C. 2 TOČENÁ Z POZLOVIC (rekonstrukce podle prof. A. Václavíka)

[: Nemožem, nemožem, ale si pomožem :],
[: moja galánečka probodla sa nožem :].

[: Probodla sa nožem pro jedno slovečko :],
[: že sem jí neřekl, moja galánečko :].

Tančí dvojice volně rozestaveny před hudbou. Při zpěvu taneční písně stojí dívka po pravici chlapce. Držení polootevřené: CH obejme D kolem pasu. D položí levici ohnutou v lokti na jeho rameno. Vnější ruce spojí vpředu před tělem: CH si vloží do své levé ruky otočené dlaní vzhůru pravou ruku D hřbetem nahoru. Ruce obou – dlaň v dlani – jsou do sebe zaklesnuty palci. Prsty jsou volně sevřeny kolem partnerovy ruky.

Tanec má tři části:
I. Zpěv taneční písně s dvojitým pohupováním dvojice v uvedeném postavení na místě v rytmu písně, kterou předzpěvuje CH
V lichých taktech na a) CH i D vykročí vnější nohou vpřed s mírným nátřesem v kolenou. Spojené vnější paže současně provedou malý kmit vzhůru téměř do vodorovné polohy. Na b) druhý limit – váha je plně na vnějších nohou. Vnitřní noha je na místě odlepena patou od země. U některých tanečníků se může mírně přisunout k noze výkročné. V sudých taktech přenese dvojice váhu těla podobně na vnitřní nohy dozadu rovněž s dvojhmitem (první na a) je poněkud hlubší, na b) menší). Spojené vnější paže se sníží stříškovitě dolů. Tyto pohyby se opakují až do konce zpěvu.

II. Víření dvojice kolem na místě kolem společné osy v polootevřeném držení (jaku u zpěvu)
Hudba opakuje nápěv předzpívané písně (někdy i dvakrát), dvojice víří skočným krokem jedním i druhým směrem jako u točené s obuškem (C. 1). Změna směru víření se může provádět po frázích. D i CH vykračují vnější nohou, CH levou vpřed, D pravou vzad – krok začíná v předtaktí nadskokem na vnitřní noze. Na b) D vnitřní nohou malý krůček vzad, CH vpřed. Při změně směru couvá CH a D postupuje vpřed. Na a) vykračuje opět vnější noha. Někdy se střídá víření směru i vícekrát (podle délky a frázování písně). Na konci víření, pokud vířila dvojice doleva (CH couval), může D podběhnout pod levou paží CH a oběhnout ho drobnými krůčky (2 v taktu) až na své místo. U mladých tanečníků mohlo při víření doleva D přeskočit jako u točené s obuškem napjatou levou paži tanečníkovu a oběhnout jej až na své místo.

III. Individuální taneční projev CH a D
Na druhé opakování nápěvu písně k tanci nebo na určitou frázi CH D pustí. D se otáčí před ním na místě krokem jako u víření (viz točená s obuškem – C. 1) a CH podle svých schopností a sil svůj projev na místě nebo podle ní improvizuje: obchází ji s přidřepáváním a přidupávávním, tleská do dlaní, poskakuje krokem poskočným, luská holuby (viz točená s obuškem – C. 1), tleská „čapušká“ různě do dlaní i na holínky, luská prsty a výská. Čím šikovnější tanečník, tím dovedněji tyto prvky kombinuje.
Takto se postupně přezpívala a přetančila celá píseň, kterou si tanečník na začátku předplatil a zvolil. Ostatní taneční páry se k němu postupně přidávaly (příště platil sólo další). V závěru tance se obvykle zazpívala některá živější píseň, často satirického rázu. která vlastně plnila funkci tzv. zásmažky (viz valaský).

Poznámka ke skladbě: Ve volbě tanečních figur a v jejich posloupnosti byla naprostá volnost. Všechny dvojice netančily stejně, některé po předzpěvu víří pouze na místě jedním nebo druhým směrem, jiné dvojice začínají hned po zpěvu individuálním tanečním projevem. Někteří tanečníci měli své ustálené figury – cifry, jiní jakoby inspirování písní a hudbou si často přímo při tanci vymýšleli různé skoky (cifry) od drobných podupů a tleskání až k výskokům se srážením podpatků nebo poskokům s tleskáním na koleno, holeň atd. Některé dvojice tančily všechny 3 části tance, jiné si vybíraly jenom tu, která jim nejlépe vyhovovala. Obraz tance byl živý a pestrý, zvláště u starších tanečníků byl projevem líbezné pohody mezi nimi. Prof. Václavík to charakterizoval, že tančí jako dva holubi nebo kohoutek kolem slepičky. Podle prof. Václavíka se objevovalo dříve v tanci ještě více prvků. Důležité je, že každá generace tančila svým vlastním způsobem: mladí živě, dynamicky, skočně prováděným krokem, zatímco starší jen krokem se zvrtem. Rovněž tempo u starších tanečníků bylo volnější, asi jako starosvětská a sedlácká. Prof. Václavík sám předváděl starší typ kroku se zvrtem, který připomínal krok sedlácké z Horňácka.

Tančí a hrají jako v C. 1.