C. 3 TOČENÁ Z POPOVA

1. píseň

1. Ja, dyž tys ňa nechtěla, ja mělas mně pověděť,
že tvoje čérné oči, ej, nechú na mňa hleděť.

2. Ja, dyž tys ňa nechtěla, ej, mělas nezačínať,
a ze mňa sa, cérečko, ej, ze mňa nevysmívať.

3. Ja, dyž tys ňa nechtěla, ej, co sem já tebe chtěl,
ej, už sem já, cérečko, ej, na tebe zapomněl.

2. píseň

1. Já mám kosičku nakovanú, já mám kosičku dobrú,
ona kosí, aj mosí, jatelinku rosnú.

2. Já mám kosičku nakovanú, já mám kosičku tupú,
ona kosí, aj mosí, jatelinku suchú.

3. píseň

Tančí jedna dvojice sólově. Později se mohou připojit další dvojice.

I. Zpěv taneční písně
a) Jako v Nedašově a Študlově (viz C.l. a C.2.). Přenášení váhy
těla s výkyvy spojených paží.
b) Dvojice čelem k sobě, držení za pravé ruce, levé připaženy.
On levým bokem k muzice, ona pravým. Při zpěvu jedno-
kročkově přešlapují na místě, v lichých taktech s natočením
vpřed k muzice (on levou, ona pravou nohou), v sudých opačně.

II. Společné víření.
Vpravo a vlevo krokem s akcentem na vnitřní (výkročné noze), druhá švihem předkračuje ve druhé době taktu. Noha výkročná mírně zvrtne na ploše chodidla (podle informátorů Válka a Josefy Šebákové roz. Žalkové /1874/). Místo zvrtaného kroku se otáčeli i krokem s důraznějším nakročením na vnitřní nohu bez pokrčení kolena (koleno je pevné). Druhá noha udělá ve druhé době taktu svižný krok vpřed (našlápne rovněž, ale poněkud lehčeji, na celé chodidlo). Víření se provádí přímo z obvyklého postavení dvojice vedle sebe při zpěvu. Některé dvojice tančí individuální figuru. V tom případě se skládá tanec ze zpěvu, vystřídaného vířením oběma směry. Končí-li vířením doleva, pak podbíhá dívka pod levicí chlapcovou a obíhá jej zadem na své místo. Začíná-li tanec zpěvem v postavení dvojice bokem k muzice, držení za pravé ruce, pak následuje obvykle individuální projev a po něm teprve víření oběma směry.

III. Individuální projev
Tanečnice se otáčí na místě, tanečník kolem ní obchází a „tapušká“ do dlaní. Může se otáčet obyčejným přešlapováním doprava i doleva. Mezi otáčením může vložit natáčení přísunným krokem čelem proti tanečníkovi jednou napravo, jednou nalevo (někdy i vícekrát) a pak změní směr otáčení. Totéž může dělat i při postupování otáčením po kruhu (srov. kúlaná – viz B.17). Tanečník pak za ní postupuje chůzí (dva kroky v taktu) s potlesky nebo krokem poskočným s potleskem na začátku. Tanečnice při natáčení uchopí po straně sukně a roztáhne je, „ukáže sa tanečníkovi“ z jedné i druhé strany, třeba „aj dva razy“.

Pak následuje znovu zpěv. Tanečnice se muže ještě jednou i dvakrát otočit okolo tanečníka (předem k levému boku a zadem k jeho pravému boku). Tam buď se dotáčí až do konce zpěvu nebo se zastaví a přenáší s ním jedním nebo druhým způsobem váhu těla anebo pokračuje v obtáčení tanečníka.

Taneční skladba:
Tanečník se postaví před muziku, hodí „do cimbála“ a začne zpívat první sloku písně. Zatleská, kývne si na tanečnici, nebo se k ní natočí a přivolá ji. Tanečnice k němu přiběhla nebo se přitočila a obtočila dvakrát kolem dokola proti hodinovým ručičkám. Končila-li píseň, chytili se hned k víření nebo se postavila vpravo vedle něho a chytili se za vnitřní ruce a „hongali“ se na místě. K prvnímu tanečníkovi se pak připojili
další. Tančí-li se pouze první a druhá část tance (zpěv a víření), končí víření podběhnutím dívky pod levicí chlapce. Nebo se rozvíjí tanec v plné šíři: zpěv, přitočení dívky, hongání na místě, individuální projev na místě nebo s místa (dívka se otáčí oběma směry a vkládá natáčení přísunné jedním i druhým směrem s roztahováním sukní), pak víření atd.
V dohrávce dvojice víří a nakonec tanečník tanečnici vyzdvihne.

Poznámka: Točená z Popova patří k nejstarším typům na Valašskokloboucku. Podobně tančili Frant. Žalek (l871-l954) a Marie Strunková ve Štítné 1949.

I. Zpěv vedle sebe, držení za ruce. Přenášeli váhu těla vpřed na vnější a vzad na vnitřní.
II. Víření krokem, muž výrazně se zvrtem na vnitřní noze. Krok vnější nohou s obloukovitýin švihem nohy z kyčle. Ona krokem spíše s napadením na vnitřní nohu. Mezi vířením v držení v objetí postupovali mírně vpřed nebo téměř na místě jedním krokem přísunným podle tanečníka vpravo, jedním vlevo.
III. Tanečnice se točila po kruhu. Mezi točením před tanečníkem přísunně jedním i druhým směrem uhýbala. On za ní „poďupkával“ a tleskal.

Tančili Antonín Chovanec (1966) a Jarmila Stavinohová (1957).
Hrála muzika jako v C.l.