B. 5 SEDLÁCKÁ ZE SUCHOVA

[: V suchovskej hospodě pěknéj malovanéj, :]
[: zabili tam stárka, :] jak tancovał v kole.

Podívaj sa, miłá, z doliny do kopca,
[: jakého ti vedú šedivého vdovca. :]

Kde si była, [: Anduličko, Anna :],
[: była sem já za horama sama. :]

Čí sú to husky na téj vodě,
oni si choďá po slobodě,
[: čí to husky vodu kalá,
kde má miłá šaty prała. :]

Vem, Janíčku, vem flintičku,
zabij husičku nad vodičkú,
[: nech sa miłá nenaháňá
od večera až do rána :].

Suchovská sedlácká začíná příchodem tanečníků před muziku se zpěvem táhlé písně, např. „V súchovskéj hospodě pěknéj malovanéj“. Tanečníci přicházejí volným krokem, doprovázeným gesty paží. Před hudbou píseň dozpívají a postupně přecházejí do přenášení váhy těla v rytmu zpívané písně, v lichých taktech např. na pravou nohu vpravo stranou, v sudých taktech vlevo stranou. Tanečnice stojí opodál a sledují jednotlivé tanečníky. Po táhlé písni, doprovázené hrou hudců, zazpívají muži 1. píseň do tance (např. Podívaj sa milá z doliny do kopca…).

Tanec má 3 části.
I. Zpěv s doprovodnými pohyby
Při zpěvu taneční písně v živějším tempu tanečníci přenášejí váhu rovněž v rychlejším tempu. Na zatleskání přibíhají tanečnice (každá si vybírá svého partnera sama) a postaví se po pravé straně tanečníkově. Takto se postupně vytvoří taneční dvojice čelem k hudbě, které se rozestoupí do volného hloučku, D po pravici CH. Při zpěvu se uchopí za vnitřní ruce a spolu s tanečníky v rytmu zpívané písně přenášejí váhu těla:
1. takt – a: Krok vnější nohou vpřed (D pravou, Ch levou), noha je zatížena.
b: Přísun nebo přikročení vnitřní nohy k vnější. Spojené vnitřní paže doprovázejí krok s přenesením váhy těla nebo s přísunem druhé nohy spodním obloukem vpřed. Přísun druhé nohy je zakončen mírným limitem v podřepu.
2. takt – a: Krok vnitřní nohou vzad (D levou, CH pravou, noha je zatížena).
b: Přísun nebo přikročení vnější nohy k vnitřní, zakončeno mírným podřepem. Spojené vnitřní paže doprovázejí krok spodním obloukem vzad.
Někteří tanečníci nebo tanečnice při přenášení váhy těla nechávali druhou nohu na místě (při pohybu vpřed vnitřní noha se odlepila pouze patou od země, a při pohybu vzad zůstávala vnější noha na svém místě – váha přenesena na vnitřní nohu). Při pohybu spojených paží vpřed se dvojice mírně natáčejí od sebe a při pohybu spojených vnitřních paží vzad mírně k sobě. V prů­běhu tance někdy při zpěvu tanečník přidupne, zvedne paži do gesta atp.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy jedním i druhým směrem
Na začátku přehrávky nápěvu hudbou tanečník i tanečnice dupnou nebo přímo se uchopí k víření a víří základním tanečním krokem kolem společné osy vpravo (D couvá). Držení při víření: CH uchopí D pravicí kolem pasu, D položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno. Vnějšíma rukama se uchopí vpředu asi ve výši prsou (lokty jsou mírně pokrčeny, tanečnice vloží svoji dlaň do dlaně CH, ruka tanečnice je hřbetem vzhůru). Ruce jsou lehce sevřeny, palec D vespod, CH nahoře.
Krok víření je lehký, jakoby vnitřně nadnášený, lehce našlapova­ný, spíše přízemní. Je to zvláštní druh rychlé chůze akcentované mírně v 1. době taktu. Krok je prováděn po celých chodidlech. Vykračuje (podle zvyklostí tanečníků) vnitřní noha nebo také vnější noha. Taneční krok i celý tanec tím chrakter nemění. Někdy i tentýž taneční pár začíná jednou na vnitřní nohu. jednou na vnější. Je to patrně závislé na tom, zda tanečník mezi zpěvem a tancem nepřidupne, čímž se změní noha výkročná.

1. způsob víření (vykračuje vnitřní noha).
Dvojice víří buď hned od začátku běžným vířivým krokem nebo (velmi často) zdůrazní výkročnou nohu přídupem. Tento přídup se objeví na začátku víření a pak obvykle vždy při změně směru víření. Změna víření se provádí vždy na začátku nové hudební fráze např. píseň č. 1 „Podívaj sa milá“:
1. takt – a: CH i D přídup vnější nohou těsně vedle nohy vnitřní (noha přilne celým chodidlem k zemi).
b: Lehký sotva znatelný přešlap na levou nohu. Některé dvojice výdrž ve stoji.
2. takt a další – a: D lehký krok nepříliš dlouhý pravou (vnější) nohou vzad, CH tentýž krok levou (vnější nohou vpřed, špička vtočena mírně dovnitř).
b: D vnitřní nohou (levou) vzad. pata mírně vytočena zevnitř. (Pozor, dvojice se točí po obvodu malého kroužku, nutno se přizpůsobovat knižné dráze, po které dvojice obíhá).

