J. 4 VRTĚNÁ II Z TVRDONIC

Keby ste to moja mamko věděłi,
jaký su já bez frajárky nesměłý,
[: veru byste cełé noce nespali,
co by ste mně frajárečku hledali :].

Moja milá zadrímała, já sem spał,
volakdo mně za širúčkem pérko vzał,
[: aj, to było z pěknéj modréj fijáłky,
škoda mojéj starodávnej frajárky.:]

Tentýž tanec ze stejné obce v podání mladší generace.
Pohyby při zpěvu i celkový projev vychází z písně, která prozrazuje příbuznost s písní slovenskou.
Vlastní tanec vychází ze stejného pohybového principu jako u první dvojice. Na přehrávku v rychlejším tempu se dvojice postaví čelem proti sobě a zahajují nátřesy (dva v každém taktu) pokrčených spojených paží ve výši hlavy, při kterých se natáčí oba tanečníci celou horní polovinou těla ve směru napínané paže. Víření se tančí oběma směry v postavení pravými i levými boky u sebe krokem přísunného rázu:
1. takt – a: Oba tanečníci vykročí vnitřní nohou v postavení pravými boky u sebe, levou v postavení levými boky u sebe.
b: Provede se přísun vnější nohy k noze vnitřní po přední části chodidla s odpérováním i vnitřní nohy nahoru. Přetočení do opačného směru se provede nakročením na vnitřní nohu s podřepem v 1. době taktu, přetočením a přísunem levé nohy ve 2. době taktu.
Držení při víření jako u první dvojice. Osa otáčení je uprostřed mezi oběma tanečníky. CH občas při víření uvolní D vnější rukou, kterou zvedne do gesta současně se zajucháním.
Při zpěvu se někdy dvojice drží za vnitřní ruce a mírně se pohupuje v rytmu zpívané písně. Jindy stojí volně vedle sebe. Při úvratích, při počátečních houpavých pohybech paží, vkládá do nich pouze jeden zhup.

Tančí Rudolf Tuček (1960) a Renata Zháňalová (1976) z Tvrdonic, muzika jako v J. 3.