B. 6 SEDLÁCKÁ (ZPÍVANÁ, DUPANÁ) I Z NOVÉ LHOTY


[: Pod Javornú horú zelenú, :]

[: žało tam djévča, mé potešéný, trávu zelenú. :]

[: Jak ju nažało, aj navázało,:]
[: aj, na šohajka, mé potešéný, si zavolało.:]


Počkaj na, milenko, počkaj na, milenko,

na fraštáckém moste, na fraštáckém moste.

[: Pošlem ty psanýčko :]
[: po rybárskéj pošte. :]

Nepojedem na robotu, až pojede Vávra,
kolečka mu vrzukajú, veze na nych dábła.

Nepojedem do roboty, až pojedú zemané,
ony majú kone vrané a my máme strhané.

„Lhotácká sedlácká“ (zpívaná, dúpaná) začíná příchodem tanečníků před muziku. Zpívají buďto táhlou píseň, nebo již předzpěvují 1. sloku sedlácké. Tanečníci se při zpěvu chovají jak je zvykem na celém Horňácku (viz Suchov): přenášejí v rytmu zpívané písně váhu těla z nohy na nohu, postojí, podřepnou v kolenou, přidupnou jednou nohou třeba několikrát po sobě nebo střídavě zadupají jednou a druhou nohou atp. Důležitá je gesti­kulace paží (pokud se nedrží ve dvojici nebo ve větším počtu tanečníků kolem krku nebo kolem pasu gestikulují jednou nebo oběmi pažemi, často zatleskají, zadupají). Tanečnice stojí opodál a na výrazné zatleskání tanečníků před koncem předzpěvu přibíhá každá k vybranému tanečníkovi. Postaví se po jeho pravici a pokud ještě zpívá, uchopí se s ním za vnitřní ruce. vnější připa­ženy a přenáší až do konce zpěvu váhu těla přešlapováním vpřed na vnější nohu (D pravou, CH levou), vzad na vnitřní nohu. Spojené vnitřní paže doprovázejí tento pohyb spodním obloukem vpřed až do mírného natočení dvojice od sebe v lichých taktech a spodním obloukem vzad až do mírného natočení k sobě v sudých taktech. Tyto pohyby platí pro veškerý předzpěv. Nutno ještě podotknout, že tanečník si různě přidupne při předzpěvu jednou nohou dvakrát po sobě, nebo na začátku každého taktu atp. Podle zvyku jednotlivých tanečníků buďto druhou nohu přisouvají nebo přikračují k noze výkročné při přenášení váhy těla při zpěvu. Nebo obě chodidla zůstávají na místech a pouze při přenášení váhy těla se odlehčuje střídavě jedna nebo druhá noha a povoluje koleno.

Tanec má 3 části.
I. Zpěv taneční písně
Přenášení váhy těla atp. viz nahoře.
Zpočátku tance se zpívají písně klidnějšího tempa (milostné, výpravné atp.). Na závěr sedlácké se pak zpívají tzv. „trepanice“ -tj. kratší písně často satirického obsahu a rychlejšího tempa, které se pochopitelně odráží i v tanci.

II. Víření dvojice na místě v postavení pravými a levými boky k sobě
Na přehrávání nápěvu se dvojice uchopí nejprve pravými boky k sobě „v objetí“ a víří kolem společné osy krokem, který v některých případech vypadá jako rychlá chůze, někdy jako krok mezi chůzí až během s náznakem akcentu na vnitřní nohu (v postavení pravými boky pravá). Tanečník někdy na začátku víření přidupne např. pravou nohou k levé nebo naopak, tleskne do dlaní, uchopí se s tanečnicí a víří. To je jakýsi „rozběh“ k vlastnímu víření, protože jak tanečník, tak tanečnice přešlápnou na začátku krokem, kterým se pak víří po celou dobu tance. Noha výkročná: dobří a sehraní tanečníci vykračují vnitřní nohou na počátku tance (v postavení pravými boky u sebe je to pravá). Při změně směru na začátku další fráze, kdy se přetáčejí levými boky k sobě, některé dvojice mění výkročnou nohu na nohu vnitřní (levou). Většinou však po přetočení levými boky k sobě vykračují stejnou nohou jako prvně – pravou, která je nyní nohou vnější.
Někteří tanečníci vykračují naopak vnější nohou a po přetočení levými boky k sobě toutéž nohou tj. levou. Na konci víření doleva, pokud končí taneční přehrávka, posílá tanečník tanečnici kolem svého levého boku za sebe. podobně jako na Suchově. Přitom sám přešlapuje v rytmu písně někdy i s větším přidupnutím nebo tlesknutím do dlaní. Zpočátku tance je krok poněkud sevřenější, ale postupně se stoupající náladou se uvolňuje a má více běhový charakter někdy s mírným akcentem na nohu výkročnou.

III. Individuální taneční projev CH a D
D se otáčí na místě běhovými skoky někdy přízemnějšími, jindy vyššími kolem vlastní osy vpravo nebo vlevo, ruce připaženy nebo v bok. CH dupe na místě stále jednou nohou nebo přidupává střídavě pravou a levou nohou, tleská, péruje v kolenou, poskakuje atp. Pokud tančívaly v krpcích, byly kroky měkčí, našlapované na přední část chodidla, a to jak při víření, tak při samostatném otáčení tanečnice (viz. Marie Pomajbíková). Tento styl si podržely, i když tančily v botech.

Tančí Pavel Bajko (1914) a Marie Pomajbíková (1932), Jan Kubík (1927) a Eva Habartová (1972), hraje Horňácká muzika z No­vé Lhoty ve složení Miroslav Minks (1968) prim, František Sup (1970) housle-kontr, Petr Chabiča (1969) klarinet a Radim Valášek (1972) kontrabas.