Takto dvojice víří až do konce fráze, např. v písni „Podívaj sa milá“ až do konce 6. taktu. Ale např. v písni „Kde si byla Anduličko, Anna“ – na konec 7. taktu. Při písni „Čí sú to husky na téj vodě“ může to být na konci 4. nebo 8. taktu atp.
Při změně směru víření na začátku opět dvojice přidupne vnější nohou a od dalšího taktu stejným způsobem opačným směrem (CH couvá, D postupuje vpřed). CH nyní klade chodidla jako D před tím, jenomže opačnou nohou. D postupuje vpřed obdobně jako CH v 1. části, ale opačnou nohou. Takto se muže měnit směr víření s přídupem vnější nohy na začátku (vykračuje vnější noha) po jednotlivých frázích až do konce písně. V závěru písně a tance víří-li dvojice doleva, muže D podběhnout pod levicí CH a obejít ho krokem stejného charakteru při víření za jeho zády až na své původní místo po pravici. CH přitom přešlapuje na místě stejným krokem, nebo si přidupne, tleskne do dlaní atp. Přijde-li D na místo po pravici CH dříve než-li skončí přehrávka předzpívaného nápěvu, uchopí se s ním za vnitřní paže a až do konce přehrávky pak přenášejí váhu těla jako při zpěvu, tj. v lichých taktech na vnější nohu vpřed, kmih spojených paží vpřed a v sudých taktech na vnitřní nohu vzad, kmih spojených paží vzad.
V případě, vykračuje-li dvojice vnitřní nohou včetně přídupu na začátku tance a na začátku každé taneční fráze, zůstává charakter tance i tanečního kroku nezměněn.

III. Samostatný taneční projev D a CH.
D se otáčí na místě kolem vlastní osy doprava (výjimečně doleva) krokem, který je v podstatě stejného charakteru jako při víření (tj. pružnými, zdánlivě jakoby vnitřně utaženými, ale přesto temperamentními kroky, při kterých při samostatném otáčení našlapuje z poněkud větší výšky, – musí poněkud výše zvednout chodidlo). Tanečnice obvykle zakládají ruce v bok. CH při otáčení D přidupává nebo přešlapuje krokem jako při víření (zadupe, tleskne, zavýskne, zvedne jednu nebo obě ruce vzhůru, příp. ji založí za hlavu atp.).

Pozn. ke skladbě: Nejčastěji se střídá ve stavbě tance zpěv taneční písně s doprovodnými pohyby s vířením jedním i druhým směrem, jak bylo popsáno nahoře a s oběhnutím tanečnice na konci kolem tanečníka. Třetí individuální figura se objevuje řidčeji – podle vůle tanečníka. Starší dvojice většinou jen víří. U mladších dvojic se individuální figura objevuje buď na začátku figury předzpívaného nápěvu nebo v průběhu tance na začátku nové taneční fráze, příp. jí tanec končí.

Stylové a pohybové zvláštnosti při tanci.
Taneční krok při víření bývá zpočátku poněkud sevřenější.
V průběhu tance jakoby se uvolnil a na hlavách tanečních dvojic lze pozorovat, že krok není zcela hladký, ale že se v rovině horizontální zvyšuje a snižuje. Charakteristické však je jakési zvláštní opatrné našlapování, které působí na ráz celého tance. Stejně tak při podupu na začátku lze pozorovat např. u mužů až jakési naskočení na výkročnou nohu, zatímco druhá noha se pozvedne od země v mírném pokrčení. Při obíhání tanečnice okolo tanečníka v závěru víření tanečník má většinou připaženu levici a jakoby pravicí tanečnici posílal kolem svého levého ramene za sebe. Původně hrávala na Suchově k sedlácké hudecká muzika (ještě zač. 50. let žil původní primáš Šumbera – vrstevník velického Martina Miškeříka). Později po zániku hudecké muziky doprovázela sedláckou dechovka, až do svého zániku v 60. a 70. letech. Dechovka se určitým způsobem podepsala na charakteru nynější sedlácké: při předzpěvu tanečníků (event. i tanečnic) nehrála a při vlastním tanci pak zrychlovala tempo předzpívané písně.

Tančí Josef Horňák (1942) a Ludmila Zemčíková (1945), František Horňák (1948) a Zdena Pinkasová (1954) ze Sucho-va, hraje muzika souboru Radošov z Veselí nad Moravou ve složení Antonín Těthal (1958) prim, Přemysl Kolaja (1954) housle-kontr, Richard Bittner (1964) klarinet a Jaroslav Smutný (1934) kontrabas.