B. 11 DO SKOKU Z VELKÉ NAD VELIČKOU (rekonstrukce)

Drał kozu nebozízem,
drva rúbał motykú,
ženu bíł motovidlem
a dom chodíł s muzikú.

Ďúp, stará, ďúp, najedła sa krúp,
dycky dyž si poskočiła, jedna krúpa vyletěła,
ďúp, stará, ďúp, najedła sa krúp.

Na velickém kostele sedí łaštovička
[: a pri ní sa tam modlí moja galánečka :].

Tanec do skoku – skok. někdy i funty – podle taneční písně se tančíval o hodech nebo u muziky. Chlapci se postavili do kolečka před muzikanty, jeden uprostřed kola (býval to obvykle stárek, ale pokud šlo o starší muže. tak to mohl být kdokoliv), zazpíval písničku do skoku za bohaté gestikulace při zpěvu, muzika opakovala přezpívaný nápěv ve stejném tempu obvykle jedenkrát (pokud byl nápěv kratší, tak i dvakrát), na opakování nápěvu hudbou prostřední tanečník vyskakoval co nejvýše a pravou rukou uhodil vždy při výskoku o holénku nebo o opatek. Ostatní stojící v kruhu při vyskakování prostředního tleskali pravou dlaní do levé (potlesk na první dobu každého taktu). Jakmile prostřední doskákal, vstoupil do středu další a celý tanec se opakoval. Tančilo se na mnoho písní určitého rytmického charakteru, např. Vyskočil na štyry strevíce, až mu praskly obě nohavice. Na velickém kostele sedí laštovička, Vyskočił synek, vyskočił, Sadiła sa Pepka, který vyšej hopká nebo Zajali, zajali masárovi volky atd.

Skákání prostředního:
1. takt – a: Z mírného podřepu odrazem snožmo výskok co nejvýše, levá paže vyšvihne nahoru, napomáhá k lepšímu vý­skoku, pravá vyšvihne až do vzpažení (vyšvihnou současně, pravá připravena k úderu). Po odrazu levá noha zůstává napja­ta a pravá noha se ohýbá v koleně zánožmo. b: Úder pravicí na pravou holénku po straně nebo na opatek pokrčené pravé nohy, ihned doskok na zem, nejprve levou a ihned nato pravou nohou. Někteří staří tanečníci tvrdili, že chodidla obou nohou musí dopadnout na zem současně. Takto podobně další tanečníci. Jde o tanec prestižního rázu tj. kdo nejlépe a nejvýše vyskočí.

Pozn.: Martin Zeman v popisu tance do skoku z období před NVČ v Praze 1895 charakterizuje tanec takto: „Chlapci – šohaji stojí v kruhu před muzikanty a zpívají za doprovodu hudců píseň Vyskočił syneček, vyskočił, až sa mu palošek zatočił, při čemž v taktu dlaněmi tleskají. Vystoupí-li pak některý chlapec do kruhu a počne vyskakovati, hrají hudci druhou část do skoku (druhá část = dohrávka). Vyskakování děje se obyčejně, že levá noha při odrazu z podřepu zůstane při vyskočení do výšky natažena, podle níž možno pozorovati, jak vysoko bylo vyskočeno. Pravá noha se v koleně podvrtne (poohne zánožmo) patou nahoru a o ni se pleskne pravou rukou. Brzy bývá vystřídán jiným tanečníkem, což se opakuje do několika vystřídání.“
Podle Moravského Slovenska II., str. 657, je tanec označen jako Vyskakování do stropu. Josef Černík, který je původcem tohoto popisu, uvádí, že „odtud nazývají ve Velké a okolí ono vyskakování do stropu též „hópáky.“ Tuto poznámku připojil Černík k písni, která prý se k tomuto tanci zpívala ve Velké:
Sadiła sa Pepka, kerý vyšéj hopká,
kerý vyšéj, kerý nížéj, kerý doprostredka.
(Podobně podle Kateřiny Holé i ve Vrbce).

Tančí členové souboru Velička z Velké nad Veličkou, sólo Vlastimil Škopík (1965) a Pavel Zemčík (1965), dále Jiří Hrbáč (1978), Jan Jagoš (1968), Martin Jagoš (1975), Stanislav Jagoš ml. (1973), Petr Maňák (1976), Dušan Prášek (1966) a Miroslav Prášek (1966), hraje Cimbálová muzika Jarka Miškeříka z Velké nad Veličkou jako v B. 3, navíc Petr Pavlinec (1974) cimbál.