvě dvojice, jedna ze starší, druhá z mladší generace.

I. Zpěv taneční písně
Obě dvojice zpívají společně (CH i D). Při předzpěvu stojí D po pravici CH, drží se za vnitřní ruce v připažení. Ženy mají pravou niku položenu v předu na pase pod pentlemi. Starší muž má vnější paži připaženu, mladší opřenu o bok. V průběhu zpěvu se dvojice v pevném postoji mírně natáčejí trupem v lichých taktech od sebe zevnitř, v sudých taktech k sobě dovnitř. Občas muž doprovodí zpěv gestem vztyčené levice. Poněvadž tanec doprovází dechovka, předzpěvuje se taneční píseň bez hudebního doprovodu. Tempo předzpěvu je volné. Hudba zahraje v rychlejším tempu teprve k vlastnímu tanci.

II. Opakování předzpívaného nápěvu k tanci v rychlém tempu (celkem dvakrát)
A – Tanec starší dvojice
Na začátku přehrávky se CH a D otočí čelem k sobě a uchopí se za obě ruce (D hřbety nahoře). Ruce jsou asi ve výši prsou. Na počátku první přehrávky nápěvu dvojice stále ve stejné rovině (ve výši prsou) střídavě napíná vpřed pravou a levou ruku střídavě k levé a pravé straně hrudi svého protějšku. Pohyb se provádí přímo v 1. době taktu, ve 2. době taktu je výdrž. Muž i žena doprovázejí točivý pohyb napínající se paže ostrým hmitem v kolenou směrem dolů a nahoru. Tanečnice někdy při tomto limitu i mírně zakrouží kyčlemi ve směru napínající se paže. Na konci nápěvové fráze se postaví dvojice pravými boky k sobě a uchopí se k víření. CH uchopí D pravou rukou kolem těla, D mu položí levici mírně pokrčenou v lokti přes jeho pravé rameno, prsty směřují k lopatce. D položí pravou polonapjatou paži na jeho levé rameno ze strany a on ji uchopí levicí pokrčenou v lokti za horní část její pravé paže. V tomto postavení víří rychle kolem společné osy doprava: žena rychlými kráčivými krůčky (na první dobu taktu pravá – vnitřní noha), našlapuje na celá chodidla, kroky jsou od sebe mírně odsazeny, muž vykračuje při víření doprava rovněž pravou nohou (noha došlápne na celé chodidlo) -někdy jakoby s malým akcentem. Vnější noha mírně předkračuje před nohu vnitřní. Kroky jsou rovněž od sebe mírně odsazeny.
Někdy dvojice na začátku víření (zvláště to lze pozorovat u muže) vykročí v prvním taktu – a) vnější nohou (noha došlápne na celé chodidlo, špička mírně vtočena dovnitř), na b) výdrž. Od 2. taktu pak již víří obvykle. Při změně směru (buďto v rámci tanečního kroku nebo přešlapem) rovněž často vykročí tanečník na první dobu taktu další fráze vnější (v postavení levými boky u sebe pravou) nohou. Na druhou dobu taktu je výdrž. Od dalšího taktu vykračuje již vnitřní noha jako obvykle.

B – Tanec mladší dvojice
Na začátku tance se otočí čelem proti sobě a uchopí se známým způsobem (D hřbety rukou nahoře) za obě ruce v pokrčení vzpažmo ( spojené paže jsou až ve výši hlavy).
„Hačky – pačky“ se pak provádějí střídavým pokrčováním a napínáním jedné a druhé ruky ke svému protějšku. Provádí se to nízkým plýtkým obloukem, který začíná v první době taktu a končí ve druhé době taktu. Při víření se drží dvojice stejně jako starší pár.
Krok víření:
1. takt – a: CH i D vykročí pravou nohou, našlápnou na celé chodidlo a povolí v koleně.
b: Vnitřní noha odpéruje nahoru a vnější noha dokročí s mírným nadnesením před vnitřní nohu na celé chodidlo, špice vtočena dovnitř. Tanečnice někdy při našlápnutí na vnější nohu nedošlapuje na zem celým chodidlem.
Víření je svižné a tanečník při něm dosti často mění směr obratem o 180°, takže jednou víří v postavení pravými boky u sebe. jednou v postavení levými boky u sebe. V postoji levými boky u sebe vykračuje nyní levá (vnitřní) noha. Obraty při změně směru se provádějí takto: v předposledním taktu jedné části nápěvu tanečník i tanečnice z postavení pravými boky u sebe krokem jako při víření (vykročí pravá noha) se otočí doprava o 180°. V další taktu však nevykračují ihned do víření, ale jakoby si chtěli ustálit postoj, provedou v první době mírný podřep (ve stylu kroku víření) a ve druhé době taktu kolena mírně napnou, tím jsou připraveni k víření doleva. Od začátku další nápěvové části pak víří doleva (vykračuje vnitřní – levá noha). Podobně jako měnili směr doleva (celkem ve dvou taktech), mění jej i zpět doprava atd. Při víření vykračují většinou vnitřní nohou. Výji­mečně se u nich, podobně jako u starší dvojice, objevilo při změně směru nakročení v první době taktu další fráze vnější nohou vpřed (druhá doba výdrž). Takže vlastní víření začínalo až od dalšího taktu.
Podobně jako u předcházejících dvojic, po přetančení poslední sloky si tanečník poručí ještě „úvratí“ – to je ještě jedno opakování hry hudby k tanci. Rovněž poděkování plácnutím do dlaně je shodné se starší dvojicí.

Tančí František Nešpor (1951) a Luďka Helešicová (1937), Josef Zugar (1934) a Hana Helešicová (1953) z Moravské Nové Vsi, muzika jako v J. 1.