B. 9 SEDLÁCKÁ (ĎÚPANÁ) I Z LIPOVA

Néní lepší jak v nedělu, když sa všeci chłapci zejdú,
[: každý má to svoje potěšení, to moje už leží v černéj zemi :].

Lipovský pán farár pěkně káže,
rozdává obrázky, ruky váže,
tydy-danaj, ja-danaj,
tydy-danaj, ja-danaj.

Co sa ně na mojéj ženě lúbí,
kúpił sem jí boty, bosky chodí,
bosky chodí, sukně nemá,
rubáča neprała, co je žena.


Co děłá Kača,
co děłá Kača
v trávě zelenej,

v trávě zelenej.

Jako většina sedláckých začíná zpěvem táhlé písně. Zpívá buďto sólista sám nebo s ním zpívají další zpěváci.

Tanec má několik částí:
I. Zpěv taneční písně
Na začátku tance přichází tanečnice za tanečníkem, postaví se za něho a položí svoji pravou ruku na jeho levé rameno (oba stojí čelem k hudbě = postavení při zpěvu a).
Postavení při zpěvu b): dvojice čelem k hudbě, D po pravici CH, CH uchopí pravicí D kolem pasu. D mu položí levou ruku ohnutou v lokti na pravé rameno, pravice D připažena, levice CH v gestu. V tomto postavení přenáší dvojice váhu těla po celý zpěv v lichých taktech CH i D na pravou nohu (a), druhá noha přisouvá k noze výkročné (b), v sudých taktech na opačnou stranu. Pohyb se neděje přímočaře, ale obloukovitě, pravá noha vykračuje šikmo po obloučku doprava a v dalším taktu levá po obloučku doleva. Každé přenesení váhy těla končí při přísunu druhé nohy podře­pem. Některé dvojice přenášejí i váhu těla podobně jako ve Velké v lichých taktech vnější nohou rovně vpřed (a), druhá noha přisouvá k noze výkročné (b), v sudých taktech vnitřní noha vykračuje vzad (a) a vnější noha přisouvá k noze výkročné (b). Pohyb je vždy ukončen na konci taktu hmitem. Přistoupí-li tanečnice i v průběhu tance k tanečníkovi jako na začátku tance (např. po samostatném otáčení) a položí mu pravou ruku na levé rameno, přenáší s ním pak po celý zpěv váhu těla v tomto postavení. On gestikuluje volnou pravicí a D se přizpůsobuje krokem při přenášení váhy těla při zpěvu tanečníkovi: začíná-li pravou doprava jde i D stejným směrem atd.

II. Víření dvojice v polootevřeném držení kolem společné osy vpravo a vlevo
Dvojice se drží vnějšíma rukama, takže tanečník nastaví levici dlaní vzhůru vstříc tanečnici a D mu položí svoji pravici shora do jeho levé dlaně, palec vespod. Spojené paže jsou někdy ve vodorovné poloze, většinou však mírně schýleny k zemi. V tomto držení víří dvojice společně, vpravo D couvá, CH postupuje vpřed, a vlevo CH couvá a D postupuje vpřed.

Krok víření: dvojice se otáčí kolem společné osy rychlými kroky po několik taktů vpravo a po několik taktů vlevo, vykročí obvykle vnitřní noha s mírným podřepem (D levou vzad, CH pravou vpřed) – na a). Na b) vnitřní noha odpéruje nahoru a rychlý obyčejný krok D pravou, CH levou nohou vpřed. Krok má živý ráz, téměř až s náznakem běhu. V posledním taktu nápěvové fráze tanečník obvykle levou nohou přidupne, tanečnice ráznějším dokročením zastaví víření. V další frázi pak víří naopak, CH couvá, D postupuje vpřed. Vykročí opět vnitřní noha s podřepem CH pravou vzad, D levou vpřed (a). Při kroku druhou nohou odpéruje vnitřní noha nahoru (b).

III. Individuální taneční projev CH a D
Na začátku taneční přehrávky nebo na začátku další nápěvové fráze může tanečník tanečnici uvolnit. D se na místě otáčí vpravo přešlapováním z nohy na nohu, začíná pravou doprava (noha mírně pokrčená v koleně), na druhou dobu taktu přešlápne na levou nohu (špice vtočena dovnitř) – noha nepodklesává v koleně. CH cifruje kolem ní nebo vedle tanečnice po několik taktů. Fr. Jagoš patří ke starší lipovské verbířské škole, která se vyznačovala lehkými přeplétanými ciframi s občasným poskokem nebo při­dřepnutím, tyto cifry tanečník vytvářel přímo při tanci. Po několika taktech se opět dvojice uchopí k víření a víří. Na začátku víření může tanečník tanečnici vyzvednout.

Přechodná figura – vedení tanečnice tanečníkem v prostoru. Dvojice čelem proti sobě, držení za pravé ruce, levé připaženy. Tanečník vede tanečnici, která postupuje několik taktů před ním couvavě přísunnými kroky vpřed po části knižného prostoru, CH vykročí levou nohou šikmo vlevo vpřed, D pravou šikmo vpravo vzad, druhá noha přisouvá. Spojené pravice doprovázejí krok přísunný hmitem podle tanečníka vlevo, v dalším taktu pokračují opačným směrem, CH pravou nohou šikmo vpravo vpřed, D levou šikmo vzad. Kmih spojenými pravými pažemi podle CH vpravo stranou. Takto mohou postupovat ještě ve třetím a čtvrtém taktu. Na začátku 5. taktu ji švihem spojených pravic roztočí doprava, D se otáčí na místě, CH cifruje. Tato figura se může objevit uprostřed tance, ale hlavně na začátku, v tom případě jakmile chlapec dozpívá, otočí se k D na začátku přehrávky doleva a ucho­pí pravicí její pravou ruku, současně provedou už první přísunný krok podle CH doleva se švihem paží stejným směrem, dále pak pokračují jak shora popsáno.

Pozn. ke skladbě: tanečníci si mohou taneční kompozici kombinovat z jednotlivých prvků podle vlastní vůle a nálady, takže nemusí tančit všichni stejně, důležité je, aby jednotlivé figury navazovaly plynule na sebe. U lipovské sedlácké, která prý dříve bývala nazývaná podle občasných přídupů v tanci ďúpaná, se jako dovětek tančí rychlá polka nebo třasák, který začne hudba sama hrát. Tanečnice D. Jagošová je zvyklá vykračovat více vnitřní nohou. Fr. Jagoš někdy vykročí vnitřní, někdy vnější, závisí to na jeho předcházejícím pohybovém projevu při zpěvu (např. kolikrát při zpěvu zadupá – dvakrát nebo třikrát atd.).

Tančí František Jagoš (1927) a Dobroslava Jagošová (1952), spolu zpívají Stanislav Jagoš st. (1950) a Jan Karásek (1960) z Lipo­va, hraje muzika souboru Lipovjan z Lipova ve složení Petr Galečka (1974) prim, Petr Hlahůlek (1968) housle-terc, Aleš Mička (1975) housle-obligát, Josef Karásek (1970) a Josef Kůtný (1961) housle-kontr, Zdeněk Jegla (1970) klarinet, Vít Trachtulec (1958) cimbál a Josef Sečkař (1962) kontrabas.